,Co máš pod těmi šaty?‘ Dívka pomocí křídy a instagramu upozorňuje na sexuální obtěžování v ulicích New Yorku
Hvízdání, oplzlé hlášky, urážky, vulgární gesta. Takzvaný catcalling neboli pouliční obtěžování je každodenní realitou v ulicích měst po celém světě. Z průzkumů vyplývá, že se s touto formou sexuálního obtěžování běžně setkává až 80 procent žen. Mladá Američanka Sophia Sandbergová na problém upozorňuje po svém. Pomocí sociálních sítí a křídy.
V ulicich New Yorku se už druhým rokem objevují pestrobarevné křídové nápisy. Nejde však o žádné veselé vzkazy. Pravidelně je tam píše 22letá studentka Sophia Sandbergová, která se texty snaží upozornit na problematiku sexuálního obtěžování ve formě pískání, pokřikování a oplzlých gest (takzvaných cat calls) v ulicích, dopravních prostředcích a na dalších místech veřejného prostoru.
Dívka sbírá zkušenosti obětí takového obtěžování včetně detailů o lokacích, kde k nim došlo. Následně do těchto míst cestuje a barevnými křídami tam hlášky zaznamenává, včetně hashtagu #stopstreetharassment a odkazu na svůj instagramový profil. Právě na něj pak vzkazy fotí a sdílí mezi další uživatele sociální sítě.
‚Chci tě sníst‘
„Můžeš říkat, že je ti 15, ale tvůj zadek říká něco jiného!“, „Zatřes s nimi!“ nebo „Jsi jako koláček, tak lahodná, chci tě sníst!“ Tak zní některé z pokřiků, které si ženy v ulicicíh New Yorku vyslechly. Alespoň ty méně vulgární z nich.
„Napsáním hlášek v místech, kde zazněly, se snažím upozornit, že tohle chování je problém. Barevné křídy upoutají pozornost. Přimějí i ty, kteří o catcallingu nikdy neslyšeli, aby se zastavili a zamysleli se,“ popisuje Sophia Sandbergová serveru Huffington Post.
Cat call
Termín nemá v češtině přesný ekvivalent. Anglický slovník ho ale definuje jako urážlivé pokřikování či komentáře namířené proti osobě ve veřejném prostoru (nejčastěji na ulici).
K iniciativě ji přiměly i vlastní zkušenosti, s obtěžováním v ulicích se podle svých slov setkala přibližně v době, kdy jí bylo 15. „Nikdo se nad tím nikdy nepozastavoval nebo se proti tomu nesnažil bojovat. Stalo se to zkrátka akceptovanou nepříjemností,“ říká Sandbergová.
„Pro mě to ale vždy bylo víc než jen nepříjemnost. Utvářelo to mé vnímání veřejného prostoru. Ovlivnilo to mé sebevědomí a pohodlí při procházení po ulici. A také mě to umlčelo – nikdy mi nebylo příjemné na to pokřikování odpovídat, přestože bych těm lidem nejradši vynadala,“ dodává. Dívka také doufá, že projekt povzbudí i ty, kdo jsou svědky podobného chování, aby proti němu zasáhli.
Rozšířený problém
Založit instagramový účet a zažehnout tak diskusi o podobně ofenzivním chování ve veřejném prostoru Sophii původně přiměl školní projekt. Brzy se z něj ale stal celosvětový fenomén. Kromě Catcalls of New York tak podobně zaměřené účty vznikly třeba v Londýně, Paříži nebo Amsterdamu. Podle Sandbergové to pouze ukazuje, jak rozšířený problém pouličního obtěžování je.
Jak upozorňuje organizace Stop Street Harrasment (Stop pouličnímu obtěžování), obecně stanovená definice popisovaného ofenzivního chování neexistuje, lze ho ale vymezit jako nevyžádané komentáře, gesta a podobné projevy, které jsou zamířené na osobu ve veřejném prostoru proti její vůli a s cílem zaútočit na její gender, pohlaví, zjev či sexuální orientaci.
Ze studií vychází, že pouliční obtěžování zažívají všichni lidé nezávisle na genderu, nejčastějšími oběťmi jsou ale ženy. Z velkého výzkumu americké Cornellovy univerzity, která v roce 2014 v této oblasti provedla mezikulturální výzkum, vyplývá, že ho většina žen poprvé zažije během puberty. Celosvětově statistiky pak ukazují, že se s pouličním obtěžováním někdy během života setká až 80 procent žen.
