Z dětského domova už zpět do rodiny nechci, říká 17letá Anna, která se podívala s divadlem i do USA
Středoškolačka Anna B. patří k dětem, které z rodiny odebraly úřady. Tehdy jí bylo deset let a vybavuje si, že neměli moc co jíst a kde stabilně bydlet. Jak Anna říká pro seriál Radiožurnálu Bydliště: Dětský domov, později se mohla vrátit k otci, to ale odmítla. Studuje střední zdravotnickou školu, zahrála si ve filmu Amerikánka a s divadelním představením Snowflakes se nedávno podívala do New Yorku.
„Je krásné ráno, už jsme po odbavení na letišti a za chvíli odlétáme se Snowflakes do New Yorku,“ namlouvá nadšeně loni v prosinci z pražského letiště hlasovou zprávu Anna. Do Spojených států míří s divadlem.
Nejdřív dostala na základě konkurzu roli ve filmu Viktora Tauše Amerikánka. A právě na ten navazuje divadelní představení Snowflakes. Za tyhle příležitosti je Anna vděčná. „Už jsme v Americe, máme krásné ubytování. Jdeme se projít do centra,“ v New Yorku ji zaujal Brooklyn Bridge nebo památník Dvojčat.
„Teď jsme dohráli představení Snowflakes, bylo strašně moc diváků. Bylo to úžasné, já jsem si to moc užila,“ popisuje Anička po vystoupení v Bohemian National Hall v New Yorku. Na jevišti se objevila spolu s asi třicítkou dětí z dětských domovů, herečkou Lucií Žáčkovou nebo zpěvačkou Annabelle.
„Text jsem se musela naučit anglicky, ale styděla jsem se to vyslovovat. Mluvit před lidmi v angličtině bylo těžké,“ vysvětluje Anna, která se už loni v listopadu dostala se stejným představením do Estonska. To vůbec poprvé v životě letěla letadlem. Stejně jako ostatní děti sdílí během inscenace Snowflakes osobní příběh.
Bez stabilního bydlení
Anička zažila odebrání z rodiny. Bylo jí deset let, když jí plakající matka sdělila, že půjde do dětského domova. „Myslela jsem, že si dělá srandu, ale pak jsem pochopila, že brečí doopravdy a že to sranda není. Přišla si pro mě sociálka a jeli jsme,“ líčí Anna, podle které rodina neměla často kde stabilně bydlet a také co jíst, problémy byly i s docházkou do školy.
Bydliště: Dětský domov
1. díl – Do dětského domova jsem se dostal náhle po smrti babičky, jsem tam jen rok, říká 12letý Samuel
2. díl – Z dětského domova už zpět do rodiny nechci, říká 17letá Anna, která se podívala s divadlem i do USA
3. díl – Budoucí režisérka Klára (21), která doma zažila násilí a pohlavní zneužívání
4. díl – Viktorie bydlí v tréninkovém bytě a řeší, kdy vstoupí do samostatného života
5. díl - Dospělí, kteří prošli dětským domovem: Manželé Iva a Michal
„Máma s tátou žila dohromady do mých asi šesti let a pak se rozešli. Máma byla nezaměstnaná, takže jsme se sourozenci žili z různých přídavků a nebylo nejlehčí s tím vyžít,“ pokračuje.
Začátky v dětském domově byly podle Aničky hodně náročné. „Bylo těžké si zvyknout, ale hodně mi pomohlo, že jsem tam byla se sourozenci, že jsme byli pohromadě. Takže kvůli tomu to bylo o dost snazší.“ Anna věděla, kam jde, ale netušila, že se domů už nevrátí.
„Já jsem to pořád vlastně brala tak, že je to jenom chvíli. A z chvíle je teď sedm let,“ vysvětluje a dodává, že měla později možnost jít z dětského domova k otci, ale odmítla to. Cítí, že potřebuje pravidla a hranice. Biologické rodiče navštěvuje o víkendech.
Pravidla a hranice
„V dětském domově mně vyhovuje a zároveň rozčiluje jedna stejná věc. Mám tam nastavené všechno jasně a musím podle toho jet. Vím, že je to pro mě dobré, ale zároveň mi to někdy vadí,“ přibližuje Anna, které je dnes 17 let a chodí na střední zdravotnickou školu, kde studuje obor sociální péče.
Výchovné ústavy musí obcházet zákon. Nedostatek personálu je tikající bomba, upozorňují právníci
Číst článek
Vysněnou profesi zatím nemá. „Kde se vidím třeba za deset let? Vůbec nevím. Ale například natáčení filmu Amerikánka mě strašně moc bavilo. Hrála jsem tam holku z pasťáku. Věřím, že se s filmem dostaneme daleko,“ naráží Anna na to, že Amerikánka režiséra Viktora Tauše má 13 nominací na Českého lva. Už letos v únoru snímek dostal ocenění v rámci Cen české filmové kritiky.
Kapesné 450 korun měsíčně
Anna bydlí v dětském domově na severozápadě Česka v takzvané rodinné skupině, která má fungovat jako běžná domácnost. „Na bytě je nás osm. Máme papír se službami, které se nám mění po týdnu. Všichni tedy pomáháme se vším. Jde o vytírání a zametání nebo o mytí a utírání nádobí, protože nemáme myčku. Chodíme také s tetou nakupovat,“ popisuje.
Anička bydlí v pokoji s jednou mladší spolubydlící. Dostává měsíční kapesné 450 korun. „Třeba kredit do telefonu si musím řešit sama. S těmi penězi je to občas těžší. Asi si budu muset zkusit najít nějakou brigádu. Loni jsem kvůli nízkému věku ještě neuspěla,“ vysvětluje Anna, která řeší i vycházky. Má totiž přítele, kterého zná ze základní školy. „Já myslím, že je to vážné, je to můj první vztah. Jsem zamilovaná,“ usmívá se Anna.
O tom, jak se jí bude dařit v dalších letech, chce Anička natáčet v rámci projektu Radiožurnálu Bydliště: Dětský domov i dál.
Rodinné skupiny v dětských domovech
Jde o 6-8členné skupinky různě starých dětí, které s vychovateli fungují podobně jako v rodině. Každá skupina (tzv. rodinka) má stejně jako běžná domácnost měsíční rozpočet, sama si nakupuje, vaří a uklízí. Děti by měly být víc samostatné a zodpovědnější, mít víc soukromí a bližší vztah s vychovateli. Oproti dřívějšímu systému jde o lepší přípravu na samostatný život. V těchto komunitách žije v dětských domovech podle předloňských dat asi desetina dětí.
Zdroj: Důvodová zpráva novely zákona o výkonu ústavní výchovy
