Přestože se Írán v těchto týdnech potýká s novou vlnou nákazy koronavirem, zůstávají jeho obyvatelé nesmírně pohostinní. Na svých cestách to poznává expedice Tatra kolem světa 2, kterou sledujeme v pravidelných reportážích. Kamkoli v Íránu tatrovácká posádka zavítá, tam ji místní zvou na večeři nebo vodní dýmku.

Teherán 12:37 15. července 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Plný obývák lidí, v něm velký stůl a dva křišťálové lustry. Ještě než se prostře k večeři, podává se jako aperitiv trocha íránské hudby. Jako hlavní jídlo se pak servíruje spousta rýže a v páře vařené hovězí se zeleninou, fazolemi a bylinkami.

Večerní bašta se jmenuje ghormeh sabzi. Je to íránské národní jídlo a jak tatrovácké posádce u stolu říkají její hostitelé, Íránci ho milují. Zvlášť když s nimi hoduje ještě někdo další.

Podle Mustafy je tahle srdečnost pevně zakořeněná v íránské kultuře i v islámu. Cestovatelé ale chtějí vědět víc, a tak se ptají studenta Amira. Ten říká, že Íránci jsou milí lidé a u cizinců se prostě snaží trochu změnit pohled na svou vlast, která ve světě nemá zrovna nejlepší jméno. A taky spolu tak trochu soupeří o to, kdo se bude k turistům chovat šlechetněji.

„Je to asi součástí jejich kultury. Pro ně je host do domů bůh do domu. Jak to bylo u nás. Odepřou si i vlastní štěstí nebo okamžitou spotřebu a radši to darují cestovateli,“ sdílí své postřehy za tatrováckou expedici Tomáš.

1:45

Íránské ženy zpívat mužům nesmí, cvičí ve sboru nebo o samotě. Třeba v servisu tatrovek

Číst článek

„Každý cestovatel, který v Íránu byl, nám vyprávěl, že místní lidé jsou hodně přátelští a pohostinní. Takže jsem sem jel s velkým očekáváním. Když to s klidnou hlavou srovnám s nějakými zapadlými vesničkami v Rusku nebo v Súdánu, tak všude jsou lidi hodně milí a pohostinní,“ doplňuje ho šéf posádky Marek.

Podle něj jsou Íránci srdeční. Jen prý neví, do jaké míry jde o přirozenost, nebo naopak společenský zvyk. „Jako když se my ptáme: Jak se máš? A ani nás to nezajímá. A tady nám někdo donese jídlo a hned zas běží dál,“ vysvětluje.

Vůbec si ale nestěžuje. Když sedmnáctitunová expediční tatrovka minulý týden zapadla uprostřed solné pláně, byl hodně rád, když výpravě místní lidé donesli vodu a něco k snědku.

Ať je to tedy tak či onak, v rámci večeře přišel čas na digestiv – vodní dýmku, které tady v Íránu říkají qalyān. À propos, je pravděpodobné, že tabák do Íránu přivezli portugalští mořeplavci. Takže to vypadá, že když na to přijde, umí být pohostinní i Evropané.

Matěj Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít