Nacistické vraždění začalo duševně nemocnými. Berlíňané jim postavili památník
První oběti systematického nacistického vraždění byli pacienti psychiatrických léčeben. V Berlíně jejich památku od dnešního dne připomíná dlouhá modrá zeď ze skla. Vznikla přesně tam, kde se o životě a smrti desetitisíců duševně nemocných za druhé světové války rozhodovalo.
Světoznámou berlínskou filharmonii najdete dnes na místě, kde do konce války stála rozhlehlá vila. V ní se připravovaly hromadné vraždy duševně nemocných, kteří si podle nacistů nezasloužili žít.
„Pacienty zabíjeli v plynových komorách. V Německu bylo takových míst šest,“ vysvětluje historik Gerrit Hohendorf z technické univerzity v Mnichově, který se na vzniku památníku podílel.
K berlínskému památníku duševně nemocných, které vyvraždili nacisté, se vypravil německý zpravodaj Pavel Polák
V plynových komorách skončilo na 70 tisíc pacientů psychiatrických léčeben. O jejich osudu rozhodovali ošetřující lékaři. Červený křížek na formuláři znamenal smrt, minus naopak život.
Šanci na přežití měli podle Hohendorfa jen ti, kdo mohli pracovat. Příbuzní nevěděli, co se s jejich blízkými ve skutečnosti stalo.
„Rodinní příslušníci dostávali kondolenční dopisy, ve kterých stálo, že smrt jejich drahých byla vykoupením z dlouhého a těžkého utrpení. Lékaři falšovali příčinu i datum úmrtí,“ říká.
Po válce se o této temné kapitole německých dějin dlouho mlčelo. Na veřejnost se dostala až v 80. letech. Odborné psychiatrické společnosti se s tím podle Hohendorfa vyrovnaly velmi pozdě:
„V roce 2010 se rozhodly, že zmapují svoje dějiny během nacionálního socialismu. A také připustily, že na zločinech eutanazie nesli vinu i samotní psychiatři, za což se zpětně omluvili.“