U seniorů roste počet sebevražd, výrazně ohroženější jsou muži. Duševní potíže se často přehlíží
Zhruba každá třetí dokonaná sebevražda je mezi seniory. Data z krizových linek organizací Život 90 a Elpida ukazují, že počet volajících s duševními obtížemi narostl. Podepsal se na tom covid, válka i ekonomická krize. „Některé potíže seniorů jsou bagatelizovány tím, že prostě pocit osamělosti a ztráty smyslu života patří ke stáří,“ upozorňuje psycholožka z organizace Elpida. Senioři se tak na odbornou pomoc obrací pozdě.
„Linka seniorů. Dobrý den…“ Hovory na krizové linky pro seniory začínají vždy stejně. Pak už se ale rozbíhá konverzace, která se v nejvypjatějších případech může proměnit v záchranu života. S pocitem ztráty smyslu života a se sebevražednými úvahami volá na Linku seniorů organizace Elpida průměrně jeden až dva lidi denně.
Linka je anonymní, některé příběhy ale bez uvedení jména organizace zveřejnila. „Už jsem vám dříve několikrát volala a dnes tedy jen volám s tím, že už to chci udělat,“ začíná hovor s paní, které se stará o nemocného manžela a sama se přitom obává, že oslepne. „Mám tu celou krabičku neurolu, tak si ji dneska asi vezmu, abych usnula.“
„Jsou situace, kdy volá třeba člověk, který již spolykal léky a čeká na jejich působení. Dostane strach nebo se rozhodne, že by chtěl ještě žít. Zavolá a v tom případě musíme jednat,“ popisuje náročné chvíle zástupkyně vedoucí Linky seniorů Klára Gramppová Janečková. „Přivoláme rychlou záchrannou službu a hasiče. Zůstáváme s ním v kontaktu, snažíme se kontakt v žádném případě nepřerušit, aby ten člověk neusnul. Jednáme a jsme tam na straně života.“
Podobné zkušenosti mají i na lince důvěry pro seniory, kterou provozuje organizace Život 90. Hovory, ve kterých pracovníci linky pozorovali sebevražedné tendence nebo myšlenky, na lince evidovali hlavně přes covidové roky 2020 a 2021. Ve statistikách mají za tyto roky 66 volání s těmito charakteristikami.
Nárůst sebevražd
U seniorů počet sebevražd roste, u mladších ročníků naopak dřív klesal. Nicméně v posledním roce podle Matěje Kučery z Národního ústavu duševního zdraví sebevražd v celé české populaci opět přibylo. „Vidíme zvýšený nárůst u mladší populace mezi nějakým patnáctým a dvacátým rokem a částečně i u seniorské populace,“ popisuje Kučera. Důvodem podle něj může být nárůst duševních onemocněních související s ekonomickou krizí i větší digitalizací našich životů.
Policejní data za posledních zhruba dvacet let ukazují, že seniorů mezi sebevrahy přibývá. Dřív tvořili asi pětinu případů, teď už třetinu. A odborníci upozorňují na to, že některé sebevraždy se do statistik nedostanou, protože se někteří senioři snaží sebevraždu zamaskovat jako přirozenou smrt.
Častěji ve statistikách figurují muži. To platí o dokonaných sebevraždách obecně. Jakmile muži odžijí své první roky v důchodu, počet sebevražd na 100 tisíc obyvatel v této věkové kategorii začne stoupat.
„Jedním z důvodů můžou být sociální aspekty a určitý psychologický tlak, práce s emocemi a se stresem, která je fundamentálně rozdílná u mužů a u žen,“ vysvětluje Kučera. V důchodovém věku se taky mění motivace k sebevraždě. Mnohem častěji se jí stává fyzická nemoc.
„Naše tělesné zdraví je velice úzce spojeno s duševním zdravím a zároveň je velice limitující. V případě, že ten senior byl zvyklý být celý život aktivní a z nějakého důvodu ho fyzické zdraví nepodrží, může to sekundárně rozjet duševní onemocnění a tím pádem dojít až k sebevraždě jako takové,“ vysvětluje Kučera. Dodává, že senioři mají křehčí organismus a nezvládnou fyzickou nemoc kompenzovat jako mladší lidé.
Starší lidé o svém duševním zdraví v posledních letech mluví častěji – minimálně na krizových linkách. Data organizace Elpida i Život 90 ukazují, že počet i podíl hovorů s tímto tématem výrazně narostl za covidové pandemie.
„Dřív jsme často řešili věci z běžného života, otázky ohledně dědictví, potíže v rodině, s výchovu vnoučat. A teď jako by tyto věci trošičku ustoupily do pozadí a hodně volajících má přetrvávající duševní problémy, deprese a úzkosti,“ popisuje Klára Gramppová Janečková z linky organizace Elpida.
Na lince organizace Život 90 dřív bývaly hlavním důvodem pro krizovou intervenci mezilidské vztahy. Předloni je převážily duševní potíže. V krizovou intervenci vyústí asi každé páté zavolání na linku. Častěji volající potřebuje praktickou radu nebo doprovázení v nějaké obtížné situaci. Ale i doprovázení kvůli duševním problémům přibylo.
Osamělost
„Hodně lidí volá, protože jsou osamělí a chtějí jenom slyšet lidský hlas,“ zmiňuje Janečková. Sociální kontakt a taky práce se zdravym životním stylem jsou podle Matěje Kučery dva kroky, které mají na duševní zdraví seniorů zvlášť pozitivní vliv.
„Ať už je to nějaká bezpečná fyzická aktivita, nebo práce s dietou a samozřejmě velice pomůže k odstranění těch základních rizikových faktorů – kouření, alkohol, tučná strava,“ podotýká Kučera s tím, že konkrétní podpora je nakonec rozdílná člověk od člověka.
Vaše stáří a umírání bude takové, jaké máte vztahy s rodinou, říká Bagarová. Usiluje o lepší péči pro seniory
Číst článek
Pohyb jako prevenci se snaží dodržovat i Milena Krásová. Každý týden chodí do centra Elpida na cvičení. U vchodu si prohlíží program a přemýšlí, jestli by své týdenní aktivity nerozšířila ještě o tanec.
Už teď zpívá ve sboru. „Když jsme doprovázeli Václava Havelku, tak jsme vymetli všechny festivaly. Rock for People, Colours of Ostrava, pak tady na Kampě byl nějaký…“ vzpomíná na dobu, kdy se na koncerty ještě chodil dívat i její manžel.
„Začali jsme spolu chodit nejdřív na angličtinu a počítačové kurzy, abychom věděli, co je to lišta, excel,“ vysvětluje paní Krásová, jak se po odchodu do důchodu dostala k aktivitám pro seniory. Dlouhá léta s manželem na charitativních akcích prodávali Ponožky od babičky.
Před rokem manžel po půlroční vážné nemoci zemřel. Zlom v duševní pohodě u starších lidí často nastává s životní změnou, jako je právě ztráta partnera nebo odchod do důchodu.
„Manžel zemřel. No a teď co já? Syn mně říkal: „Mami, dělej všecko to, co jsi dělala s tátou. Tak prostě choď sama,“ vypráví a potvrzuje, že synova rada byla namístě. „Myslím, že to bylo takový pošťouchnutí, že bych se styděla jít sama.“
Do Elpidy tak dochází dál. Nedávno ji podpořila i při akci, kterou se organizace na sebevraždy seniorů snažila upozornit. Na rozhovor si sebou přinesla časopis městské části s článkem o osamělosti, aby mi ukázala ilustrační fotku. Je na ní s dalšími seniory se širokým úsměvem.
Sociální aktivita je podle Matěje Kučery i prevencí demence. „Ať už je to povídání, sdílení, vzpomínání, to vše může významným způsobem pomoct,“ vysvětluje výzkumník z Národního ústavu duševního zdraví.
Bagatelizace obtíží
Počet pacientů s demencí narůstá. Loni jich podle nových dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) bylo přes 120 tisíc. Před dvanácti lety to bylo skoro o polovinu méně. Demence ale ani deprese přitom oproti obecnému vnímání společností není nic, co by podle Kučery mělo být přirozenou charakteristikou stárnutí.
Nepravdivé stereotypy a stigmatizace vedou u seniorů k tomu, že jejich duševní zdraví často přehlíží oni sami i jejich okolí. „Některé potíže seniorů jsou bagatelizovány ve smyslu, že prostě pocit osamělosti a ztráty smyslu života patří ke stáří,“ upozorňuje Klára Gramppová Janečková na reakce, se kterými se starší lidé setkávají, když začnou své pocity sdílet.
„Když přijde senior v trošku zpomalenějším tempu, ať už kognitivním, nebo tělesném, tak se to může přisuzovat jenom stárnutí. A nemyslí se na to, že za tím může skutečně být nějaká fyzická nebo duševní obtíž,“ upozorňuje Kučera. Do této pasti přitom podle něj padají i zdravotníci.
„Obecně lze říci, že naši klienti čekají velmi dlouho, než se obrátí o pomoc. Jsou generace, která byla zvyklá si s věcmi poradit sama. A ještě bohužel často přetrvávají předsudky vůči psychologii, psychiatrii, psychoterapii. Takže než vyhledají pomoc, která by je mohla nasměrovat, tak to trvá hodně dlouho a většinou je stav už hodně závažný,“ popisuje Janečková.
Podle zástupkyně vedoucí linky seniorů lépe funguje, když volajícím doporučí návštěvu centra duševního zdraví, krizového centra, než psychiatrické ambulance nebo nemocnice. „Starší generace má velké předsudky vůči psychiatrii obecně. Často převládá pocit, že psychiatrická nemocnice vypadá jako nějaké vězení. Tam se velmi těžko odkazuje,“ říká Janečková.
Bariéry
V Česku jsou podle dat ÚZIS tři lékaři, kteří mají smlouvu na lůžkovém pracovišti zaměřujícím se hlavně na gerontopsychiatrii. Například v Psychiatrické nemocnici Písek specializované oddělení na léčbu seniorů otevřeli letos v červnu. Součástí je třeba i fyzioterapie a rehabilitace.
Osamocené seniory tíží zdražování i válka na Ukrajině. Trpí depresemi, úzkostmi a nespavostí
Číst článek
„Psychické nemoci vytvářejí často také potíže v tělesném zdraví. Psychosomatika u pacientů vyššího věku je velmi výrazně znát,“ řekl už dřív Českému rozhlasu primář Marian Koranda. „Pacienti s demencí mají často třeba poruchy kardiovaskulárního systému, kvůli dlouhodobému užívání léků dochází k poškození jater, přichází inkontinence.“
Bariérou ale pro starší lidi stále zůstává dostupnost péče. Zvlášť pokud žijí v odlehlejších částech republiky. Dojíždění několik desítek kilometrů je pro starší lidi mnohdy nemožné. Některé kraje tak mají terénní týmy, které za lidmi dojedou. Podobně jako u dětí a dospívajících multidisciplinární týmy taky alespoň částečně suplují nedostatek odborných lékařů.
Kam se obrátit, když se necítím v duševní pohodě?
Že duševní zdraví seniorů potřebuje víc kapacit, vnímají například v Pardubickém kraji: „Největší nedostatky v našem kraji vnímáme v malé dostupnosti dětské a dorostové psychiatrické péče, větší pozornost je potřeba zaměřit i na komplexní přístup k duševnímu zdraví seniorů,“ říká Pavel Šotola, krajský radní pro sociální péči.
Roli u seniorů hrají i finance. Soukromou terapii si často z důchodů nemůžou dovolit zaplatit. „Pomáhají jim příspěvky od zdravotních pojišťoven na psychologické poradenství. Takže to jim doporučujeme. Zároveň jsou i místa, kam je můžeme odkázat. Třeba pokud mají rodinné problémy, tak rodinné poradny a jiné sociální služby. Ty poskytují psychologické poradenství zdarma,“ vysvětluje Janečková.
Pomoct může ale i rodina, sousedé nebo známí v okolí. „Senioři mají duševní zdraví a mají emoce, které potřebují prožívat. Potřebují o nich mluvit a potřebují mluvit i o myšlenkách, které jsou na emoce napojené,“ uzavírá Kučera.
