Svlékání podprsenek na univerzitě pokračuje, citlivost rámů se nemění. Studentkám vadí komunikace školy
- Kontrolní rámy v testovacím centru Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) dál detekují některé kosticové podprsenky. Jejich svlékání tak v centru pokračuje i poté, co na vysoce nestandardní bezpečnostní požadavek web iROZHLAS.cz upozornil.
- Děkan fakulty Tomáš Šubrt letos výrazně zpřísnil opatření proti podvádění, právě proto si dívky musejí podprsenky před průchodem rámem svlékat.
- Škola tvrdí, že šlo o reakci na zvýšené množství podvodů, včetně činnosti „ruskojazyčné organizované skupiny“, která měla používat „špionážní technologie“.
- Dotčené studentky kritizují veřejná vyjádření školy ke kauze. „Přijde mi, že až trochu opovrhují pocity studentek,“ uvedla jedna z nich.
- Situaci dál projednává Etická komise ČZU. Po prvním zasedání uvedla, že vznikne pracovní skupina, která upřesní pravidla pro vstup do centra. Podle informací iROZHLAS.cz se ale úpravy rámu nechystají.
Lucie byla v prosinci psát test v testovacím centru Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity (PEF ČZU). A to už poté, co server iROZHLAS.cz upozornil na mimořádně citlivé rámy na detekci kovu, kvůli kterým si studentky často musely svléknout kosticovou podprsenku, aby do centra mohly vstoupit.
Sama Lucie, ačkoliv v prvním článku nevystupuje, byla jednou z žen, které se svlékáním podprsenky před testem v centru měly zkušenost (identity všech citovaných studentek redakce zná, jejich jména byla ale na jejich žádost změněna – pozn. red.).
K testu jen bez podprsenky. Studentky ČZU se musely před zkouškou svlékat, rektor svolá etickou komisi
Číst článek
„Přijde mi, že to zachytává náhodně, že záleží na konkrétní podprsence a kostici. Poprvé jsem totiž při průchodu nepípala, podruhé jsem se ale svlékala,“ přibližuje. K oběma situacím došlo ještě v listopadu.
„Když jsem šla na třetí test v prosinci, myslela jsem, že když se to řeší veřejně, tak už se nebudu muset svlékat,“ popisuje dále Lucie. Při průchodu však rám znovu svou kosticovou podprsenkou aktivovala. „Sundala jsem si boty, brýle, ale byla to znovu ta kostice. Obsluha zdůraznila, že mě nikdo nenutí si podprsenku sundat, ale že dokud pípá rám, nemohou mě k testu pustit.“
„Slovně mě sice nikdo ke svlékání nenutil, ale přesto jsem neměla na výběr,“ vysvětluje dívka. Psát test v jiný termín totiž pro ni z osobních důvodů nebylo možné. Proto si podprsenku šla opět na toalety svléknout.
„Sundala jsem si boty, brýle, ale byla to znovu ta kostice. Obsluha zdůraznila, že mě nikdo nenutí si podprsenku sundat, ale že dokud pípá rám, nemohou mě k testu pustit.“
studentka Lucie
„Škola říká, že studenti musí uzpůsobit svoje oblečení, aby prošli bez problémů. Jenže z mého pohledu: já si například nemůžu dovolit nosit podprsenku bez kostic,“ poukazuje Lucie na to, že pro řadu žen jde o citlivé téma a kvůli dostupným konfekčním velikostem podprsenky bez kostic nosit prakticky nemohou.
„Pokud bych si podprsenku nesundala, neměla bych možnost si test napsat. V důsledku bych nemusela dostat zápočet, a tím pádem bych nemohla zakončit předmět,“ podotýká Lucie.
‚Svlékání požadováno není‘
Škola od počátku konzistentně opakuje, že studentky ke svlékání podprsenky v testovacím centru nikdo nenutí.
„Sundání podprsenky v testovacím centru Provozně ekonomické fakulty požadováno není,“ uvedla v odpovědi k prvnímu článku pro iROZHLAS.cz mluvčí univerzity Karla Mráčková.
V tom má i podle dotčených studentek pravdu – obsluha centra skutečně slovně nenařizuje studentkám, aby si podprsenku šly sundat. Řada z nich to ale vnímá jako pouhé slovíčkaření.
Svlékat studenty je nehorázné. Taková bezpečnostní opatření nejsou ani na soudech, tvrdí advokátka
Číst článek
„Byla to situace, kdy mi nic jiného nezbylo. Okolnostmi jsem byla donucená jít na záchod sundat si podprsenku, dát ji do skříňky, napsat test, a pak až jsem se mohla obléknout,“ uvedla například podobně jako nyní Lucie již v prvním textu studentka Veronika.
Na následné dotazy v uplynulých dvou týdnech mluvčí Mráčková redakci iROZHLAS.cz neodpověděla. Děkan fakulty Tomáš Šubrt od začátku odmítá, i po opakovaných žádostech, jakkoli situaci komentovat a odkazuje se pouze na tiskovou mluvčí.
Právě dosavadní veřejná komunikace univerzity je proto pro mnohé studentky zklamáním. „Přijde mi, že svými vyjádřeními škola až trochu opovrhuje pocity studentek. Jediné, co jsme k tomu od školy četly, bylo, že to není pravda a že nikdo nikoho nenutí,“ shrnuje další studentka univerzity Anna.
Nedostatek informací
Anna studuje na Fakultě agrobiologie, tedy mimo Provozně ekonomickou fakultu, pod kterou testovací centrum ČZU spadá, přesto do něj někdy testy psát chodí. Centrum slouží i jiným fakultám, vždy záleží na konkrétním předmětu a vyučujícím.
I ona se s redakcí iROZHLAS.cz spojila po zveřejnění prvního článku, její zkušenost pochází z listopadu, kdy centrum kvůli testu navštívila úplně poprvé.
Testovací centrum PEF ČZU
Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity otevřela vlastní testovací centrum v roce 2015. Prezentuje ho jako „místo, které ji posouvá do čela mezi lídry elektronického testování znalostí“. Dnes v něm studenti skládají většinu zkoušek.
Algoritmus studentům přiřadí jeden ze 67 počítačů, studenty hlídá „množství kamer“, včetně jedné přímo v monitoru. Do místnosti je zakázáno vnášet například mobily, kalkulačky nebo kovové předměty, škola tak chce zabránit možným podvodům studentů.
Věci si studenti odkládají do skříněk na padesátikorunovou zálohu, během testování dohlíží na studenty dozor fyzicky i přes kamerové záznamy.
„V centru jsme psali jenom zápočet z psychologie. Škola tvrdí, že jsme všichni informace o zpřísnění podmínek ke vstupu do testovacího centra dostali, to ale není pravda. E-mail přišel jenom studentům PEF,“ popisuje Anna.
Poukazuje na to, že škola se veřejně obhajuje také tím, že studenti mají o podmínkách vstupu do testovacího centra dostatek informací.
Česká zemědělská univerzita na začátku roku například zaslala informativní e-mail, kde se píše o omezení „kovových částí oblečení“, ovšem ne explicitně podprsenkových kostic. Tento e-mail ale, jak bylo zmíněno, obdrželi pouze studenti provozně ekonomické fakulty, nikoliv studenti z jiných fakult. K Anně se proto nedostal.
„Jediné, co jsme se dozvěděli přímo od školy, bylo, že si nesmíme vzít počítač, mobil, že si to budeme nechávat v zamykacích skříňkách a že tam pak projdeme kontrolním rámem jako na letišti. Vyučující nezmínila kovové předměty, ani to není zmíněné v instrukcích testovacího centra, které máme ve studijním systému Moodle,“ uvádí Anna.
Při průchodu rámem v listopadu pípala. „Zapomněla jsem na pásek, což byla moje chyba. Omluvila jsem se, že tam jsem poprvé, odložila ho a prošla znovu. Dál jsem ale pořád projít nemohla a už mě nenapadlo nic, co by mohlo dělat problém,“ vypráví.
„Potom mi pracovníci centra řekli, že rámy detekují něco ‚v horní části‘, a zdůraznili, že mi ale nemohou říct, co si mám sundat. Chvíli jsem zmateně stála a nechápala proč. Až pak mi to došlo. ‚Takže si mám jako sundat podprsenku?‘ zeptala jsem se.“
Stejně jako ostatní studentky, i ona čekala, že bude následovat třeba kontrola ručním skenerem. „Místo toho mi jen v centru řekli, že se to občas stává. Že je to výjimka, ale stává se to,“ popisuje Anna. Šla si tedy stejně jako ostatní dívky sundat podprsenku na záchod.
„Procházet potom tou chodbou, kde čekají ostatní, a vy v ruce nesete podprsenku… Není to před testem příjemné. Naštěstí jsem ale neměla na sobě nic přiléhavého, proto jsem to nakonec hodila za hlavu. Řekla jsem si totiž, že to je tedy výjimečné a že se to nikomu dalšímu určitě nestane. Myslela jsem si, že ten rám nějak upraví,“ vysvětluje.
‚Nedokáže se k tomu postavit‘
O dalších případech se dozvěděla až z médií. „V tu chvíli se mi ale nelíbilo, jak se k tomu škola postavila,“ říká Anna. Poukazuje tím na to, že oficiálně škola zmiňovala podprsenky pouze ve spojitosti s tím, že „studentky nikdo nenutí si je sundávat“.
ČZU kvůli svlékání podprsenek vytvoří skupinu, která upřesní pravidla pro vstup do testovacího centra
Číst článek
„Mám z toho pocit, jako by to škola popírala. Rozhodně tím, že to oficiálně nepřiznává, přilévá do ohně. Nedokáže se k tomu postavit,“ pokračuje Anna. Škola studenty podle informací iROZHLAS.cz nekontaktovala ani interně, aby se k situaci vyjádřila konkrétněji.
„Za mě by bylo ideální, kdyby se omluvili, uznali, že k tomu docházelo, a vyjádřili pochopení, že to mohlo být nepříjemné,“ navrhuje. „Stačilo by mi, kdyby řekli, že se to dělo a že se to už dít nebude,“ uzavírá Anna.
Na tom, že by ocenily omluvu, se shodují i další dotčené studentky a po škole ji budou žádat.
Úpravu citlivosti rámů v současné době univerzita podle informací iROZHLAS.cz nechystá. Podle prvního výstupu z jednání Etické komise ČZU vznikne pracovní skupina složená ze zástupců univerzity i studentů, která pravidla upřesní. Škola je pak chce pouze lépe komunikovat, změny momentálně nejsou v plánu.
Univerzita se oficiálně obhajuje také tím, že přísnými kontrolami reaguje na zvýšené množství podvodů.
Důvodem ke zpřísnění pravidel má být „aktivita ruskojazyčné organizované skupiny, která v centru při psaní testu využívala špionážní technologie“. Bližší informace k těmto případům však škola odmítla na přímou žádost poskytnout.
‚S ničím takovým jsem se dřív nesetkal.‘ Kontroly na fakultě ČZU jsou za hranou, shodují se experti
Číst článek
Omluvu univerzita nechystá, podle mluvčí Mráčkové nejsou namístě ani případné kompenzace.
„Studentky si mohly vyzkoušet, zda rámem projdou – každý den od 7 do 7.45 je rám pro tyto testy komukoliv k dispozici. Studentka také mohla přijít (psát test) v jiný termín nebo požádat o alternativní způsob zkoušení,“ uvedla Mráčková 4. prosince pro iDnes.cz.
Tři možnosti
Všechny tyto možnosti skutečně uvádí i provozní řád testovacího centra. Pro řadu studentů je však zkušební průchod komplikovaný samotnou lokalitou centra, to se nachází na rektorátu univerzity v Praze–Suchdole, tedy na severozápadním okraji města. Jednosměrná cesta, hlavně z univerzity do centra Prahy, může trvat ve špičce klidně i padesát minut.
To, že si studenti mohou přijít napsat test v jiný termín, je většinou pravda. Na složení zkoušky běžně bývá vyhrazen týden a student si může vybrat libovolný den a čas během otevírací doby centra od pondělí do pátku.
„Škola nám nemůže vyčítat, že jsme si vybraly ‚špatný‘ termín nebo jsme mohly přijít jindy, když sama časovou flexibilitu prezentuje jako jednu z hlavních výhod centra,“ přidává ale svůj pohled na tento postoj školy další studentka Zuzana.
„Mám z toho pocit, jako by to škola popírala. Rozhodně tím, že to oficiálně nepřiznává, přilévá do ohně. Nedokáže se k tomu postavit“
studentka Anna
Dívky, jejichž případy server iROZHLAS.cz v tomto i v minulém článku popisuje, často z různých důvodů skutečně v jiný termín přijít nemohly.
Třetí mluvčí zmíněná možnost, tedy alternativní způsob testování, škola nikde blíže nerozvádí. Z oficiálních dokumentů nelze vyčíst, co si pod tím studenti mají představit. Na prosbu o upřesnění této varianty Mráčková nereagovala, prý z důvodu nemoci. Studentky se však nezávisle na sobě shodují, že o alternativním způsobu testování neměly povědomí a že nemají pocit, že by dosud na škole šlo o běžně využívanou metodu zkoušení.
Univerzita extrémně přísná opatření proti podvodům dále obhajuje „ochranou poctivých studentů“, kteří podle ní trpí „sofistikovanými podvody“. Podle Anny však poctiví studenti v důsledku trpí právě i nastolenými opatřeními.
„Nepřijde mi fér, že lidé, co nepodvádějí, musí chodit tam a zpátky na záchod sundávat si kusy oblečení,“ uvádí. „Pokud má fakulta problém s podváděním, hledala bych jiné cesty řešení než tohle,“ míní Anna.
