Z Antarktidy se vrátila česká vědecká expedice. Hledala také čajové sáčky zasypané v zemi
Obě letošní české vědecké výpravy na Antarktidu jsou už zpátky doma. Z ledového kontinentu odvezly například deset metrů krychlových odpadu, který předali v Chile k ekologické likvidaci. Až do Brna s nimi pokračovaly vzorky lišejníků, rozsivek nebo třeba sekretů z nozder tuleňů.
Společně s výzkumnicí Michaelou Marečkovou se probíráme fotografiemi s nádhernými přírodními scenériemi, které pořídila na expedici na ostrově Jamese Rosse.
„Nachází se tam jedno z největších odledněných území v celé Antarktidě. Přes léto ostrov hraje barvami, rostou lišejníky, zářivě oranžové pruhy xantorií, zelené pole mechů… Rozhodně to není jenom šeď a sníh,“ popisuje reportérce Experimentu.
Česká vědkyně měla štěstí, na Antarktidu se letos vydala už podruhé, a tak se její sbírka fotografií rozšiřuje. Na jih ale nejela kvůli dechberoucím záběrům. Jako bioložka se zabývá především lišejníky a sběr jejich vzorků pro pozdější zkoumání doma jí zabral většinu pobytu.
Co udělá s lišejníky stres?
„Vzorky jsme vysušili a zamrazili, aby se co nejvíc zachovaly fyziologické vlastnosti lišejníku. V laboratořích Masarykovy univerzity se rozmrazí, znovu se rehydratují a budou se na nich zkoumat reakce na působící stres,“ přibližuje Michaela Marečková, co vzorky dál čeká.
Spolu s kolegy teď bude studovat, za jakých podmínek přestávají rostliny fotosyntetizovat. Tyto poznatky pak můžou napovědět, jaké mechanismy pomáhají i našim rostlinám, aby byly odolnější vůči extrémním podmínkám. Metody analýzy, které brněnský tým postupně vylepšuje, pak třeba budou moci využít i zemědělci pro zkoumání vlastních plodin.
Globální oteplování ve skleníku
Kromě pozorování vzácných druhů v extrémních podmínkách se vědci zaměřili i na změny klimatu, které sledují v několika malých sklenících s odkrytou střechou. Ty zvyšují teplotu přibližně o jeden až jeden a půl stupně a vědci zkoumají, jak by taková změna ovlivnila ekosystém v Antarktidě.
A během expedice došlo i na hledání čajových sáčků zakopaných v zemi. Jde o pokus, který je součástí globálního zkoumání vlastností půdy. Najít, kde je před rokem jejich kolegové schovali, bylo obzvlášť zapeklité. „Byla to trochu antarktická detektivka,“ usmívá se Michaela Marečková a doplňuje, že určit přesně místo vědcům pomáhaly kromě fotografií také sošky z kamenů nebo tyčky zaražené v zemi.
Ráj pro výzkumníky
Expedice se kromě antarktického výzkumného programu fauny a flóry věnovala také odběru mikrobiologických vzorků z tuleních nozder. A ani tím výčet výzkumných aktivit expedice brněnské Masarykovy univerzity zdaleka nekončí. Z hlediska přírodních podmínek nabízí ostrov Jamese Rosse mimořádně pestré území.
„Do jednoho místa jsme dostali geologii, glaciologii, geomorfologii, meteorologii, klimatologii a celý balík biologických disciplín,“ vyjmenovává Pavel Prošek, který vědeckou stanici Johana Georga Mendela na ostrově zakládal a dnes vede Český antarktický fond. „Než toto území vědecky vyčerpáme, bude to ještě pěkných pár let trvat,“ dodává.
Pro Michaelu Marečkovou to znamená naději, že se na Antarktidu do třetice ještě vrátí.
