Kuchařky z Karviné dělají přesčas a pracují i o víkendech. Začaly vařit pro ukrajinské uprchlíky
Ze dne na den se kvůli válce na Ukrajině změnil život i pětici karvinských kuchařek. Počet jejich strávníků se mnohonásobně zvýšil. Dosud vařily jen pro školáky, teď si na jejich dobrotách pochutnávají i ukrajinští váleční uprchlíci, kteří našli útočiště na kolejích Slezské univerzity. Ze školní jídelny jim snídaně, obědy i večeře vozí v termoboxech svým autem obětavý školník. Sehraná parta z jídelny karvinské školy Prameny pracuje bez ustání.
„Dneska máme celerovou polévku s bramborem a se smetanou. Tady jsou nachystané karbanátky pro uprchlíky a teď se bude dělat bramborová kaše,“ ukazuje Radiožurnálu kuchařka Alice Škatulová. Všude kolem to bublá a voní.
Její kolegyně zrovna nacvičenými pohyby chystají obří stroj, který zvládne udělat kaši z 20 kilogramů brambor. Připravují sto porcí.
Alice Škatulová v předpisové síťované čepici vypadá tak, jak si člověk kuchařku představuje: láskyplná náruč a usměvavá tvář.
„Možná se teď usmívám, ale jinak je to hodně náročné. Musím zajistit objednávky, vyřizuji telefony, je toho dost,“ usměje se tmavovlasá žena.
„Když je to pro dobrou věc, tak se to dá zvládnout. I ty přesčasy. Strávníků je teď hodně, ale to máte jako doma – čtyři nebo šest? “ doplňuje její kolegyně Lucie.
Mezitím je kaše do hladka vyšlehaná. „Je s máslem, není ošizená,“ pyšní se pětice kuchařek a jejich smích se odráží od vysokých stropů a nerezového vybavení.
Moskva reaguje na západní sankce. Zakázala vývoz ruských železničních vagonů, kontejnerů či turbín
Číst článek
„Počet uprchlíků se neustále mění, je to pohyblivé. Každý den jsme informováni, kteří přibyli, kteří odjeli. Takže podle toho se snažíme nějak improvizovat,“ popisuje Alice Škatulová. Přiznává, že zatím žádné ukrajinské speciality nevařily. „Jediné, co vaříme, je boršč. Z masa, ze zelí, z drcených rajčat,“ uzavírá.
Jídlo už přebírá další klíčový člen týmu - školník. „Bude toho plný kufr. Někdy se mnou jezdí přítelkyně, ale teď je už toho tolik, že už tu nemá místo. Zavřeme a jedeme,“ bouchne dveřmi Dušan Zeť.
S plným autem jídla jede pomalu k univerzitním kolejím, kde termoboxy vyloží. Na jídlo se už těší Anna a Táňa, které s dětmi utekly z Kyjeva. „Jsme vděční Čechům za pomoc. Za to, že chápou naši situaci,“ říká Anna se slzami v očích.
Na delší povídání už moc času není, protože pro Ukrajinky přijeli hasiči, aby je odvezli k registraci do krajského centra.
