Zprvu skeptická Válková otočila. Za Istanbulskou úmluvu chce na podzim bojovat před poslanci
Právní úpravu týkající se pomoci obětem násilných činů má Česko nastavenou dobře. V aplikační praxi ale selhává, v úterý to na setkání s novináři řekla vládní zmocněnkyně pro lidská práva a poslankyně Helena Válková z hnutí ANO. Pomoct má ratifikace Istanbulské úmluvy, o níž chce zprvu skeptická Válková na podzim usilovat před poslanci. Představila mimo jiné i upravený překlad dokumentu, z nějž prakticky zmizel často kritizovaný termín gender.
Nový překlad dokumentu nahradil podle Válkové nadužívaný a příliš vágní a obecný termín gender a použil termín bližší zejména slovanským státům – tedy násilí založené na pohlaví, násilí na ženách, což se podle ní mnohem více blíží tomu, o čem úmluva je.
Istanbulská úmluva
Istanbulská úmluva vznikla v roce 2011 a odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. K loňskému 1. září ji ratifikovalo 33 států, další desítka zemí včetně Česka ji podepsala. ČR svůj podpis připojila v květnu 2016, nyní se čeká na ratifikaci.
Pojem gender představuje podle Válkové pro veřejnost problém a mnozí lidé se domnívají, že je dokument o genderové ideologii. „Úmluva nemění postavení mužů a žen ve společnosti,“ vysvětlila zmocněnkyně s tím, že zpočátku byla k dokumentu sama skeptická.
„Malé nahlédnutí do úmluvy a přesnější překlad mě přesvědčily o tom, že tuto úmluvu můžeme bez obavy ratifikovat,“ prohlásila na setkání Válková a doplnila: „Navrhnu, abychom tuto problematiku otevřeli znovu na podzim. Pana premiéra jsem poprosila, abych měla prostor českou veřejnost přesvědčit, uklidnit a hlavně vysvětlit, že se Istanbulské úmluvy nemusí bát,“ popsala s tím, že zhruba 60 procent poslanců si není jistých, stejně jako na začátku ona sama.
Úřad vlády si kvůli negativním postojům k dokumentu nechal zpracovat také analýzu dopadů úmluvy na příkladu deseti zemí, kde byla již ratifikována před více než pěti lety. „Nejčastější obavy těch států nebyly naplněny,“ uvedl Radan Šafařík, ředitel odboru rovnosti žen a mužů na úřadu vlády.
3:12
Do Česka míří aplikace, která pomáhá obětem domácího násilí. V Británii funguje už rok
Číst článek
Žádná země například nemusela rušit své tradice ani nezačala přijímat více žen v rámci azylového řízení. Ani Česko by podle něj nemuselo měnit zákon, protože to, co požaduje úmluva v azylovém řízení pro ženy, už Česko dodržuje. V ohrožení nejsou ani Velikonoce, jak zaznívalo od některých kritiků.
Chybí komplexní služby
Advokát Daniel Bartoň upozornil, že Česko kvůli Istanbulské úmluvě nemusí vůbec měnit právní rámec. Potřebuje ale zlepšit aplikační praxi. V současnosti se například finanční pomoc k obětem dostane až po několika měsících až letech. Někdy má způsobenou újmu z velké části nahradit pachatel, a oběť ji nevymůže vůbec. „V Česku také není dostupnost komplexních služeb pro oběti,“ uvedl. Policisté navíc často nejsou proškoleni, jak se mají k obětem chovat.
Podobný problém je pak také například u soudců, doplnila Bronislava Marvánová Vargová z organizace ROSA. Lepší praxe v pomoci obětem by podle ní mohla zvýšit počet lidí, které oznámí domácí násilí na policii. Nyní jsme na tom podle ní v Evropě nejhůře, nahlásí ho pouze sedm až osm procent obětí.
„Takže tady máme více než 90 procent obětí, které nepodají trestní oznámení nebo se do toho trestně-právního procesu nezapojí,“ vysvětlila Marvánová Vargová. „Myslím si, že pokud budeme argumentovat tím, že legislativu máme, a tak máme vyřešeno, zároveň tím říkáme, že nás nezajímá 90 procent obětí – tady potřebujeme tu prevenci, dostupné služby, komplexní pomoc, která se dostane obětem nejen ze strany policie a soudu,“ dodala psycholožka.
Po ratifikaci dokumentu by měl stát závazek zřídit centra, která by nabízela obětem násilných činů veškeré služby, například právníky a psychology. Střediska by měla být nejen v Praze, ale v každém regionu. Také finance by se podle Bartoně musely dostat okamžitě k člověku zasaženému trestným činem, vymáhání od pachatele by převzal stát.
Úmluva v Česku
Emoce kolem úmluvy loni mimo jiné rozvířilo kázání katolického kněze Petra Piťhy, podle kterého by přijetí vedlo k roztržení rodin, odebírání dětí a deportacím odpůrců do vyhlazovacích táborů. Česká ženská lobby na něj podala trestní oznámení kvůli šíření poplašné zprávy, státní zástupce jej později vyhodnotil jako nedůvodné.
‚Až bude mrtvola, přijedeme a sepíšeme to.‘ Rusky se na Instagramu snaží změnit zákon o domácím násilí
Číst článek
Válková kvůli úmluvě mluvila i s kardinálem Dominikem Dukou, který Piťhu podpořil. Dle jejích slov si vyměnili brožury o dokumentu a zmocněnkyně ho ujistila, že je také konzervativní a zastává tradiční hodnoty, proto se nemusí bát, že by podporovala něco, co křesťanským hodnotám odporuje.
Přemluvit ale musí především další poslance, včetně premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO, který byl vůči dokumentu zprvu spíš negativní. Podle Válkové v Poslanecké sněmovně převládá konzervativní nálada, neratifikovat úmluvu by ale podle ní byla škoda.
Zatímco se o úmluvě vedou bouřlivé debaty mezi politiky i církevními představiteli, podle Centra pro výzkum veřejného mínění jen 12 procent Čechů v loňském prosinci vědělo, že se úmluva týká násilí. Většina občanů, 69 procent, pak nevěděla, jestli by parlament měl úmluvu schválit. Pro její schválení se vyslovilo 18 procent dotázaných, proti bylo 13 procent.
Mezi těmi, kdo jsou s obsahem Istanbulské úmluvy obeznámeni, byla pro schválení úmluvy ale většina, konkrétně 87 procent lidí. Opačný názor mělo v této skupině jen šest procent dotázaných.
Istanbulská úmluva v revidovaném českém překladu:
