Zprávám se vyhýbají až dvě třetiny lidí, jsou pro ně příliš negativní. ‚Téměř neřešitelné,‘ říká sociolog
Více než polovina Čechů a Češek, 63 procent, se programově snaží nesledovat zpravodajství především proto, že na ně působí depresivně. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos. „Je to téměř neřešitelný problém pro zpravodajství, pokud má plnit svou zpravodajskou funkci,“ řekl pro Český rozhlas sociolog médií Jaromír Volek.
Vidíte v tom úvodním údaji zásadnější posun v rámci posledních let, anebo spíš ilustruje setrvalejší trend?
Systematicky sleduji konzumaci zpravodajství domácích médií od roku 2000. Ten trend postupného odstupu od zpravodajství, samozřejmě zvláště od těch tradičních velkých kamenných médií, je evidentní. Poslední tři čtyři roky jsme ale zaznamenali vlnu zájmu o zpravodajství, zvláště mezi lety 2021 a 2022.
To byla doba velkých krizí, pandemie, socioekonomických problémů, navazující ruská agrese na Ukrajině a další konflikt v Palestině. To částečně pozornost zvýšilo.
Mimochodem to ukázalo význam médií veřejné služby. Spousta diváků a posluchačů, kteří se před rokem 2018 od zpravodajství odkláněli, se zase vrátila zpátky.
Ale teď se ta poslední čísla, která máme z elektronického měření sledovanosti televizního zpravodajství, pomalu vrací na úroveň roku 2018. To ale není až tak překvapivé.
Velmi zajímavé zjištění je depresivita. Akcent na to, že stále větší část populace je velmi citlivá na zprávy, které vnímá jako negativní, příliš agresivní a podobně.
V průzkumu, z něhož citujeme, 76 procent dotázaných uvedlo, že si nevědí rady s tím, jak sledovat globální problémy včetně otázky klimatických změn a jak tomu dlouhodobě věnovat pozornost. To je podle Asociace společenské odpovědnosti o 10 procent víc než v jiných srovnatelných zemích. Jak si to vysvětlit?
Ten desetiprocentní rozdíl bych vůbec nepřeceňoval. Mezinárodní srovnání podobných výzkumů jsou skutečně jenom orientační. Navíc ta otázka je zadaná tak obecně, že není úplně jasné, co si respondenti pod těmi globálními problémy představovali.
Evropský parlament přijal akt o svobodě médií, má chránit před politickým vměšováním
Číst článek
Berme to orientačně. Nechápal bych to tak, že se česká populace v tomto směru vymyká. Kdyby se výzkumníci například zeptali na vztah klimatické změny a problému sucha, dostali by jasnější informaci. Respondenti by věděli, na co mají odpovídat, a myslím si, že by ta dezorientace nebyla tak velká.
Ve vztahu ke klimatické krizi, což je jeden z globálních problémů, na který bych se ptal já, je třeba myslet na to, že v české populaci máme tak silné „opinion makery“, výrazné politické figury, které zpochybňují existenci klimatické krize, že se není třeba divit tomu, že velká část populace se v tom tématu nevyzná. Nemluvě o tom, že to je jinak velmi složité odborné téma.
Citliví na negativní zprávy
Určitá skupina obyvatel, pokud se nemýlím, přibližně pětina, se jednoznačně trvale vyhýbá zpravodajství. Do jaké míry v tom směru hraje u těch dalších částí populace roli sociální a ekonomická situace, stupeň vzdělání a podobně?
Ptáte se správně. Velké kvantitativní studie skutečně ukazují, že ochota, zájem nebo úroveň konzumace zpravodajství vzrůstá s úrovní vzdělání a se socioekonomickou pozicí.
Jinými slovy, lidé s nejnižším vzděláním na nejnižší socioekonomické pozici konzumují média nejméně. To jsou ale limity těch kvantitativních výzkumu, které nejsou schopné jít dál než za tyto někdy příliš tvrdé deskriptivní kategorie.
My jsme zhruba před dvěma lety, tedy v průběhu vrcholící pandemické krize a nastupující agrese Ruska na Ukrajině dělali unikátní kvalitativní výzkum na velkém vzorku.
Argentinský prezident zavřel státní tiskovou agenturu. ‚Je to útok na svobodu slova,‘ protestují zaměstnanci
Číst článek
Měl jsem možnost mluvit s posluchači rozhlasu a strávil jsem s nimi hodně času. Řekl bych, že vedle těch kritérií socioekonomická pozice a podobně, ona i ta pozice a vzděláni většinou souvisí s psychickým stavem a sociopolitickou integrací. To je asi důležitější téma.
Pozoroval jsem až překvapující citlivost na jakoukoli negativní zprávu. Respondenti byli velmi silně rozrušení zpravodajstvím o covidu, respektive o pandemii. Postupně přicházela zpravodajství o válce na Ukrajině.
Je třeba si dobře uvědomit, že máme v populaci zhruba deset procent silně psychicky citlivých jedinců, pro které je jakékoliv negativní sdělení velmi, velmi stresující. Je to prostě tak a nedá se s tím upřímně řečeno moc dělat. Je to téměř neřešitelný problém pro zpravodajství, pokud má plnit svou zpravodajskou funkci.
Tato skupina s řetězcem krizí podle mého soudu začala narůstat. Řekl bych, že toto je tedy ten klíčový úkol pro zpravodajství dneška, jak se s tím vyrovnat.
