Úzkost a deprese se u dětí projeví nejčastěji ve škole. Rodiče ale mají strach to řešit, varuje psychiatrička
„Duševní onemocnění se často projeví kolem třetího roku života. Ale už třeba v roce, kdy se dítě začíná socializovat, můžeme nějaké jeho projevy rozpoznat,“ říká dětská psychiatrička Lucia Vašková. Právě ve třech letech obvykle děti nastupují do školky a potýkají se stresovými situacemi. A to, jak zvládnou pobyt ve školce, může napovědět rodičům, učitelům i odborníkům, jak na tom dítě je.
„Normální je, že dítě je ve školce zpočátku úzkostlivé a pláče. To je úplně v pořádku. Ale když to potrvá dlouho, tak je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Stačí pár sezení, kde se to probere, aby to dítě dokázalo zvládnout samo,“ doporučuje dětská psychiatrička.
„Chyba, strach z vyloučení z kolektivu a vzhled – to jsou nejčastější stresory, se kterými se u dětí a mladých lidí potkávám.“ Poslechněte si rozhovor s dětskou psychiatričkou Luciou Vaškovou
Malé děti dávají najevo, že se necítí dobře, jinak než starší a dospělí. „Malé dítě si stěžuje na somatické potíže, na bříško, špatně spí, bolí ho hlava. Děti totiž nedokážou ještě pojmenovat, že je něco trápí. Spíš cítí i to, co dospělí – když máme strach, stáhne se nám žaludek. Ale my si to umíme propojit se stresem, děti ne,“ vysvětluje.
Mít chuť do života
Duševní pohodu dětská psychiatrička chápe jako stav, kdy si jedinec uvědomuje své schopnosti, má chuť do života, je aktivní a zvládá překážky, dokáže čelit stresu, má odvahu jít za svými sny a dokáže vytvářet funkční vztahy. To znamená, že umí říct i ne.
„O duševní poruše mluvíme v momentu, kdy něco z toho nefunguje delší dobu,“ říká Vašáková.
33:02
‚Dítě funguje, pak přizná, že uvažuje o sebevraždě, a rodič je v šoku.‘ Budujte důvěru, radí psychiatrička
Číst článek
Že je dítě v nepohodě, si často jako první všimnou učitelky. „Úzkostné a depresivní poruchy se projeví v první řadě na školním výkonu. Dítě je třeba přehnaně dráždivé, neadekvátně reaguje na podněty, nebo je naopak pasivní, o přestávkách sedí v lavici a málo interaguje se spolužáky. Málo projevuje zájem o učivo, domů přichází bez nápadu a zájmu, je takové prázdné,“ popisuje psychiatrička.
Pokud to trvá déle než dva týdny, je podle ní správný čas vyhledat pomoc.
Psychiatrička uznává, že u dospívajících je někdy složité rozeznat, jestli jde o vážný problém, nebo o standardní pubertu. „Všímala bych si toho, jestli tam není nějaká změna oproti tomu, jak jsme dítě znali,“ radí. U teenagerů se v posledních letech stále častěji projevují úzkostné poruchy, panické poruchy a fobie.
Život je plný neznáma
Některé děti jsou uzavřenější než ostatní. Problém je, když nezvládají běžné činnosti, upozorňuje dětská psychiatrička:
22:36
Workoholismus začíná už s nástupem do první třídy, největšího kritika si nosíme v hlavě, říká psycholog
Číst článek
„Pokud dostane špatnou známku nebo má konflikt se spolužáky, mělo by se s tím dítě umět popasovat, třeba i být pár dní špatné, ale pak se vzchopit. Pokud ale vidím, že dítě je pasivnější, má větší strach z běžných situací, tak je potřeba to řešit. Strach dítě paralyzuje.“
Rodiče to ale často nechtějí slyšet. „Mají strach z toho, aby dítě nedostalo diagnózu. Ale čím dřív začneme řešit problém, tím lépe. Vždy je lepší vážný problém vyloučit, než ho podcenit,“ zdůrazňuje Vašáková.
Zásadní podle dětské psychiatričky je, aby se děti od malička učily, že překážky a problémy patří k životu. A že většina situací v životě je neznámá. „Je normální, že 95 procent situací v životě je takových, že nevím, jak na to. A že když nenatrefím na řešení problému na poprvé, že je to problém.“
Ve své praxi se přitom setkává čím dál častěji s dětmi, které nemají smysl života a které mají pocit, že jim ujel vlak. „Cítí se méněcenné ve společnosti, neustále se utvrzují v tom, že nezvládají běžný život. Pokud jsou v tomhle začarovaném kruhu, je na řadě medikace, spolu s terapií. Čím dřív, tím líp,“ dodává psychiatrička.
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
