Muž nakonec podstoupil operaci a páru se po třech měsících podařilo počít přirozenou cestou (ilustrační foto) | Zdroj: Profimedia

Přehřáté spermie bránily přirozenému otěhotnění.
Lékaři přesto hledali příčinu u ženy

Zlín | Vít Kubant |

Čtěte celý článek

Pavlovi ze Zlína diagnostikovali onemocnění varlat, které prokazatelně ovlivňuje vývoj spermií, a tedy jeho plodnost. Na reprodukční klinice ale dříve rozpoznaný problém ignorovali a přistoupili k hormonální stimulaci jeho manželky Alžběty. Později jí lékaři dokonce provedli laparoskopickou operaci kvůli průchodnosti vejcovodů. Po operaci Pavla počal pár dítě přirozenou cestou. Server iROZHLAS.cz přináší další příběh o asistované reprodukci.

Ještě předtím, než se manželský pár ze Zlína začal snažit o početí dítěte, podstoupil Pavel vyšetření na urologii. Lékař mu diagnostikoval onemocnění varlat – varikokélu, zjednodušeně rozšíření žil, které z varlete odvádějí krev.

Bílá místa umělého oplodnění

Na mužskou neplodnost se mnohdy v centrech asistované reprodukce neklade takový důraz jako na početí dítěte. Plodnost mužů sice zpravidla neklesá s ohledem na zvyšující se věk, ale mohou trpět vadami, které například zabraňují správnému vývoji spermií. Příběh zlínského páru ilustruje, že klinika místo vyřešení vady u partnera přistoupila k hormonální stimulaci ženy, a dokonce i ke laparoskopické kontrole průchodnosti vejcovodů. Onemocnění muže se podařilo vyřešit až poté, co se pár sám obrátil na specializovaného lékaře - androloga.

Server iROZHLAS.cz zveřejňuje pět příběhů, které upozorňují na etická i zdravotnická bílá místa asistované reprodukce v Česku.

„Do té doby jsem vůbec nevěděl, co to je. Doktor se mě zeptal, jestli se snažíme o dítě s tím, že kdyby nám to nešlo, tak by to mohla být potenciální příčina,“ vzpomíná Pavel, že mu lékař doporučil, aby podstoupil další vyšetření pomocí spermiogramu.

Manželé se proto radši rovnou obrátili na centrum asistované reprodukce. Varikokélu ale nikdo neřešil, jako by to nebyl problém. Naopak lékaři přistoupili k hormonální stimulaci ženy a umělému oplodnění pomocí metody inseminace.

Varikokéla je vrozená vada, podle údajů Evropské urologické asociace jde o nejčastější příčinu poruchy plodnosti u mužů. Objevuje se tak u 35 až 40 procent neplodných mužů.

Lékař Luca Boeri navíc v roce 2020 upozornil, že pacienti s poruchou plodnosti mají častěji řadu kardiovaskulárních, metabolických, autoimunních nebo nádorových onemocnění. Jejich úmrtnost je tak ve vztahu k věku až 2,3krát vyšší než mužů bez poruchy plodnosti.

Onemocnění varikokély přitom lékaři považují za operativně odstranitelné a tím se automaticky zvyšuje šance na početí dítěte přirozenou cestou.

Reprodukce 2.0

Otázkám kolem umělého oplodnění se věnuje i Kateřina Hrochová v novém dokumentu České televize Reprodukce 2.0, na kterém spolupracoval i Vít Kubant. Dokument odvysílal program ČT2 toto úterý 28. 11. od 20.55 hodin. Ke zhlédnutí je i na webu ČT iVysílání.

Doktor v reprodukční klinice operaci nedoporučoval, protože by „mohla být riskantní“. Výsledky ze spermatologického vyšetření sice nebyly povzbudivé, lékař však shrnul, že s ohledem na všeobecný současný životní styl nejde o nic tragického.

„Poradil mi, že na to existují doplňky stravy, které tyto hodnoty (z vyšetření spermiogramu – pozn. red.) zlepšují. Takže dalším krokem byla léčba doplňky stravy a měli jsme vyčkávat a průběžně chodit na další testy,“ vypráví Pavel.

Přitom podle dostupné literatury i stanoviska Světové zdravotnické organizace by muž se zhoršenými hodnotami měl automaticky navštívit odborníka, který se zabývá mužskou neplodností – androloga. Na toho ale neplodného muže nikdo neodkázal.

Početí dítěte tak u páru ze Zlína stále nepřicházelo přirozenou cestou a pár proto začal docházet do kliniky na pravidelné konzultace. Po dvou letech snažení lékař navrhl vyzkoušet metodu inseminace, tedy vnesení spermií do pohlavního ústrojí ženy.

‚Nejdřív profesionální nosnice, poté na druhé straně barikády.‘ Dárkyni vajíček museli s početím pomoct lékaři

Číst článek

„Bylo to pro mě za nějakého užívání hormonální stimulace, což mně osobně se moc nelíbí, ale když už do toho investujete čas a nějaké peníze, tak samozřejmě máte zájem, aby se to podařilo, takže to podstoupíte,“ vysvětluje manželka Alžběta, proč s umělým oplodněním souhlasili.

Když se nepodařil ani druhý pokus inseminace, lékaři navrhli přistoupit k vyšetření průchodnosti Alžbětiných vejcovodů, které probíhá laparoskopicky pod celkovou narkózou. „Tímto vyšetřením se akorát potvrdilo, že tam není nic špatně,“ shrnul Pavel výsledky operace jeho ženy.

Po tomto zákroku vzali Pavel s Alžbětou léčbu do vlastních rukou, protože jim i shodou náhod doporučil jeden z přátel lékařku androložku z jedné z brněnských nemocnic.

Dva promarněné roky

Ta po první návštěvě měla jasno. „Řekla, že to je ten nejvyšší stupeň, což jsem si myslel i já, protože jsem si něco už načetl na internetu. Sdělila, že je to určitě na operaci. V podstatě řekla úplně opačné věci, než předtím ten doktor. Uklidnila mě, že ta operace je bezpečná a je žádoucí,“ popisuje Pavel návštěvu v nemocnici.

Manželskému páru ze Zlína se nakonec podařilo počít přirozenou cestou | Foto: Vít Kubant | Zdroj: iROZHLAS.cz
Manželskému páru ze Zlína se nakonec podařilo počít přirozenou cestou | Foto: Vít Kubant | Zdroj: iROZHLAS.cz

„Asi nejvíc mě dostalo, když mi řekla, že jsme v podstatě promarnili dva roky,“ vzpomíná.

Neplodnost mužů

Odborníci uvádí, že neplodností, tedy neschopností počít dítě během jednoho roku nechráněného pohlavního styku, trpí zhruba 15 až 20 procent párů. Příčina tohoto stavu se podle Evropské společnosti pro lidskou reprodukci a embryologii (ESHRE) pak z 35 až 45 procent nachází u mužů, z 45 až 55 procent u žen, příčina u obou partnerů se pohybuje u zhruba 25 až 40 procent párů a u 10 až 20 procent se nenalezne žádná příčina.

Vyléčit poruchy neplodnosti mužů se snaží specializovaní lékaři – andrologové. Problém podle nich nastává v tom, že kliniky v mnoha případech nemají snahu řešit tento problém, příčina se tak často nehledá ani neřeší. Problém v mužské neplodnosti se dá obejít hormonální stimulací ženy a metodami asistované reprodukce, které jsou zčásti hrazené veřejným pojištěním.

Operace a odstranění části žil dopadly dobře, prognóza byla, že do šesti až dvanácti měsíců nastane zlepšení a tím se zvýší šance na početí. Zadařilo se však mnohem dřív. Už tři měsíce po operaci manželé mohli slavit Alžbětino těhotenství.

Vysoké zvýšení šance na početí po operaci dokládají i data Evropské urologické asociace, která popisují, že při léčbě tohoto onemocnění se zvyšuje šance na otěhotnění přirozenou cestou o 38,4 až 66,4 procenta.

Postup, kdy se kliniky v některých případech nesoustředí na léčbu neplodnosti, ale na početí dítěte, kritizuje i římskokatolický kněz a bioetik z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Orko Vácha.

„Pár by měl být poučený předem a odjinud, zkušenost je taková, že centra využívají pochopitelného diskomfortu obou partnerů a jejich touhy mít dítě za každou cenu a nabízí technologie, které prokazatelně situaci nezlepší, které však páry ve strategii ‚je třeba udělat všechno co je v lidských silách‘, odsouhlasí a pojišťovny hradí,“ uvedl pro server iROZHLAS.cz.

Téma umělého oplodnění

První díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku za jediný rok vytvoří z pohlavních buněk desítky tisíc embryí. Některé z nich putují při léčbě přímo pacientům, některé se zničí kvůli špatnému vývoji a další jsou zmrazeny pro budoucí využití. Roční kryokonzervace pacienty stojí v Česku několik tisíc korun. Co ale s embryi, které už pár nevyužije? Má tři možnosti: anonymně je darovat, poskytnout na vědecké účely, nebo je nechat zničit. To je pro některé páry etické dilema.

Druhý díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku musí pacienty umělého oplodnění testovat na pohlavně přenosné nemoci pouze v případě, že podstupují mimotělní oplodnění (IVF) nebo si nechávají pohlavní buňky zamrazit. Párů, které do center asistované reprodukce přichází za metodou inseminace, se testování netýká, i když zákonem není nijak stanoveno, v jakém vztahu partneři mají být.

Třetí díl seriálu: Darování pohlavních buněk je v České republice zcela anonymní. Neexistuje ani registr anonymních dárců, který by ale v budoucnu mohl vzniknout v rámci připravované novely, která leží v Poslanecké sněmovně. Za darování sice nenáleží mužům a ženám oficiálně žádná finanční odměna, ale kliniky jim vyplácejí peníze za „prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním“. Mužům výrazně méně než ženám. Za jeden odběr tak žena může vykázat výdaj až 33 tisíc korun. V Česku neexistuje kontrola nad tím, kolikrát a kam chodí dárci a dárkyně darovat.

Čtvrtý díl seriálu: Na mužskou neplodnost se mnohdy v centrech asistované reprodukce neklade takový důraz jako na početí dítěte. Plodnost mužů sice zpravidla neklesá s ohledem na zvyšující se věk, ale mohou trpět vadami, které například zabraňují správnému vývoji spermií. Příběh zlínského páru ilustruje, že klinika místo vyřešení vady u partnera přistoupila k hormonální stimulaci ženy, a dokonce i ke laparoskopické kontrole průchodnosti vejcovodů. Onemocnění muže se podařilo vyřešit až poté, co se pár sám obrátil na specializovaného lékaře - androloga.

Pátý díl seriálu: Na reprodukční kliniky přichází páry s jediným cílem: mít dítě. Podstupují mnoho vyšetření, inseminace i mimotělní oplodnění. To, že na konci jejich cesty skutečně bude dítě, jim ale nikdo zaručit nemůže. A proto některé páry přistoupí k adopci. Odbor sociálních věcí pražského magistrátu jen za rok 2022 takových žádostí zaznamenal 101. Za stejný rok se porařilo zprostředkovat 19 adopcí.

Další texty k tématu:  

Vít Kubant

Související témata: lékař, plodnost, léčba, Zlín, Světová zdravotnická organizace, Marek Vácha, umělé oplodnění, neplodnost, léčba neplodnosti, asistovaná reprodukce, reprodukční klinika, reprodukce 2.0