Když jste přijel na místo jako první z hasičů Správy železnic, co vás napadlo?
Myšlenky už jsem měl po cestě. Věděli jsme, na co jedeme. Byly ale zavádějící informace. Jeli jsme na pět cisteren. Když jsme přijeli, hořelo jich patnáct. Ten rozsah už byl někde jinde.

A viděl jste ten obrovský požár, který na místě byl?
Ano. Bylo to rozděleno do dvou úseků, z každé strany vlaku. Prvním cílem bylo ochlazování okolí, aby se to nerozšiřovalo. Samotné hašení v době našeho příjezdu neprobíhalo, a ani jsme to neplánovali. První byla ochrana okolí a měření zplodin. Z naší strany první věcí bylo zkratování trakčního vedení, aby se pod těmi trolejemi mohlo pracovat.

Zmínil jste jako jednu z první věcí ochlazování okolí, ale samotné hašení neprobíhalo. Proč tento postup?
Prvně se musí zamezit rozšíření požáru, aby to neuteklo za nás. Bylo to naštěstí na volném prostranství, takže hořelo trochu travního prostu. A to se hasilo. Byly tam také dvě cisterny, které ještě nebyly zasaženy požárem. Na ty jsme nasadili nejvíc proudů na ochlazení. Pak jsme je odpojili a vlastními sílami, asi 20 hasičů je odtáhlo 20 nebo 30 metrů dál od požářiště.

Když jste tam přijel a viděl jste ten obrovský požár a kouř, panovaly u vás nějaké obavy?
Ani ne, obavy ne.

30 kilo navíc

U hasičů sloužíte celkem 27 let. Už jste něco podobného za svou kariéru zažil?
Ne, takového ne. Zažil jsem za 27 let nějaké větší požáry. Na železnici to byly spíš větší nehody, třeba obě nehody ve Studénce. Ale požár takového rozsahu to byl první.

Něco takového jste tedy zažil poprvé, jak moc složité to pro vás jako pro hasiče Správy železnic bylo?
V prvotní části jsme se drželi dál. Hlídali jsme, aby se to nerozšiřovalo a aby se chladily dvě cisterny, které ještě nehořely. Poté přijel chemik, který s vedením rozhodoval, co a jak se bude dělat.

Hašení trvalo dlouhou dobu, protože tam bylo docela dost benzenu. A na dýl bylo i samotné odčerpávání té látky. To bylo složitější, protože se muselo pracovat v protichemických oblecích. Motoricky je člověk trochu omezen. Ještě v dýchací technice, rosí se zorníky, takže člověk ani pořádně nevidí. To následné odčerpávání bylo asi nesložitější.

Dokážete odhadnout, kolik kilo člověk nese v momentě, kdy má na sobě všechnu techniku a ještě ten protichemický oblek?
Řekl bych, že třeba třicet.

Benzen v chladnějších teplotách tuhne, což mělo stěžovat práci hasičům. Nedal se pak pořádně odčerpat. Je to tak?
Ano, při nižších teplotách tuhne. Když natáhneme vedení na odčerpávání, tak máme ruční pumpy, kterými nasajeme látku do hadic. A hodně těchto ručních čerpadel nám odešlo. Také v hadicích to tuhlo. Vytřepávali jsme kostky ledu.

A to všechno v protichemických oblecích?
Ano.

20 metrů zóna

Jak se vůbec hasí takový požár, když je tam extrémně nebezpečná látka benzen? Jak to oproti běžným požárům funguje?
Postup je stejný v tom, že člověk musí mít ochranu dýchacích cest. To je zásadní. A pak ohledně intenzity hoření. Záleží, jak vám sálavé teplo dovolí nebo nedovolí přiblížit se k požáru.

Jak blízko vám požár dovolil se přiblížit?
Když jsme přijeli, tak zhruba takových 20 metrů. Všechny jednotky jsme drželi dál, aspoň těch 20 metrů. A to i kvůli zplodinám.

Bylo to pro hasiče rizikové?
Rizikové to je vždycky. Ale musí se dodržovat určitá pravidla. Drželi jsme hlavně to okolí a pak odborník rozhodl, co se bude dělat a hlavně jakým způsobem.

Benzen je nebezpečná, karcinogenní látka. Proč je to pro hasiče tak problematické? Je to kvůli tomu, že má vysoký stupeň hoření? Nebo že hoří hodně dlouho?
Všechno, co jste vyjmenovala. Hoří to hodně, hoří to dlouho. Je to nebezpečné nejenom kvůli dýchacím cestám, ale i pro vodní prostředí. Důležité je, co bude dál, to musí rozhodnout na životním prostředí.

Je benzen problematický i na dotek?
Ano, myslím, že určitě. Proto když hasič odchází z nebezpečné zóny, tak musí projít v chemickém obleku dekontaminačním stanovištěm, kde je sprcha a speciální přípravky. A druzí hasiči, kteří mají o stupeň nižší ochranu, ale jsou v dýchacích přístrojích, musí hasiče, který přijde z té nebezpečné zóny, kompletně umýt.

Zaznamenal jste nějaké zranění hasičů při této týdenní akci?
Nevím, že by se někomu něco stalo. Myslím, že ne.

Sedm dní v kuse

Vy jste se před chvílí vrátil z Hustopečí, takže ještě dneska jste tam zasahovali.
Ano, vystřídali nás, ale zasahuje se tam stále. Od pátku, už týden se tam jede v kuse.

Jak dlouho myslíte, že to ještě bude trvat?
To nedokážu odhadnout. Vagóny, které byly jen vyskočené, drážní jednotky nakolejily a odtlačily se nebo se odtáhly. A pro ty, které leží na boku, musí pravděpodobně přijet takzvaný nehodový vlak, jehož součástí je velký kolejový jeřáb. A předpokládám, že jeřáb je bude dávat na nákladní vagóny a bude se to odvážet po kolejích.

Ještě jsem se chtěla zeptat, už jsme to nakousli, proč ta likvidace následků trvá tak dlouho? Je to hlavně kvůli benzenu?
Kdyby tam nebyl, tak je to samozřejmě jednodušší. Dokonce i ty nakolejovací práce, co tam probíhaly, tak probíhaly v určitém stupni ochrany. Jak dýchacích cest, tak pokožky.

Cvičí se drážní hasiči na takovéto nehody s extrémně toxickými látkami?
Ano, cvičí, ale co se týče rozsahu, to nacvičit nemůžete. Buď jede jedna cisterna nebo patnáct vagónů, to záleží na okolnostech. Hasiči mají pravidelné výcviky v těchto oblecích, včetně dekontaminace. Jsme na to připraveni.

Co pro vás, jako pro velitele drážních hasičů, bylo na tom zásahu nejtěžší?
Koordinace jednotek, v té první fázi. Jestli na té druhé straně mají dost cisteren, nebo ne. A to ve spolupráci s velitelem státních hasičů. Nedlouho na to už ale byl vyhlášen zvláštní stupeň poplachu a vše si převzal někdo jiný.

Kolik jste měl pod sebou během zásahu lidí?
To je těžké, protože každá jednotka přijede v jiném počtu. Aut už tam bylo víc. Pohybovalo se tam, řekl bych, kolem třiceti hasičů. A ti se pak rozdělili.

Anna Jadrná, Barbora Bodláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít