‚Tohle umíme jenom my.‘ Češi vymysleli způsob, jak z oceánského plastového recyklátu tisknout ve 3D
Ještě před rokem to byly PET lahve vyhozené do moře, dneska je z nich zmenšená kopie Eiffelovy věže na Olympijském festivalu u jezera Most. Na její výrobu se spotřebovalo přes 800 tisíc zrecyklovaných lahví. Zpracovat je pro 3D tisk ovšem není jednoduché. Experti z českého start-upu ale vymysleli technologii, díky které se tento „oceánský plast“ přeměnil na vlákno pro speciálně upravenou 3D tiskárnu.
„Jsme v bývalých drůbežárnách Xaverov, kde před x lety pípala kuřata a teď tady pípají tiskárny, jak můžete slyšet,“ říká Jan Hřebabecký, zakladatel start-upu 3DDen s tím, že v hale je aktuálně kolem 200 3D tiskáren.
„Zrovna tady před námi jsou naše vlastní stroje, které jsou uzpůsobené tisknout velmi specifický materiál. My mu říkáme OPET – je to plast vylovený z oceánu,“ ukazuje. Že jde o recyklát plastu vyloveného z mořské vody, se na první pohled ani na dotek poznat nedá. Rozdíl se projeví až během tisku.
„Tento materiál vyžaduje, dalo by se říct, extrémní podmínky pro průtok, teplotu, výkonnost chlazení… Nerad bych je teď prozrazoval, protože je to naše obchodní tajemství, ale jsou nedosažitelné běžnými stroji,“ vysvětluje Jan Hřebabecký.
Eiffelovka vytištěná z „oceánského“ plastu je sestavená z jednotlivých hladkých stříbrošedých dílů. Materiál sám o sobě se správným zařízením pro tisk náročný není, ale rozkouskovat věž do 1600 dílů a vymyslet, jak je chytře spojit, aby měla dostatečnou stabilitu a pevnost, už týmu z firmy 3DDen dalo zabrat, připouští jeho zakladatel.
Když polymer zkrystalizuje
Jan Přindiš, vedoucí výroby Filament PM, mi ukazuje granulát Ocean PET, tedy materiál, který původně plaval v oceánu. Jde o bílo-šedé krystalky vyrobené z PET lahví, které vyplavilo moře.
„Je to materiál vyrobený ve Švýcarsku. Jedná se o běžný PET, který je odsolený, a potom se musí dlouho sušit. Pak putuje k nám do výroby,“ popisuje. „Je mléčně zakalený, protože při výrobě došlo ke krystalizaci – polymerní struktura zkrystalizovala. A jakmile zkrystalizuje, tak vytvoří takový bílý podklad.“
Půl roku zdejším vývojářům trvalo, než se s materiálem, který má jiné vlastnosti než běžný PET, naučili pracovat. „Tekutost tavení nebo pohyb ve stroji jsou specifické. Materiál vyžaduje vysokou teplotu, je výrazně měkčí, ale na zpracování složitější,“ upřesňuje.
Rozdílného odstínu šedé barvy výsledného výrobku se dá podle Jana Přindiše dosáhnout způsobem chlazení: „Pokud to zchladne rychle, v šoku, tak nedojde ke krystalizaci a materiál zůstává krásně průhledný.“
Z Tichomoří do Česka
Oceánský plast pochází z Tichomoří a i přes dlouhou cestu se jeho zpracování vyplatí. „Místní obyvatelé jsou výměnou za sběr a výlov tohoto odpadu odměňováni čistou pitnou vodou nebo potravinami,“ říká Jan Hřebabecký. Plast se zčásti třídí přímo na místě, zbytek se zpracovává ve Švýcarsku.
„Výsledkem je granulát, ze kterého dokážeme jako jediní na světě vyrobit obrovskou škálu výrobků,“ uzavírá s neskrývanou hrdostí. 800 tisíc těchto mořských PET lahví v podobě zmenšené Eiffelovy věže stojí u Olympijského parku jezera Most.
Reportáž si poslechněte v nahrávce v úvodu článku. Můžete si také přehrát celý díl pořadu Magazín Experiment.
