„Chodím každý den do práce. Mám to od pondělí do pátku. Mám umýt WC, dveře a zrovna dneska jsem ještě pracovala dole, dávala jsem tam nádobí do myčky,“ vyjmenovává Kateřina.

Přehrát

00:00 / 00:00

V mateřské škole v Praze 6 natáčela redaktorka Lída Křesťanová

Podle dat ministerstva práce a sociálních věcí pracovalo v České republice na konci roku 2020 přibližně 66 tisíc zdravotně postižených. Ve třetím čtvrtletí loňského roku to bylo o zhruba deset tisíc více. V Praze těmto lidem pomáhá několik neziskových organizací, například Fosa. Na tu se za poslední tři roky obrací stále více klientů.

„Předtím jsme měli nějakou dobu ten pořadník volný. Na schůzkách se věnujeme tomu, jakou práci budeme hledat. Děláme společně životopisy, hodně trénujeme třeba pohovory, telefonáty, to jsou věci, které ti lidé třeba doteď nikdy nemuseli dělat. Pokud se to povede, tak pomáháme zajistit takovou tu agendu kolem nástupu jako podpis smlouvy, vysvětlit pravidla, pokud tomu někdo nerozumí,“ říká pracovní konzultantka Barbora Smělá.

Dětský sen

Povinnost zaměstnávat zdravotně postižené mají firmy nad 25 lidí od roku 2018. V MŠ Libocká ale učitelek ani kuchařek zdaleka tolik není. I přesto ředitelka Dana Chroustovská Kateřině práci nabídla.

„Loni jsme ji přijímali ještě do naší staré budovy a letos přišla s námi sem do nové budovy. Měla z toho strach, že si nezvykne. A zvykla si hned,“ popisuje.

Kateřina se ale nedostala do úplně neznámého prostředí, školku totiž sama v dětství navštěvovala. „Už tehdy jsme si slibovaly, že až bude velká, tak u nás ve školce bude určitě dělat. A ono to dopadlo. Takže jsme rádi, že tady je a ukazuje dětem, jaký má být život pestrý,“ říká s úsměvem Dana Chroustovská.

V hlavním městě je podíl zdravotně postižených uchazečů o zaměstnání dlouhodobě nejnižší v republice – zhruba šest procent.

Ludmila Křesťanová, kš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít