„Plánovala jsem si dovolenou v tomhle kraji a Neumětely mi padly do oka, tak jsem se přijela podívat, kde Šemík skončil. Že tu má hrob, jsem ale nevěděla. Je milé, jak se tady o něj lidé starají,“ říká Radiožurnálu Věra ze Zlína, zatímco manžel pozoruje hrob jen přes sklo auta.

Tohle velmi ráda slyší kronikářka Marie Malínská, která umí o historii hrobu barvitě vyprávět a jako správný patriot nepochybuje, že legendární kůň tady skonal.

„Věda historická nás poučuje, že je to jenom pověst. Ale protože je to tady v kameni vytesáno, tak tomu věříme,“ říká s lehce spikleneckým úsměvem penzistka a ukazuje hodně neobvyklou stavbu.

U silnice stojí malý chrám, vytesaný z pískovce, podepřený čtyřmi sloupy a se stříškou, pod kterou leží kámen ve tvaru koňské hlavy. V kameni je zlatým písmem vysázené datum 1887 a text:  „V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží.“

Chrám stojí v malém parku, který stíní rozložitá lípa. Kolem parčíku se stáhne hřbitovní zeď a za ní kostel a dřevěná zvonice. „Když se v Neumětelích někde scházíme, tak tady. V Praze mají lidé rande u koně, my u Šemíka,“ směje se kronikářka a vyzdvihuje jádro pověsti:

„Každý člověk se může rozhodnout, jestli raději půjde za zlatem s vidinou rychlého bohatství, nebo bude trpělivě pracovat. To je věčné dilema.“

Jeden z výkladů říká, že když Horymír na Šemíkovi přeskočil z Vyšehradu na druhý břeh Vltavy, tak se odtud vysmál knížeti Křesomyslovi, který ho chtěl nechat popravit. Od té doby se začalo levému břehu Vltavy říkat Smíchov.  

Neumětely leží na okraji Brd, pod kopcem Plešivec a do Berouna to mají místní 17 kilometrů.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít