Autorka článku Morgan Childsová přibližuje, jak je proměna pro mnohé lidi složitá a ilustruje zdlouhavý proces, který česká legislativa vyžaduje, na příbězích těch, kteří procedurou sami procházejí. Jedním z nich je také Viktor, který je podle občanského průkazu ženou, identifikuje se ale s mužským pohlavím.

Pro úřady je Viktor genderově neutrální ‚Viki‘. Jde o jednoho z mnoha českých transsexuálů, kteří během čekání na chirurgickou přeměnu pohlaví přijali neutrální jméno v naději, že tato změna finální krok celého procesu usnadní.

„Procedura legální přeměny pohlaví v České republice, konzistentně označované za jednu z nejrozvinutějších evropských postkomunistických demokracií, patří k jedněm z nejpřísnějších v Evropské unii,“ píše v článku Childsová s tím, že tato změna je závislá na úplné chirurgické konverzi pohlaví.

Než mohou navíc transsexuálové o chirurgickou přeměnu vůbec zažádat, musí se rozvést, pokud žijí v manželství, projít sterilizací a po dobu jednoho roku žít v roli upřednostňovaného pohlaví. Podle sexuologa Petra Weisse ze Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice a Univerzity Karlovy je 99 procent pacientů ochotno procesem projít.

Pro některé je ale povinný rozvod, sterilizace a operace velkou cenou za to, aby získali řidičský průkaz a občanku, na kterých se objeví pohlaví, které odpovídá jejich identitě. Autorka článku upozorňuje zároveň na to, že v Česku pohlaví na rozdíl od například anglicky mluvících zemí prozrazují také křestní jména nebo příjmení, a to svými koncovkami a příponami.

Operace je pak jedinou možností, jak získat právní identitu, která jedince automaticky nevyřadí například z výběrového řízení na pracovní pozici. „Rychle se to ohraje. Nechcete pokaždé vysvětlovat, že jste trans. A pokud nechcete operaci, bude se vám tohle stávat do konce vašeho života,“ uvedla pro Politico transsexuální žena Julie, která žije v Praze.

Je jednou z těch lidí, kteří byli s žádostí o používání preferovaného jména úspěšní, ačkoliv operaci neabsolvovali. Ačkoliv je Julie typicky ženské jméno, díky důkazům, že se jméno používalo jako mužské například v USA nebo Mexiku během 40. let, je považováno za genderově neutrální.

Diagnóza, hormony, operace

Vše začíná u diagnózy transsexualismu, která je založena na Mezinárodní klasifikaci nemocí Světové zdravotnické organizace, a doporučení psychiatra a sexuologa. Politico však upozorňuje, že součástí diagnostiky jsou ale podle některých pacientů také ponižující psychologická vyšetření, kdy se lékaři ptají například na jejich dětství nebo současný sexuální život.

Po diagnóze přichází hormonální léčba a test v reálném životě, kdy trans lidé začínají žít v roli upřednostňovaného pohlaví naplno. Po roce je pak pacient předveden před panel lékařů, psychologů a právníků, kteří během rozhovoru zjišťují, zda je v dobré psychické kondici a splňuje požadavky pro chirurgický zákrok, které jsou dané zákonem.

Teprve po úplné chirurgické přeměně pohlaví je pak možné znovu zažádat o změnu jména a pohlaví v jejich legálních dokumentech.

„Praktiky se napříč Evropu liší, mnoho zemí se ale vzdalo požadavku na chirurgický zákrok a hormonální léčbu, aby si transsexuálové mohli změnit jméno. Jde o skandinávské země, Německo, Rakousko, Bulharsko a Rumunsko,“ vysvětluje autorka.

Spíš politické, než lékařské rozhodnutí

Podle doktora Weisse je možnost změny pohlaví bez operace spíš politické, než lékařské rozhodnutí. „Myslím, že většina našich pacientů by nechtěla využít tuhle možnost. Pokud se cítí jako žena, proč by měl mít penis, proč mít varlata? To je nesmysl,“ řekl pro Politico Petr Weiss, který poskytuje pacientům formální diagnózy a je také členem předoperačního panelu.

„Máme přes tisíc pacientů, kteří přeměnou prošli. Měli jsme tři, kteří přišli a řekli, že nejsou spokojeni. Ukažte mi specializace, ve které je úspěšnost 99,7 procenta,“ doplnil pro americký server.

Ačkoliv je proces v České republice složitý, Viktor ho nevidí jako tragédii. Sám se ale snaží za zlepšení práv transsexuálů v Česku bojovat, a to v rámci skupiny pro práva transsexuálů Trans*parent, kterou v roce 2015 založil.

Jedním z jejích hlavních cílů je odstranit termíny jako „diagnóza“ a „porucha“, které podle Viktora odvádí pozornost od důležitějších věcí. Nazývání transsexuálních mužů „transsexuály“ a žen „transsexuálkami“ navíc podle něj chybně naznačuje, že trans identita se pojí se sexualitou spíš než s genderem.

Transsexuálové podle něj v Česku nebojují ani tak s náboženskou opozicí nebo homofobií, jako s tím, že česká společnost ráda nálepkuje v závislosti na pohlaví nebo třeba rase.

dp Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít