Před 70 lety vydal prezident Beneš dekret, který připravil Němce o majetek
Přesně před 70 lety podepsal prezident Edvard Beneš jeden z nejdiskutovanějších dokumentů československé historie. Šlo o dekret, na základě kterého přišli Němci, Maďaři a takzvaní zrádci o majetek. V následujícím roce jim stát zabavil asi 2,5 milionu hektarů zemědělské půdy. Většina Němců pak musela Československo opustit úplně. Právě tyto předpisy vyvolávají dodnes debaty a spory.
Historici se shodují na tom, že lidé pod nálepkou Benešových dekretů mluví i o událostech, které s nimi přímo nesouvisely.
„Myslím si, že je to historická událost, která je uzavřená. Dekrety prezidenta Beneše reagovaly na situaci v poválečném Československu. Vyřešily dobu, kdy nebyl československý parlament, který později po svém ustanovení dekrety ratifikoval, a já je pokládám za součást českého právního řádu, nicméně jsou samozřejmě právně vyhaslé,“ řekl předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček z ČSSD.
Benešovy dekrety
Dekrety prezidenta Edvarda Beneše byly vydávány jako ekvivalenty zákonů v době okupace (1940 – 1945), kdy nemohlo vykonávat zákonodárnou moc Národní shromáždění. Ve Sbírce zákonů je publikováno 106 dekretů, které byly dodatečně schváleny Prozatímním národním shromážděním 5. března 1946. Ústavní soud potvrdil jejich platnost v době jejich vzniku, v současné době jsou již právně neúčinné. Dekrety stanovují zejména znárodnění většiny průmyslových podniků, pojišťoven, bank, zavedení centrálního plánování, všeobecnou pracovní povinnost. Klíčové jsou pak dekrety o konfiskaci majetku etnických Němců a Maďarů, ztrátě jejich státního občanství a zrušení německého vysokého školství.
Podle předsedy KDU-ČSL a vicepremiéra Pavla Bělobrádka nemá smysl Benešovy dekrety revidovat.
„Podle mého názoru by neměly být úspěšné žaloby na návrat majetku. Jsem rád, že na posledním sněmu sudetských Němců nepadlo jediné slovo o Benešových dekretech ani návratu majetku. Je to významný posun a větší vstřícnost,“ prohlásil.
Ministr kultury Daniel Herman z KDU-ČSL považuje princip kolektivní viny na základě etnického původu za nepřijatelný. Benešovy dekrety je ale podle něj potřeba vnímat v kontextu tehdejší doby.
„Tato optika by se měla promítnout také do dnešního pohledu na historické události. Já nejsem právník. Neumím říct, co s těmito historickými předpisy lze dnes konkrétně udělat, ale měli bychom minimálně se od té jejich mentality osvobodit.“
