Jen pětina Čechů bydlí v nájmu, ostatní žijí ve vlastním. Pro ekonomiku je to riskantní, tvrdí sociolog
Vysoká míra vlastnického bydlení je typická pro postkomunistickou Evropu, na západ od nás je běžnější bydlet v pronájmu. Hranice vede kolem bývalé železné opony.
Pouze jeden z pěti Čechů bydlí v nájemním bytě, podíl nájemníků navíc klesá dlouhodobě. Před deseti lety bydlelo v nájmu 27 procent Čechů, dnes je to 21 procent.
Podle Martina Luxe ze Sociologického ústavu Akademie věd je nájemní bydlení stigmatizováno, což může v budoucnu přinést řadu problémů.
„Za prvé, trh bydlení je stále více náchylný k nestabilitě, finančním krizím a cenovým bublinám,“ vysvětluje Lux. „Kromě toho vlastnictví bytu snižuje migraci domácností za prací, což se odráží na struktuře nezaměstnanosti. Dalším efektem je, že nerovnost v přístupu k hypotéce a vlastnímu bydlení se postupně stává významnou osou sociálních nerovností ve společnosti.“
Jedním z důvodů, proč Češi stále častěji kupují byty, jsou nízké úrokové sazby hypoték. Ty od finanční krize po roce 2008 neustále klesají, v současnosti se pohybují na historickém minimu. Byty se proto stále častěji kupují ne k vlastnímu bydlení, ale jako investice.
„Když srovnám čtyři nebo pět let zpátky, tak na investici se kupovalo kolem 10 procent bytů. V současné době se na investici kupuje až 30 procent bytů. A zvláště byty malé - garsonky nebo byty 2+kk,“ řekl před rokem Českému rozhlasu Evžen Korec, ředitel společnosti Ekospol.
Regulované nájemné u nás zaniká, v Německu se mu daří
V posledních deseti letech se také převrátil poměr bytů s regulovaným a tržním nájmem. Dnes je regulovaný nájem vzácností, v takových bytech žije méně než pět procent obyvatel.
Sociální bydlení v ČR: proč u nás téměř vymizelo?
Číst článek
Dosavadní regulace nájemného, která má své kořeny v socialistickém režimu, byla ovšem podle Luxe nefunkční: často podporovala ty, kteří pomoc nepotřebovali. Mladé lidi naopak vytlačila do bytů s tržním nájmem. Navrhuje proto inspirovat se za hranicemi takzvanou regulací druhé generace. Na rozdíl od toho, co známe od nás, neudržuje nájmy uměle pod tržní úrovní, zároveň rodiny chrání před náhlými výkyvy trhu.
„Tenhle typ regulace, který známe třeba z Německa, může mít pro trh pozitivní vliv a z nájemního bydlení vytvořit skutečnou alternativu k bydlení vlastnickému. Velká část domácností tam žije v soukromém nájemním bydlení. Díky zvýšení určitých jistot se tak lidé mohou svobodně a informovaně rozhodnout, zda investovat do cihel a platit třicetiletou hypotéku, nebo bydlet v nájmu a úspory nebo peníze od rodičů vložit jinam,“ vysvětluje.
Železná opona nezmizela
Německo není jedinou evropskou zemí, kde je nájemní bydlení běžné. Ve skutečnosti vede hranice mezi zeměmi, kde se bydlí v nájmu a kde ve vlastním, podél bývalé železné opony.
Zdroj: Eurostat
Důvodem je podle Luxe fakt, že ve většině postkomunistických zemí bylo krátce po změně režimu uzákoněno právo všech nájemníků obecních, státních nebo podnikových bytů získat byt zdarma nebo za extrémně nízkou cenu. Výjimku tvořilo pouze Polsko nebo Česká republika, kde ale byty později za výhodných podmínek privatizovaly obce.
Nejvyšší podíl vlastnického bydlení (96 %) je v Rumunsku. Tam je také z celé Evropy nejnižší kvalita bydlení: pětina obyvatel doma nemá splachovací záchod, sprchu, bydlí v bytě bez oken nebo v bytě, kam zatéká. V Česku je problémových bytů 3,5 %.
Nájemní bydlení je naopak nejčastější ve Švýcarsku (55 %), hned po něm ve zmiňovaném Německu (48 %).
Jen malá část seniorů je ohrožena vysokými náklady na bydlení
Data Eurostatu zároveň prozrazují, které skupiny obyvatel jsou náklady na bydlení nejohroženější.
Graf ukazuje, kdo utrácí za bydlení značnou část svého rozpočtu (40 % disponibilního příjmu nebo více). Může přitom jít jak o nájem, tak například splácení hypotéky nebo příspěvek do bytového fondu.
Náklady na bydlení ukrajují značnou část rozpočtu u 12 % žen a 9 % mužů. Problémem jsou i pro 11 % mladých dospělých a 14 % starých lidí.
„Senioři jako celá sociální skupina rozhodně nepatří mezi ty, kteří by byli nedostupností bydlení nejvíce ohroženi,“ komentuje čísla Lux. „Většina z nich bydlí ve vlastním a nemuseli hradit hypotéku, vedle toho často užívají i sekundární bydlení a mnoho z nich má životní úspory. Jen relativně malá část z nich potřebuje, a někdy akutně, pomoc státu či obcí; jde zejména o jednočlenné, osamocené seniory žijící nezřídka v příliš velkých bytech.“
Třetina lidí v tržním nájmu má s placením problémy
Náklady na bydlení představují problém pro 30 % obyvatel bytů s tržním nájmem, ale jen pro 8 % vlastníků bytů s hypotékou. Rozdíl mezi oběma čísly ukazuje právě na stigmatizaci nájemního bydlení. Ve zkratce: v pronájmu v Česku bydlí hlavně ti, kteří mají nižší příjmy. Jakmile se svým příjmem dosáhnout na hypotéku, obvykle si kupují vlastní byt.
Srovnání tedy vypovídá hlavně o příjmech výše uvedených skupin. Neplatí, že by ve stejném bytu byla výhodnější hypotéka než nájem. Naopak, ve srovnatelných bytech jsou obvykle náklady na hypotéku vyšší.
„Podobné srovnání je ale vždycky problematické,“ vysvětluje Lux. „Data nepodchycují třeba fakt, že mnoho lidí, kteří si pořídili byt na hypotéku, získalo také nemálo financí od svých rodičů.“
„Srovnání finanční dostupnosti nájmu a vlastnického bydlení je relativně složité už proto, že vlastníci investovali vše do cihel, zatímco nájemníci mohli investovat někde jinde,“ dodává Lux.
