Otroci třetí říše: vdova po Heydrichovi měla vlastní koncentrační tábor. Je kousek za Prahou
Vdova po říšském protektorovi Lina Heydrichová měla v Panenských Břežanech vlastní koncentrační tábor. Byla to pobočka tábora Flössenburg a šlo o vůbec nejmenší podobný tábor nejen na území protektorátu, ale zřejmě i v celé Říši. Navíc Lina Heydrichová odmítla za dodané vězně platit a tak dlouho se vzpírala, až za ně nakonec zaplatil říšský vůdce SS Heinrich Himmler.
V bývalé konírně zámku v Panenských Břežanech původně pracovalo osmdesát Židů z Terezína. Ti ale od roku 1943 nesměli opouštět pevnost, a tak Lina Heydrichová požádala o jiné vězně. Úřady jí přidělily patnáct mužů z Flössenburgu.
„Pro Linu to byla zásadní změna. Za vězně z Terezína nemusela platit, ovšem za vězně z Flössenburgu byla taxa čtyři až šest říšských marek za den," říká německý historik Alfons Adam z Ústavu pro studium totalitních režimů, který se věnuje ekonomických aspektům nucené práce a je autorem knihy Otroci třetí říše.
Lina Heydrichová ovšem odmítla za vězně zaplatit. Jako vdova po jednom z nejvýznamnějších nacistů, který padl za vlast, chtěla výhodu. Začala si proto stěžovat u nevyšších úřadů v Říši. Psala dopisy do Berlína a nejvíc si stěžovala u Heinricha Himmlera.
„Podle mě to bylo všem trapné. Každá továrna i instituce v Říší musela platit za dodané vězně a Lina se z toho pokoušela vykroutit. Nakonec to Himmler zaplatil z vlastní kasy," říká Alfons Adam, který prostudoval korespondenci mezi Heydrichovou a Himmlerem.
Patnáct vězňů, kteří pracovali pro Linu Heydrichovou, byli do jednoho svědci Jehovovi. Odmítali narukovat do Wermachtu, a proto skončili v koncentračním táboře. Podle historičky Pavly Plaché je nacisté považovali za spolehlivé vězně. „Oni kvůli své víře odmítali sloužit válečným účelům. A vydrželi kvůli tomu i kruté zacházení. Měli u nacistů do jisté míry respekt."
Válku v Panenských Břežanech přežili všichni vězni - svědci Jehovovi. Lina Heydrichová bydlela na zámku do dubna 1945, poté s dětmi utekla do Německa. Jako manželka válečného zločince přišla v Německu o majetek a minimální důchod získala rozsudkem soudu až jedenáct let po válce. Zemřela v roce 1985.
