Kateřině se nakonec narodily dvě děti přirozenou cestou. Druhé i za přispění léčby na klinice (ilustrační foto) | Zdroj: Profimedia
‚Profesionální nosnice, pak na druhé straně barikády.‘ Dárkyni vajíček museli s početím pomoct lékaři
Potřebovala zalepit finanční jizvu z předešlého vztahu, tak se ve dvaceti sedmi letech rozhodla, že daruje vajíčka reprodukční klinice. U dalších odběrů již přemýšlela nad tím, kam její genetický materiál putuje, a měla radost, že někomu může pomoct. Po několika letech ale Kateřina nemohla přirozeně počít a musela se obrátit na stejnou kliniku. Server iROZHLAS.cz přináší třetí příběh seriálu o umělém oplodnění.
Kateřina z Kolína se poprvé stala maminkou v jednadvaceti letech. S partnerem se ale po několika letech rozešla a ze vztahu si odnesla dluh. Rozhodla se proto, že by ho mohla částečně zalepit darováním pohlavních buněk – vajíček. Kliniku navštívila čtyřikrát.
Bílá místa umělého oplodnění
Darování pohlavních buněk je v České republice zcela anonymní. Neexistuje ani registr anonymních dárců, který by ale v budoucnu mohl vzniknout v rámci připravované novely, která leží v Poslanecké sněmovně. Za darování sice nenáleží mužům a ženám oficiálně žádná finanční odměna, ale kliniky jim vyplácejí peníze za „prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním“. Mužům výrazně méně než ženám. Za jeden odběr tak žena může vykázat výdaj až 33 tisíc korun. V Česku neexistuje kontrola nad tím, kolikrát a kam chodí dárci a dárkyně darovat.
Server iROZHLAS.cz zveřejňuje pět příběhů, které upozorňují na etická i zdravotnická bílá místa asistované reprodukce v Česku:
„Úspěšné darování vajíček. Už mně bylo naznačeno, že jsem taková jako profesionální nosnice, že všechno probíhá tak, jak má, že se jim hodím do krámu,“ popisuje pro server iROZHLAS.cz.
Po nějaké době ale chtěla s novým partnerem otěhotnět a nastal problém. Sama proto musela vyhledat reprodukční kliniku, která jí předepsala hormonální stimulaci, aby jí vajíčka dozrávala.
Darování a případné problémy s početím ale do spojitosti nikdo z vyšetřujících lékařů nedával. Stejného názoru je i Štěpán Machač, šéf Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP. Pokud nenastanou nějaké komplikace, tak podle něj několikanásobné darování nijak neovlivňuje plodnost ženy.
Kateřina darovala vajíčka poprvé v 27 letech, což je dlouhodobý věkový průměr, kdy se v Česku rozhodnou ženy darovat pohlavní buňky. Vždy jí jich odebrali okolo třinácti.
„Nejdřív jsem to brala jako dobrou finanční injekci pro mě a samozřejmě pro moji rodinu. 23 tisíc na ruku. To asi nikde nedostanu za ‚pár hodin‘, takže jsem s tím byla spokojená. Ale pak už jsem nad tím začala přemýšlet a člověk bohužel zjistí, kolik lidí kolem mě nemůže,“ ohlíží se.
„Při druhém nebo třetím odběru už jsem se začala zajímat o to, kam jdou, jestli se to daří. Na klinice mi samozřejmě nesměl nikdo nic říct, ochrana osobních dat je jasná, ale naznačili mi, že vzhledem k tomu, že tam chodím opakovaně, tak jsem spolehlivý dárce a všechno se daří,“ popisuje.
Naprostá většina vajíček odebraných v České republice míří zahraniční klientele, která ve velkém množství tuzemské kliniky navštěvuje. Podle poslední zveřejněné ročenky Ústavu zdravotnických informací a statistiky za rok 2020 jde cizinkám na 85 procent v Česku odebraných vajíček. Mírný pokles byl v roce 2020, který ovlivnila pandemie koronaviru.
Reprodukce 2.0
Otázkám kolem umělého oplodnění se věnuje i Kateřina Hrochová v novém dokumentu České televize Reprodukce 2.0, na kterém spolupracoval i Vít Kubant. Dokument odvysílal program ČT2 toto úterý 28. 11. od 20.55 hodin. Ke zhlédnutí je i na webu ČT iVysílání.
„Trend odpovídá všeobecně známé skutečnosti, že Česko je cizinkami vyhledáváno jako zdroj darovaných vajíček, což je spojeno s tím, že uvedená léčba je v České republice zákonem povolena, s dostupností dárkyň v systému anonymního darování, s kvalitou léčby v Česku a intenzivním marketingem pracovišť asistované reprodukce,“ zdůvodnil v ročence její autor Karel Řežábek, lékař asistované reprodukce z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Takový osud čekal podle Kateřiny i její genetický materiál.
„Začetla jsem se v materiálech na konferenčním stolku, který byl v čekárně, a byly tam časopisy jenom v italštině, přišlo mi proto, že to je asi zjevně pro italskou klientelu. Takže doufám, že ty děti jsou zdravé a žijou u moře, to by mě potěšilo nejvíc,“ uvažuje.
Na to, že se z dárcovského programu stává byznys, upozorňuje členka Bioetické komise Rady Evropy a Etické komise ministerstva zdravotnictví Hana Konečná, která dřív byla příznivcem darování. „Jenže díky technologickým možnostem a změně myšlení společnosti se z toho stala masová záležitost a přinesla obrovská rizika. Těmi jsou komercializace lidského těla a problémy s identitou takto narozených dětí,“ uvádí pro server iROZHLAS.cz.
Jediným „čistým řešením“ je podle ní s dárcovstvím gamet a náhradním mateřstvím skončit.
Ale zpět ke Kateřině z Kolína. Po několika letech se s novým přítelem pokoušeli o miminko, po roce a půl nezdarů se však museli obrátit na tu samou reprodukční kliniku, kam dříve chodila darovat. „Třeba dva roky jsem tam nešla a pak už jsem bohužel byla na té druhé straně barikády,“ vzpomíná.
Diagnóza? Partnerovi zřejmě kvůli sedavému zaměstnání vyšly špatné výsledky ve spermiogramu, problém měla ale i Kateřina.
Potýkala se s nepravidelnou menstruací. „Já ovuluji jako fena, dvakrát ročně, takže u mě se děti bohužel jen tak nekonají. Když se na mě podívali, tak zjistili, že produkuji vajíčka dvakrát ročně, vyrábím je, mám jich dost, ale nedodělám je. Nedozrávají, to tělo to nedodělá,“ říká otevřeně.
Během několika měsíců dostala od lékařů hormonální tablety, které měly pomoci s dozráváním vajíček. „Když by to nevyšlo, tak už jsme byli domluvení, že se budeme bavit o penězích a naskočíme do koloběhu. Už jsem doma měla i hormonální injekce,“ popisuje. K injekcím ale nakonec Kateřina přistoupit nemusela, protože se páru s hormonální podporou podařilo počít přirozenou cestou.
Případnému setkání s dítětem, které přišlo na svět díky jejímu vajíčku, by se sedmatřicetiletá žena nebránila, ale sama tomu naproti jít nechce. Program darování pohlavních buněk je sice v Česku striktně anonymní, ale v posledních letech se otevírají cesty, jak tento zákon obejít. Děje se to díky celosvětovým databázím DNA, jak popsal server iROZHLAS.cz již dříve. Tématu se také věnuje dokument České televize Darované děti.
Kdo může darovat?
Darování spermií: Své pohlavní buňky mohou podle zákona o specifických zdravotních službách anonymně darovat muži ve věku 18 až 40 let. Po provedení zdravotních vyšetření, spermiogramu a klinicko-genetické konzultaci může muž darovat sperma. Podmínkou je například ukončené středoškolské vzdělání. Za každý odběr kliniky vyplácí až dva tisíce korun.
Darování vajíček: Přísnější věková hranice platí pro anonymní dárkyni, která musí být plnoletá, ne však starší 35 let. Po nezbytných vyšetřeních si žena injekčně aplikuje léky, které podporují růst folikulů, které obsahují vajíčko. Odběr probíhá v celkové anestezii. Za odběr ženě vyplácí kliniky částku kolem 30 tisíc korun.
Anonymním dárcům nenáleží podle zákona za pohlavní buňky žádná finanční úhrada, kliniky jim peníze však zpravidla vyplácejí za „prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním“.
Psycholožka Konečná v té souvislosti upozorňuje, že anonymitu již nelze fakticky zaručit. „V úvahu tedy do budoucnosti připadá jen od začátku známý dárce či dárkyně. Tím ale natrvalo vytváříte nesmírně složitou síť rodinných vztahů, s velkým potenciálem různého vydírání a konfliktů a to vydírání může začít už při hledání dárce, dárkyně či náhradní matky,“ myslí si.
„Nejsem taková, že bych to vyhledávala, ale samozřejmě kdyby mi někdo dal tu možnost, tak se zdálky podívám. Budu ráda, když budou všichni spokojení. Byla bych úplně nadšená. Opravdu. Tohle by bylo super,“ myslí si.
Chybějící registr anonymních dárců je v Česku podle odborníků problém, protože může nastat situace, že se jeden dárce obrátí na několik klinik nebo v případě žen podstoupí odebrání vajíček vícekrát. Zákon v současné chvíli totiž horní limit nestanovuje. Podle Machače ze sekce asistované reprodukce by ale v novele mělo nově být zavedeno maximálně šest odběrů.
Novela pak počítá také s novým anonymním registrem. „Požadavek byl takový, abychom věděli, kolikrát dárce daruje, protože tam byl ne úplně oprávněný strach z konsangvinity (pokrevní příbuznosti, pozn. red.), že by se narodily děti ve stejné vesnici od stejných dárců a potom by se vzaly. A pak samozřejmě ty genetické události,“ vysvětlil již dříve předseda sekce Štěpán Machač.
Téma umělého oplodnění
První díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku za jediný rok vytvoří z pohlavních buněk desítky tisíc embryí. Některé z nich putují při léčbě přímo pacientům, některé se zničí kvůli špatnému vývoji a další jsou zmrazeny pro budoucí využití. Roční kryokonzervace pacienty stojí v Česku několik tisíc korun. Co ale s embryi, které už pár nevyužije? Má tři možnosti: anonymně je darovat, poskytnout na vědecké účely, nebo je nechat zničit. To je pro některé páry etické dilema.
Druhý díl seriálu: Reprodukční kliniky v Česku musí pacienty umělého oplodnění testovat na pohlavně přenosné nemoci pouze v případě, že podstupují mimotělní oplodnění (IVF) nebo si nechávají pohlavní buňky zamrazit. Párů, které do center asistované reprodukce přichází za metodou inseminace, se testování netýká, i když zákonem není nijak stanoveno, v jakém vztahu partneři mají být.
Třetí díl seriálu: Darování pohlavních buněk je v České republice zcela anonymní. Neexistuje ani registr anonymních dárců, který by ale v budoucnu mohl vzniknout v rámci připravované novely, která leží v Poslanecké sněmovně. Za darování sice nenáleží mužům a ženám oficiálně žádná finanční odměna, ale kliniky jim vyplácejí peníze za „prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním“. Mužům výrazně méně než ženám. Za jeden odběr tak žena může vykázat výdaj až 33 tisíc korun. V Česku neexistuje kontrola nad tím, kolikrát a kam chodí dárci a dárkyně darovat.
Čtvrtý díl seriálu: Na mužskou neplodnost se mnohdy v centrech asistované reprodukce neklade takový důraz jako na početí dítěte. Plodnost mužů sice zpravidla neklesá s ohledem na zvyšující se věk, ale mohou trpět vadami, které například zabraňují správnému vývoji spermií. Příběh zlínského páru ilustruje, že klinika místo vyřešení vady u partnera přistoupila k hormonální stimulaci ženy, a dokonce i ke laparoskopické kontrole průchodnosti vejcovodů. Onemocnění muže se podařilo vyřešit až poté, co se pár sám obrátil na specializovaného lékaře - androloga.
Pátý díl seriálu: Na reprodukční kliniky přichází páry s jediným cílem: mít dítě. Podstupují mnoho vyšetření, inseminace i mimotělní oplodnění. To, že na konci jejich cesty skutečně bude dítě, jim ale nikdo zaručit nemůže. A proto některé páry přistoupí k adopci. Odbor sociálních věcí pražského magistrátu jen za rok 2022 takových žádostí zaznamenal 101. Za stejný rok se porařilo zprostředkovat 19 adopcí.
- Roky zkoušela umělé oplodnění, dítě nakonec adoptovala. ‚Nejlepší rozhodnutí za deset let,‘ popisuje
Další texty k tématu:
- Jedna z metod umělého oplodnění nefunguje, napsali odborníci. Kliniky ji dál nabízí za úplatu
- Regulovat darování pohlavních buněk je správné. Anonymita dárců zůstane, říká lékař Machač
- Konec bezbřehého darování vajíček a spermií? Vláda chce zavést nový registr dárců pohlavních buněk
- Dítě si nemůže vybrat podmínky narození. Anonymita dárců by měla být prolomena, míní právník
- Fakt, že se dítě narodilo z darované pohlavní buňky, není až tak důležitý, říká psycholožka Konečná
- Kdo je můj táta? Komerční testy DNA prolamují anonymitu dárců spermií a vajíček
- Pomoc, nebo byznys? Lékaři si stěžují, že kliniky málo řeší příčiny neplodnosti u mužů
- Česko je velmocí dětí ze zkumavky. Chystaná novela přihraje klinikám další desítky milionů od pojišťoven
Související témata: lékař, Česko, klinika, zdraví, dárci, dárkyně, darování spermatu, umělé oplodnění, asistovaná reprodukce, oplodnění, mimotělní oplodnění, IVF, reprodukce 2.0
Související články
