Odklonění planety nárazem? ‚Stačí drobné odchýlení. Problém jsou tělesa, která nevidíme,‘ říká expert
Z Kalifornie se ve středu vznesla raketa SpaceX Falcon k unikátní misi. Má se pokusit nárazem odchýlit od stávající dráhy menší kosmické těleso. Dvojplanetky Didimos a Dimorfos, k nimž má Falcon dorazit zhruba za rok, Zemi neohrožují, ale chystaný experiment má být zásadní pro obranný program. „Následovat by mělo něco, čemu se v politologii říká bezpečnostní komunita,“ řekl pro Radiožurnál Nikola Schmidt, odborník na projekty planetární obrany.
Byl jste zapojen do projektu, který financoval americký úřad NASA a Evropská kosmická agentura, a v posledních čtyřech letech jste vedl multidisciplinární výzkum zaměřený na globální strategii planetární obrany financovaný Technologickou agenturou ČR. Také pracujete jako vedoucí centra nových technologií na pražském Ústavu mezinárodních vztahů. Můžete tedy jako expert popsat, co se má stát, až raketa Falcon dorazí k planetce Timor Vos?
Jedná se o úplně tu nejjednodušší metodu odklonění asteroidů tzv. kinetickým impaktorem a cílem je zjistit, jestli ta metoda bude fungovat tak ideálně, jak si vědci představují. Základní problém je, že 85 procent asteroidů jsou shluky prachu, a pokud obsahují nějaké dutiny, tak kinetické impaktory nemusí fungovat úplně ideálně. To je jedna z věcí, kterou se dozvíme.
Poslechněte si celý rozhovor s odborníkem na planetární obranu Nikolou Schmidtem
Pokud má náraz rakety v rychlosti přes šest a půl kilometru za vteřinu vychýlit jednu z planetek binární soustavy z té dosavadní dráhy o zhruba jedno procento a její rychlost jen o zlomek milimetru za vteřinu, mělo by to dostatečný účinek pro změnu dráhy tohoto tělesa?
Asi není úplně otázka, jestli tohoto tělesa, ale spíš, jestli toho tělesa, které bude mířit na Zemi. Ano, samozřejmě. Tam je podstatné znát trajektorie orbitální dráhy asteroidu co nejvíce dopředu. To znamená, pokud víte, že ten asteroid narazí třeba za pět let, tak minimální odchýlení po těch pěti letech samozřejmě úplně stačí.
To, co je problém, jsou asteroidy jako Čeljabinský meteor v roce 2013, který jsme neviděli. A když je vidíme, jak přilétají od Slunce, tak je vidíme třeba jen hodiny nebo dny dopředu. Proti tomu tato metoda nebude úplně ideální, spíš nebude fungovat vůbec.
Co je Čeljabinský meteor?
Čeljabinský meteor byl těleso, které 15. února 2013 vybuchlo nad ruským městem Čeljabinsk. Odborníci odhadují, že měl 15 až 17 metrů a přibližná hmotnost byla 7 000 až 10 000 tun. Meteroid se se ve dnech před dopadem promítal na oblohu v blízkosti Slunce, přístroje ho proto nezachytily.
Řešení pro malé země?
Výsledek mise mají sledovat teleskopy ze země i malý satelit, který se před nárazem oddělí od rakety. Na kolik zásadní je tento projekt v hodnotě přes 300 milionů dolarů pro systém obrany před asteroidy, které by mohly ohrozit naši planetu? Případně co by mohlo následovat v rámci tohoto programu?
Myslím, že ten projekt je zcela zásadní třeba z toho hlediska, že se dostává do médií nejen diskuse o tom, zda planetární obrana je něco, čím bychom se měli zabývat, ale i veřejnost i politici vidí, že existují demonstrační mise, které se za miliardy korun tou problematikou zabývají.
NASA zahájila misi DART zaměřenou na planetární obranu. Nárazem chce změnit dráhu planetky
Číst článek
To, co by měl následovat, je podle mě ustanovení něčeho, čemu se v politologii říká bezpečnostní komunita, která by na bázi tzv. principu multilateralismu zajistila, že malé státy za svůj malý příspěvek do podobného globálního programu budou mít jistotu obrany stejně tak, jako to máme my v rámci NATO.
To je problém, který je naprosto zřetelný napříč celou vědeckou komunitou. Před měsícem jsem byl v Dubaji na astronautickém kongresu, kde se v rámci jedné místnosti o planetární obraně bavilo. A když jsem se zeptal, jakým způsobem může planetární obranu řešit malý stát typu Česka nebo třeba Ghany v Africe, tak mi bylo zodpovězeno, že by měly zavolat do NASA.
To je přesně ukázka toho, jak v současné chvíli by do celé problematiky měli vstoupit i diplomaté a politici, a začít se bavit o tom, jakým způsobem můžeme nejen přispívat do vědeckých misí, ale jakým způsobem můžeme participovat na globální bezpečnosti, která se planetární obranou bude zabývat a zajistí bezpečnost malých států i velkých států.
