Sterilizace z důvodu romského původu: ministerstvo ale ženě odmítlo přiznat odškodnění
Doktoři sterilizaci odůvodnili rasovým původem, ale odškodnění se Soňa Karolová (65) nedočká. Je jednou ze 116 obětí nedobrovolné sterilizace, kterým ministerstvo zdravotnictví odmítlo náhradu 300 tisíc korun. Podle právníků jde o systémové selhání. Ministerstvo daný případ odmítlo komentovat.
„Pořád za mnou chodila paní a říkala mi furt a furt, ať jdu na tu sterilizaci, že mi jinak mohou odebrat děti. Bála jsem se o děti, tak jsem šla. Skočila jsem jí na to,“ vzpomíná pětašedesátiletá paní Karolová, která byla v roce 1989 sterilizovaná v nemocnici v Krnově. Bylo jí 32 let. V lékařské dokumentaci doktoři zákrok odůvodnili jejím romským původem.
Místo informovaného souhlasu podepsala čistý papír, kde je ručně napsané „souhlasím s operací“. Karolová, stejně jako další oběti nedobrovolné sterilizace, v té době podle svých slov netušila, co podepisuje.
„Šla jsem do toho, protože jsem se bála o svoje děti, ale nevěděla jsem, co to přesně znamená,“ popisuje Karolová. „V nemocnici jsem pak byla čtrnáct dní. Bylo mi na umření, ani jsem nemohla vylézt z postele. Bylo mi strašně. Maminka mi hlídala děti.“
Karolová je jednou z tisíce obětí protiprávních sterilizací, které by po téměř dvacetiletém boji měly mít právo na náhradu, a to podle zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem, který byl sněmovnou schválen v červenci 2021. Za odškodnění začali oběti sterilizace a zástupci občanské společnosti bojovat na začátku 21. století, poté co se případy nedobrovolné sterilizacev Česku a Slovensku začalo zajímat Evropské centrum pro práva romů (ERRC).
Od ledna letošního roku mohou oběti, kterým v nemocnicích provedli protiprávně sterilizaci, žádat o odškodnění ve výši 300 tisíc korun. Což paní Karolová učinila. Ministerstvo její žádost odmítlo, a to i přesto, že lékaři sterilizaci odůvodnili jejím romským původem.
Ministerský odbor zdravotní péče, který jednotlivé žádosti o odškodnění posuzuje, přitom v jejím případě uvedl následující: „Dle našeho názoru nelze pro sterilizaci uvést zdravotní důvody. Rovněž není přípustné uvádět jako důvod ke sterilizaci romský původ žadatelky. Ve zdravotnické dokumentaci chybí jakákoliv zmínka o tom, že byla žadatelka o významu a důsledcích zdravotního výkonu sterilizace poučena.“
Proč žádost Karolové úředníci zamítli, nechce resort zdravotnictví vysvětlit. „Ministerstvo zdravotnictví s ohledem na neveřejnost nekomentuje průběh konkrétního správního řízení. Účastníci řízení mají řadu procesních práv, mezi něž patří právo vyjádřit své stanovisko a po vydání rozhodnutí právo podat řádný opravný prostředek,“ sdělil tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob serveru iROZHLAS.cz.
Podle právničky z Ligy Lidských Práv Anny Štefanidesové, která se nedobrovolnou sterilizací dlouhodobě zabývá, poukazuje rasová argumentace na protiprávnost provedeného zákroku.
Až do roku 2010
Přestože stát vyhlášku obsahující finanční pobídky ke sterilizaci zrušil v roce 1993, doktoři v nedobrovolných zákrocích pokračovali ještě v novém tisíciletí. Posledním známým případem je svědectví z roku 2010, které v březnu 2021 popsal Deník N ve spolupráci s Vice World News. Tím však příběh české sterilizační politiky nekončí. Česko dodnes čelí mezinárodní kritice kvůli zákonu, který sterilizací podmiňuje úřední změnu pohlaví.
Ta je také součástí důvodové zprávy k zákonu, který zmiňuje eugenický charakter (sociálně-filozofický směr, který se zabývá metodami, jak dosáhnout co nejlepšího genetického fondu člověka) této státní politiky, v rámci které nedobrovolné zákroky probíhaly.
„Cílem bylo i zajištění ‚kvalitnější populace‘, jak vyplývá ze zpráv okresních národních výborů, jež dávku poskytovaly. Z této skutečnosti lze bezesporu dovozovat nepřípustný eugenický charakter této praxe, která směřovala k omezení počtu narozených dětí v některých skupinách obyvatel, které byly tehdejším režimem vnímány jako problémové, nepřizpůsobivé či nežádoucí, ať již to byla romská populace, jak naznačují zjištění ochránce, anebo osoby s duševním či jiným zdravotním postižením, či osoby s větším počtem dětí,“ stojí ve zprávě.
Gorolová: Chtěli jsme odškodnění za nucené sterilizace, ne větší zátěž těm, kterým bylo ublíženo
Číst článek
Na problémy s odškodněním upozornili zástupci občanské společnosti již v srpnu otevřeným dopisem adresovaným premiérovi Petru Fialovi (ODS) a ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09). V dopise si stěžovali na to, že resort zdravotnictví nedodržuje zákonem uloženou lhůtu 60 dnů pro vyřízení žádostí o odškodnění a příliš formalisticky přistupuje k posuzování žádostí.
Podle Štefanidesové z Ligy lidských práv však žádný z těchto problémů nebyl vyřešen. „Ministerstvo zdravotnictví navzdory dvouměsíční lhůtě má stále některé nevyřízené žádosti z ledna a nejsou uznávány jiné důkazy než zdravotnická dokumentace,“ píše ve vyjádření pro server iROZHLAS.cz.
I Karolová na rozhodnutí čekala osm měsíců. Zamítnutí dostala na začátku listopadu. „Byla jsem z toho úplně špatná. Chtěla jsem si koupit nový kotel, protože mám plynový, ten je 35 let starý, tak už jsem se těšila, že si koupím nový,“ tvrdí Karolová.
Dle právničky Štefanidesové se oběti bojí, že kvůli protahování lhůty se odškodnění nedočkají. „Bohužel i v případě jedné naší klientky a dlouholeté bojovnice za práva obětí protiprávní sterilizace, Vlasty Cickové, došlo k úmrtí,“ podotýká.
„Kdyby bylo rozhodnutí vydáno ve lhůtě, mohla se ho dočkat. A není to jediné úmrtí v řadách obětí, ke kterému za uplynulý rok došlo,“ uvádí Štefanidesová a dodává, že přijetí odškodňovacího zákona bylo dlouhým bojem, který trval více než 18 let. „Na Českou republiku apelovaly mezinárodní orgány, aby oběti odškodnila. Nyní, když tento zákon existuje, ministerstvo zdravotnictví rozhoduje v rozporu s jeho účelem.“
