„Od samého začátku jsme byli pod přísným dohledem gestapa, které velice často navštěvovalo moji rodinu. Tam nás podrobovali výslechu, i nás děti,“ vzpomínala před lety Zdena Mašínová ve vysílání Radiožurnálu na druhou světovou válku.

Její otec – armádní důstojník a bojovník proti nacismu – odešel do ilegality krátce po okupaci zbytku Československa německými vojsky v březnu 1939. V té době bylo Mašínové pouhých šest let. Navíc byla vážně nemocná, protože se narodila s vrozenou vadou končetin.

„V naší rodině se vždycky muselo jednat na rovinu, čestně,“ zdůrazňovala.

Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 bylo rodině jasné, že přichází další totalita. Na podzim roku 1953 utekli její bratři do Západního Berlína. Tehdy dvacetiletou Mašínovou zatkla StB krátce na to.

„K výslechům vás vodili se zavázanýma očima, což bylo velice zvláště pro mě ponižující, protože mě převáděli nekonečnými chodbami a schodišti. A při mém pohybovém omezení jsem často musela lézt i po čtyřech a bez jakékoliv pomoci,“ vyprávěla.

Trpké zklamání z přizpůsobení

Její matku odsoudili komunisté v červnu 1955 ve vykonstruovaném procesu k 25 letům vězení. V té době už byla těžce nemocná. Zemřela o rok později ve vězeňské nemocnici. Zdena Mašínová přesto svým bratrům odchod nikdy nevyčítala.

„Neměla jsem to nikdy za zlé. Já jsem věděla, že je to nutná věc. Nejtrpčí zklamání pro mě bylo přizpůsobení se tohoto národa,“ řekla.

Po propuštění Mašínové z vězení se od ní většina lidí odvrátila. Objevili se ale noví přátelé. Tehdy nemohla tušit, že Státní bezpečnost na ni nasadila desítky lidí. Toho, že sama z Československa neodešla, přesto nikdy nelitovala.

„Já jsem vždycky věřila v to, že do této země se znovu vrátí demokracie a svoboda. Tak jsme se rozhodla, že to nevzdám ani později a nikdy,“ dodala Zdena Mašínová.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít