Třebízský skanzen dává nahlédnout do života bohatého sedláka i vesnických řemeslníků
Unikátní skanzen v Třebízi na Kladensku zahájil v květnu letošní sezonu. Náves malé zemědělské obce je dodnes zachovaná. Stavení ze 17. a 18. století – včetně rodného domu Václava Beneše Třebízského – stojí na původním místě, začleněná do života moderní obce.
Národopisné muzeum funguje v Třebízi od roku 1975 jako součást Vlastivědného muzea ve Slaném. Na počátku byla záchrana Cífkova statku č. p. 1 na severní straně návsi.
„Pan Cífka byl jeden z nejlepších a nejbohatších statkářů tady na vsi. Byl to šikovný hospodář, byl to statkář, svého času rychtář a hostinský,“ vysvětluje Zdeňka Bakalářová, která v muzeu pracuje už více než 20 let.
Jádro tamní černé kuchyně pochází už z konce 16. století. Málokdy se ale obyvatelé statku u jídla sešli společně. Zvlášť v létě, kdy pracovali na polích a na pastvinách.
„Naproti je krásná formanská hospoda a tam si ti chlapi dávali do nosu. Ale i svatby, obchody se sjednávaly, šikovný řemeslník se našel,“ dodává průvodkyně. Protože statkář neměl právo vařit pivo, točilo se to zlonické. Zlatavý mok byl prý tehdy silnější a kvalitnější, místní proto chodili jen na jedno či dvě.
V prvním patře Cífkova statku měli ložnice majitelé, přespávaly tam ale i děvečky nebo návštěvy. Z balkonu pak měl statkář přehled o všem, co se venku dělo.
„Holubník, pod tím je kadibudka, dole měli koně, nahoře sýpky na krmné obilí, pumpa, hnojiště, vzadu chlívečky – prostřední slepičky, krajní prasátka. Pod dřevěnou pavláčkou měli kravičky, to druhé pod schody, to byla taková lednice na mléko, máslo, smetanu. Nahoře vzadu měli sýpky potravinářského obilí, sem luštěniny a tady bylo pivečko. Nahoru po schodech kancelář,“ popisuje výhled Zdeňka Bakalářová.
Památník spisovatele
Na třebízské návsi stojí také krámek, ševcovna v chalupě u statku č. p. 10 nebo skromný domek, kde dříve bydleli podruzi a naposled místní kořenářka. „To byla taková porodní babička, mateřská školka i paní doktorka,“ říká průvodkyně.
Prohlídka skanzenu končí v domě, kde se v rodině krejčího v roce 1849 narodil spisovatel a kněz Václav Beneš Třebízský. V prvním patře byl zřízen malý památník muže, který zemřel už v 35 letech.
Školu navštěvoval v Kvílicích, na gymnázium chodil do Slaného – spolu s básníkem Jaroslavem Vrchlickým.
„Denně osm kilometrů tam, osm zpátky, za každého počasí. Před šestou musel vyrazit, aby tam zavčasu byl. Seminář vystudoval v Praze, jako kněz působil v Litni u Berouna, potom v Klecanech. A co toho stihl napsat,“ přibližuje Václava Beneše Třebízského průvodkyně.
