Ovce jsou dobrý sport pro romantiky, byznys ne. Jehněčí stále budí nedůvěru, říká chovatel ovcí
Na českobudějovickém veletrhu Země živitelka představují místní chovatel ovcí a šéfkuchař provozu na Lipně synergii potravního řetězce zaměřeného na ovce. „Pomůžou restaurace, které budou vařit jehněčí a skopové maso. Když se zvedne lokální zájem o potraviny, podpoříme odbyt a lidi to zase začnou chovat,“ míní chovatel ovcí Jan Vejčík. „Jehněčí maso se zpracovává na hotová jídla, nebo minutková,“ dodává Michal Hruda v pořadu Host Radiožurnálu.
Jak se ovce objevili u vás na Lipně u restaurací?
Michal Hruda: My máme ovce od pana Vejčíka, ovce šumavky. Postavili jsme ovčín, kde máme 40 ovcí, už budou i mladý. A máme postavenou naučnou stezku pro děti, kde se můžou podívat.
Rodina ovčáka Vejčíka je ovcemi přesycená, jehněčí na stole nenajdete. Pejskař taky psy nejí, poukazuje chovatel
A pak se najíst.
MH: Přesně tak. Máme své řeznictví, takže to tam rovnou zpracováváme.
Když si lidé prohlédnou ovečky a jehňátka, objednají si to potom?
MH: Rodiče ano. Maminky málokdy, ale tatínkové to baští hodně.
Pane Vejčíku, kdyby byl někdo takový romantik, anebo naopak takový podnikatel, že by si chtěl založit chov ovcí, co byste mu řekl do začátku?
Jan Vejčík: Musí být srdcař. Nesmí být podnikatel, musí být romantik. Pak to jde – ne samo, ale dá se s tím pracovat.
Prý ale nemůžu mít doma třeba jenom jednu ovci, vždy musí být dvě.
JV: Musí být dvě, protože je to stádové zvíře a jedné by bylo smutno. Ona má prostě své stádo, takže musí být dvě, tři a více.
A je beran vždy trochu zlý?
JV: Beran se stane zlým, pouze když ho člověk rozmazlí. Standardně berani nejsou zlí. Jakmile ho ale začnu hladit, krmit z ruky apod., tak k vám přijde, vynutí si pozornost a vy ho pohladíte. Přijde jindy a vy nemáte čas se mu věnovat, tak on malinko trkne, vy ho teda pohladíte, protože si to vynutil. A tak se to stupňuje, až se stane zlým. Beran není zlý.
Místo žáků ovce. Ve Francii zapsali rodiče do školy zvířata jako protest proti předpisům o plnění kvót
Číst článek
Máte, Michale, ve vašem stádu taky berany?
MH: Nemáme. My si půjčujeme od Vejčíků.
JV: Jak jsou začínajícími chovateli, tak ještě berana nemají. Zatím jim berana půjčuju, nejdřív se musí naučit krásně chovat k ovcím. Mám pocit, že od podzimu už budou mít standardně toho svého.
Co vy si, Michale, představujete pod pojmem krásně chovat ovce?
MH: Myslím, že se tam ovce mají velice dobře. Máme tam sjezdovky, jsou tam krásné pastviny, máme tam nádherný ovčín. Myslím, že se tam mají velice dobře.
Jak se zpracovává jehněčí maso?
MH: Jehněčí maso se zpracovává buď na hotová jídla, nebo minutková jídla. Zítra tady budeme jehněčí zpracovávat na minutková jídla, která se uvaří hned, protože je to hrozně jednoduché: když se udělají kotletky nebo ragú z jehněčí kýty. Nebo mleté, třeba pleskavice, nebo jehněčí burger, jehněčí kebab...
Je pořád mezi lidmi cítit takové to: já to jehněčí jako nemusím?
JV: Je to stále cítit. Neřekl bych, že by měli odpor, ale mají nedůvěru.
Ale kdybyste dal čevabčiči jehněčí a čevabčiči třeba z mixu vepřového a hovězího, pak to dobře okořenil – troufnete si říct, že to všichni poznají?
JV: Když to jehněčí bude mladé, tak si myslím, že to nepoznají. Já si myslím, že lidé kolikrát ochutnají spíš skopové, které už je cítit. To mladé jehněčí prostě cítit není, to člověk nepozná – pokud už je trochu starší, tak to cítit je.
16:37
Není to řízený odstřel vlků, ale nouzový plán, vysvětluje agentura ochrany přírody novou vyhlášku
Číst článek
Drahý sport
Vy jste i v souvislosti s agrosalonem Země živitelka do médií říkal, že počet chovatelů ovcí a koz v Česku každým rokem klesá. Dřív že ubývala starší generace lidí kolem 70 let a dnes že je to horší o to, že mizejí i čtyřicátníci.
JV: Ano, už i moje generace čtyřicátníků zjišťuje, že je to opravdu drahý sport. Jdou do jiných druhů zvířat: nejčastěji skot, který není tak pracný a peníze na tom vydělají taky.
Máte nějaký model, jak je k chovatelství vrátit, anebo už je to ztracená varta?
JV: Ztracená určitě ne, dá se to vrátit. Jednak osvětou, že ač jsou ovce pracné, dá se na tom žít. Také osvětou, že je potřeba je mít, protože mají nezastupitelnou roli v rámci údržby krajiny.
Proto i tady tradičně vystavujeme, děláme ukázky pro lidi a seznamujeme je s ovcemi: pomáháme jim radami, aby to fungovalo a šlo to dál.
Možná mohou něco přinést i takoví osvícení šéfkuchaři a podnikatelé, kteří si na menším prostoru udělají celý ten potravní řetězec?
JV: Přesně, to je také cesta, ten celý potravní řetězec. Pomohou nám i restaurace, které budou vařit a zpracovávat jehněčí a skopové maso, kůzlečí maso, kozí maso. Když se zvedne lokální zájem o potraviny, podpoříme i odbyt a lidi to zase začnou chovat dál.
Australští farmáři rozdávají ovce kvůli přebytku. Od roku 2020 se jejich počet v zemi zvýšil o 23 procent
Číst článek
Ještě jste nelkal nad výkupními cenami.
JV: Já si nerad si stěžuji. Já jsem pozitivní člověk, takže si nerad stěžuji.
Tak řekněte radostně, že výkupní ceny jsou pořád stejné!
JV: Já bych pochválil, že se třeba i díky těm restauracím, těm kuchařům, díky tady Zemi živitelce zvyšuje odbyt. Bohužel nám zatím výkupní ceny zůstaly stejné jako před 15 lety, ale věřím tomu, že to půjde ruku v ruce. Až nám naroste odbyt, postupem času vzrostou i výkupní ceny.
Jak si ovce poradí v horkém počasí? A proč pro chovatele představují vlci dilema ohledně přístupnosti krajiny? Poslechněte si celý rozhovor v audiu na začátku článku.
