Za babičku, bratrance či souseda. Lidé u křížů na ‚Staromáku‘ zapalují svíčky a píšou jména křídou
Středeční poledne. Na pražském Staroměstském náměstí slunce svítí na 25 tisíc křížů. Některé už napůl smyl předchozí déšť, všechny ale mají připomínat oběti, které si nemoc covid-19 vyžádala od loňského 22. března. Lidé přicházejí s květinami, svíčkami nebo křídami. „Celá ta akce je úžasná, kroky vlády jsou ale šílené,“ říká Helena Kovaříková. Květiny přišla položit za svého bratrance z Karlových Varů, který podlehl koronaviru.
V pondělí uplynul rok od chvíle, kdy v Česku zemřel první člověk na koronavirus. Jako připomínka obětí se na Staroměstském náměstí v Praze objevilo téměř 25 tisíc křížů. Od té doby slouží prostor pod mariánským sloupem jako neformální pietní místo.
Kříže od Milionu chvilek
Téměř 25 tisíc křížů se na Staroměstském náměstí v Praze objevilo v pondělí dopoledne. Jsou součástí iniciativy spolku Milion chvilek pro demokracii s názvem Vláda zmařených životů, kterou chce spolek jednak připomenout více než 24 tisíc zemřelých během epidemie covidu-19 v Česku, tak i upozornit na nezodpovědné jednání vlády premiéra Andreje Babiše (ANO) během krize.
Lidé přicházejí zavzpomínat na své blízké. Jako paní Helena Kovaříková. Pod mariánský sloup pokládá květinu za svého bratrance z Karlových Varů, který na koronavirus nedávno zemřel. Vytvořenou scénu si pak z několika různých úhlů fotí. „Pošlu to druhému bratranci,“ vysvětluje.
„Celá ta akce je úžasná. Kroky vlády jsou ale šílené. Jsme generace, která nevěří Rusku, takže je pro nás složité mít důvěru ve vakcínu Sputnik V. Vůbec nechápu, že ta diskuse probíhá,“ komentuje Kovaříková debaty o tom, zda by Česko mohlo očkovat vakcínou z Ruska, aniž by ji schválila Evropská léková agentura.
‚Za pana Jílka‘
Za přítele své babičky pak přišla položit květinu slečna Marie. Dorazily s kamarádkou a shodují se na tom, že postoj Čechů k epidemii je laxní a řada spoluobčanů bere opatření na lehkou váhu. „Snad celá tahle akce pomůže lidem uvědomit si, jak je ta situace strašná,“ doufají.
Ne všichni ovšem vzpomínají na rodinné příslušníky. Za pana Jílka z Jižního města zapaluje svíčku jeho sousedka, která žila desítky let ve stejném domě. „Byli spolu s manželkou 51 let. Ta se z jeho smrti nemůže vzpamatovat. Teď jsou to dva týdny, co zemřel,“ vysvětluje.
Paní Jílková se podle ní snaží se ztrátou srovnat, proto zatím bydlí u dcer. „Snaží se z toho dostat. Nebylo mu nic, udělalo se mu špatně a přestal dýchat. Tak ho odvezli a do týdne umřel. Vůbec mu nepomohly přístroje. Dcery pak zabalili do těch obleků a pozvali je, aby se s ním přišly rozloučit. Tak ho držely za ruce, dokud nebyl konec,“ přibližuje osud pana Jílka sousedka.
Beze slov
Další už se ale rozpovídat nedokážou, protože se na delší komentáře jednoduše nezmůžou. Jako například žena ve fialových legínách. „Přišla jsem položit květinu za tátu, který zemřel na covid,“ říká smutně a pomalu odchází směrem ke kavárně Starbucks.
Za pochodu nicméně ještě odpoví na dotaz, jak se na celou akci dívá. „Přijde mi fajn, že ty lidi někdo připomene. Ale vlastně nevím, jestli je tohle správné místo. Jsem ráda, že někdo udělal alespoň tohle. Pozornosti to má asi dost, ale nevím, jestli…“ nechává větu nedokončenou.
Pláč nedokáže zadržet ani zhruba dvacetiletá slečna, která si jako podporu přivedla kamarádku. Společně položily puget „pro babičku“ přímo pod sloup věnovaný panně Marii.
Neschopná slov byla také starší paní v černém kabátu a bílých kalhotách. Podobně jako pár dalších lidí napsala na zem křídou jméno osoby, kterou ztratila – Mirek, 1. 1. 2021. „A co byste se chtěli ptát?“ rozpláče se a odchází.
Nejkrásnější město
Kříže na Staroměstském náměstí mají ovšem silnou symboliku i pro lidi, jimž koronavirus nikoho blízkého nevzal. Přijdou zkrátka zavzpomínat jen tak a minutou ticha poctít oběti, nebo zapálit svíčku za někoho, kdo s nemocí stále bojuje.
Jen tak se na Staroměstské náměstí vydal například starší pár. Manžel s manželkou chvíli postávají mezi nastříkanými kříži, chytrými telefony si prostředí fotí a nakonec zapálí svíčku a položí ji na zem.
„Je to pěkné. Ještě tady na Staroměstském náměstí. Procestovali jsme 80 zemí a Praha je nejkrásnější město na světě,“ shodují se.
A kritizují, že s takovým projektem přišel spolek Milion chvilek místo představitelů státu. „Měl s tím přijít někdo z vlády nebo z jiných kruhů. Ne že to tady někdo stříká po večerech.“
Z nejhoršího venku
Za všechny oběti přichází zapálit svíčku také mladá rodina se zhruba čtyřletým dítětem, které poskakuje mezi květinami a kříži. Pán nejdřív hledá, o jakou jinou svíčku by tu svou zapálil. Poštěstí se mu zrovna ve chvíli, kdy nabízíme zapalovač.
„Je to za všechny. Celé je to taková hezká pietní záležitost,“ vysvětluje.
To paní s přišpendleným smajlíkem na rameni a plastovým srdíčkem na zádech přišla k pietnímu místu, aby své rodině třeba přinesla štěstí. Má totiž příbuzné v Holešově na Moravě a s koronavirem se léčí maminka jejího zetě a babička.
„Maminka mého zetě je na tom velice špatně. Jeho dvaadevadesátiletá babička je ale už z nejhoršího venku,“ vypráví s nadějí v hlase.
Sama se podle svých slov snaží dodržovat opatření, co nejvíc to jde. „Nevyhledávám bandy, protože mám pět vnuček a vnuka a chtěla bych tu ještě nějaký ten rok vydržet. Tak se mějte hezky a opatrujte se,“ uzavírá rozhovor.
