24 sekund. Tak dlouho se jede na nejkratší mezinárodní železniční trati, točí se u toho klikou
Vystoupit z vlaku a pak už jen jít a jít stále dál... Stejně jako další turisté tak odstartoval svou etapu na pochodu podél hranic po Stezce Českem i reportér Radiožurnálu Jan Markup. Po čtyřech dnech přechodu Šumavy si v Novém Údolí putování zpestřil. Vlak, do kterého tam společně s dalšími stezkaři nastoupil, ho po nejkratší mezinárodní železniční trati v Česku odvezl jen několik desítek metrů.
Šéf muzea v Novém Údolí Pavel Kosmata rozdává propriety. Na lokomotivě už je veselá parta stezkařů.
Jízdní řád? Podle toho, kdo se kdy sejde, směje se předseda spolku Pošumavská jízdní dráha Pavel Kosmata
„Vysvětlím vám, jak to budete ovládat. Až zapískám, zvednete výpravku a řeknete strojvedoucímu ‚Odjezd!‘ a ukážete mu ji. Celou cestu musíte zvonit. Budete točit touhle klikou tímto směrem, aby to jelo,“ ukazuje Pavel Kosmata.
Na lokomotivě panuje dobrá nálada. „Já budu zvonit a ukazovat,“ hlásí se jedna z cestujících. „A já budu brzdit!“ zní další hlas.
Zajímá mě, v čem to vlastně stojíme, je to reálná lokomotiva? „Je to lokomotiva typu Gigant, která byla vyrobena lokomotivkou Liberda na Kubově Huti,“ vysvětluje šéf muzea.
Sto pět metrů jízdy
„Odjéézd!“ už zní spolu se zvonkem z lokomotivy.
Dohromady jsme ujeli celých sto pět metrů a dojeli jsme na zastávku Haidmühle Zoll neboli Haidmühle celnice. Potkáváme zde několik stezkařů. Proti pravidlům projektu Stezka Českem se neprovinili, protože jsme si jenom tak „courli“.
„Jdeme z Železné Rudy, první noc jsme spali na Poledníku, potom na Bučině, teď spíme na Novém Údolí a dohromady to bude 104 kilometrů,“ popisují prozatímní průběh svého putování.
Z vlaku Gigant se ještě kouří, nicméně my už jsme venku. Jízdní řád jsem neviděl. Jak často vlak jezdí? „Čtyřikrát pětkrát denně podle toho, kdo se kdy sejde. A jízdní doba je 24 vteřin,“ říká s velkým úsměvem předseda spolku Pošumavská jízdní dráha.
