Na Marsu přistála Curiosity, největší průzkumná sonda v historii
Na Marsu přistála ráno v 7.30 SELČ dosud největší pojízdná kosmická laboratoř v historii. Vozidlo Curiosity má rozměry téměř tři krát tři metry. V následujících dvou letech má pátrat po stopách života na rudé planetě.
Vědci z Jet Propulsion Laboratory sídlící nedaleko Los Angeles, kteří misi kontrolují, potvrdili přijetí signálu o přistání modulu na Marsu.
Curiosity dosedla na planetu přesně podle plánu na planině Aeolis Palus v kráteru Gale. O přistávacím manévru hovořila NASA jako o sedmi minutách hrůzy. Musela totiž počítat se čtrnáctiminutovým zpožděním signálu.
„Je to takový pohled do minulosti, my jsme vlastně šli zpátky časem o 14 minut. Čekali jsme velmi napjatě, jak to dopadne, protože sonda si musela poradit sama, nebylo ji možné řídit díky zpoždění radiosignálu. Takže to napětí, posledních sedm minut bylo velmi kritických, ale úžasný úspěch,“ shrnul pro Radiožurnál publicista Pavel Toufar.
Přistání sledoval a misi v Ranním interview komentoval vesmírný publicista Pavel Toufar
Když sonda vstoupila ve výšce 125 kilometrů do atmosféry, mohli to v NASA už jen sledovat. „Navíc v okamžiku přistání sondy se Země dostala za vnitřní obzor, takže signál ze sondy přenášela americká družice, která létá kolem Marsu, ale opět se zpožděním 14 minut. Všechno záleželo na sondě,“ dodává Toufar.
Po řízeném vstupu do atmosféry a brzdění na padáku vylétl ze žáruvzdorné kapsle zvláštní jeřáb, který pomocí trysek zastavil ve výšce asi 20 metrů a spustil pojízdnou laboratoř za 2 a půl miliardy dolarů na povrch planety.
Přistávací manévr řídil prostřednictvím kabelu podpůrný aparát, po přistání se však Curiosity odpojila a aparát i s kabelem dopadl na povrch Marsu.
„Tentokrát už nemohli zvolit přistání pomocí brzdicích motorů a airbagů, protože by museli mít velmi silné brzdicí motory a velké množství airbagů. Zvolili něco revolučního – létající jeřáb. To je něco tak neobvyklého, že jsme všichni drželi palce, aby to vyšlo,“ popisuje Toufar.
Podle ředitele České kosmické kanceláře Jana Koláře se počítalo i s počasím na Marsu, ovšem technicky to bylo zabezpečeno tak, aby přistání nemohlo počasí zhatit.
„Všechno to záleželo hlavně na technice. Ale kupodivu i Mars spolupracoval perfektně, takže se přistání obešlo bez písečných bouří, větrného počasí, a dokonce nad tím místem byla i oblaka, která známe ze Země – bílé mráčky charakterizující dobré počasí,“ vysvětluje.
Ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář vysvětlil ve Světě o osmé význam mise Curiosity
Americký prezident Barack Obama reagoval na zprávu z NASA výrokem vyzdvihujícím americkou národní hrdost. Zdařilé zahájení mise označil za „bezpříkladný technologický úspěch“.
Obamův poradce pro vědu John Holdren označil přistání za významné: „Je to obrovský krok kupředu pro zkoumání vesmíru. Nikdo nic podobného nedokázal. Jsme jedinou zemí, která už přistála také na několika dalších planetách. Ale tenhle modul je o hodně větší, daleko výkonnější a složitější. Bylo těžké ho tam dostat. Řada technologií musela fungovat v naprosté shodě a navazovat jedna na druhou, aby se to povedlo. Bylo to neskutečné představení.“
Meziplanetární sonda letěla na Mars více než osm měsíců a urazila přes 566 milionů kilometrů. Do atmosféry červené planety vletěla rychlostí kolem 20 800 kilometrů za hodinu, těsně nad povrchem ale zbrzdila na 3,22 kilometru za hodinu.
Curiosity váží asi 900 kilogramů, má šest kol, dvoumetrové robotické rameno, kterým může vrtat i do tvrdých skal, laserové zařízení pro zkoumání objektů do vzdálenosti sedmi metrů nebo kamery s vysokým rozlišením.
Jde o první z celé řady misí, které mají zjistit, zda na Marsu existoval život. Curiosity sice nerozpozná fosilní stopy po mikroorganismech, umí ale zjistit, zda podmínky v okolí vůbec někdy život umožňovaly.
„Dnes se už ví, že pokud na Marsu život existoval, pak v mikrobiologické podobě. Má se zjistit, zda třeba tři miliony let zpátky na Marsu mohly pro něj existovat podmínky. K tomu slouží deset nejvýkonnějších a nejsložitějších experimentů, které mají poznat, zda je tam uhlík, metan – ten by musel mít nějaký zdroj a neví se, jaký by to mohl na Marsu být. Těch deset experimentů bude v průběhu příštích dnů zapojeno do plné funkce,“ říká Kolář.
Podle plánu na to má sonda jeden marsovský rok, tedy přibližně 98 pozemských týdnů. Pokud ale nenastanou problémy, může se její práce výrazně prodloužit. „Třeba na tři, pět let. Víme, že vozítko Oportunity, které tam přistálo před osmi lety, je stále funkční,“ upozorňuje Kolář.
