Zapomínáme, jak se sami měníme. Generační amnézie má vliv na i naše myšlení o technologiích
Výsměch mládí – nebo také slovy romanopisce Douglase Couplanda generační trashing – je podle všeho starý jako lidstvo samo. Členové téměř každé demografické skupiny dosáhnou zhruba ve věku 35 let fáze, kdy u mladších generací začnou pozorovat zásadní nedostatky a chyby způsobené nezkušeností a mládím, píše BBC.
Podle BBC v případě „efektu té dnešní mládeže“ nejde jen o úsměvný trend. Přesah má totiž i do toho, jak přemýšlíme o ekologii, o technologiích nebo o lidských právech.
Generační amnézie je možné vysledovat už ve starověkém Řecku. Nejméně od roku 624 před naším letopočtem lidé bědovali nad úpadkem mládeže ve srovnání s předchozími generacemi. Alespoň to dnes říkají psychologové, kteří tento fenomén pojmenovali.
Jedním z důvodů je podle vědců to, že lidé mají tendenci zapomínat, že se sami v průběhu času změnili. Proto předpokládají, že vyspělost, postoje a chování mladých lidí jsou také neměnné.
Technologický pokrok
Generační amnézie má ale dost možná zásadní vliv na způsob, jakým vidíme svět. A trpíme jí všichni, bez ohledu na to, jak jsme mladí, nebo staří. Každá generace totiž vyrůstá ve světě, který byl formován předešlými generacemi. Nové pokolení pak na tuto skutečnost zdánlivě zapomíná.
BBC jako příklad uvádí způsob, jakým přemýšlíme o technologiích. Pod technologií si současná generace vybaví smartphony, kryptoměny nebo internet. Ale neplatilo to vždycky: technologie dříve nebyla zaměřena na křemík, nýbrž hlavně na páru a na to, jak jednoduše rozpohybovat nejrůznější stroje.
3:00
Revoluce v digitálním umění? Lidé do ‚kryptoartu‘ za minulý rok investovali 230 milionů dolarů
Číst článek
Některé vynálezy jsou tak staré a všudypřítomné, že jsme úplně zapomněli, že jsou vlastně také technologiemi. Spisovatel Douglas Adams například napsal, že už dávno nepřemýšlíme o židli jako o technologii, ačkoliv ji kdysi dávno někdo musel vymyslet – jak má být vysoká nebo kolik má mít nohou.
Výsledkem je dnes život, ve kterém i průměrný člověk dosahuje na pokroky a luxus, o němž mohly i ty nejvíce privilegované generace minulosti jen snít. Pokud by Kleopatra nebo Alžběta I. cestovaly časem až do současnosti, žasly by nad světem, který považujeme za samozřejmost - svět s vakcínami, antibiotiky, splachovací toaletou a lednicí v každém domě.
Jak předci poškodili svět
Generační amnézie se ale pochopitelně netýká jen technologií, upozorňuje BBC. Pokud mladé generace mohou zapomínat na pozitivní kroky a změny, které jim předali jejich předci, pak si také nemusejí všimnout, jak tito předchůdci svět poškodili.
25:11
Ani sexuální výchova nevymýtí predátorské chování. Naučí nás ale mluvit s oběťmi, věří lektorka Konsentu
Číst článek
Tento konkrétní typ generační amnézie byl pozorován v 90. letech mezi vědci studujícími ryby a rybolov. I přes objektivně zaznamenaný a dlouhodobý pokles určitých populací ryb se zdálo, že každá generace vědců akceptuje nižší počet a rozmanitost vodního života jako svoji startovací linii. To znamená, že předchozí generace vědců pozorovaly a studovaly oceán zcela odlišně.
Vědci kvůli tomu nedokázali plně vysvětlit mizení druhů. Každá generace totiž přijala sníženou biologickou rozmanitost oceánů, kterou zdědila, jako normální. Tento efekt posunu startovací linie je běžný a častý nejen při zkoumání životního prostředí. Odehrává se v každé oblasti společnosti.
Podle vědců, které BBC cituje, zažíváme všichni tuto environmentální formu generační amnézie. Nejde ani tak o to, že si jednotlivci nedokážou vzpomenout na minulost, kterou sami žili. Problém spočívá spíše v tom, že lidstvo kolektivně zapomíná na přirozený svět a na to, jaký kdysi byl.
Předávat si zkušenosti
Existuje způsob, jak se vyhnout takové ekologické generační amnézii? Vědci, kteří fenomén popsali, apelují na široké a intenzivní vzdělávání každé nové generace.
Nemusí to nutně znamenat tradiční výuku ve třídě. Místo toho vyzývají starší generace, aby podporovaly to, čemu vědci říkají interakční vzorce. Jde o přístup založený více na získané zkušenosti, kdy jsou děti a mladí lidé vedeni k tomu, aby se s přírodou setkali, kdekoli ji najdou.
Jak každá generace stárne, je snadné naříkat nad nedostatkem povědomí mezi současnou mládeží. Úplně stejně se ale na stárnoucí generace dívaly ty předchozí. A pokud jde o zajištění toho, aby naše nejlepší vzpomínky na svět nebyly zapomenuty, navrhuje novinář BBC Richard Fischer tuto energii lamentu nad mladými vynaložit raději na předávání zkušeností.
