„Většina toho, co tu máme, je textil, který už dosloužil,“ vysvětluje Anette Amundsenová z Norsk Tekstilgjenvinning. Firma přitom občas pracuje i s odřezky přímo z výroby. Ať už je textil odkudkoliv, nejprve se musí vytřídit.

Právě na třídění mají také stroj. „Uvnitř jsou kamery, které dokážou poznat barvu a materiál,“ říká Amundsenová. Stroji v tom pomáhá umělá inteligence. Oblečení pak z dlouhého pásu trysky sfouknou do správného koše, kde je stejná barva i materiál.

„Já zkontroluju, z čeho látka je. Třeba tahle je z polyesteru a viskózy, pak z něj odřežu vše kovové, štítky a knoflíky. A pak to zase rozdělím, aby se to v továrně dobře zpracovávalo,“ popisuje pracovnice v továrně.

Zatímco kovové věci nebo knoflíky by mohly poškodit recyklační stroj, štítky se sundávají proto, že jsou obvykle z jiného materiálu a znehodnotily by výsledek. V tuto chvíli přitom firma neumí recyklovat ani tu část textilu, na které je natištěný takzvaný transfer, tedy plastový obrázek. Takovou část pak taky musí odstřihnout.

„Jsou tam takové velké válce, v různých tvarech, které tu látku rozdělí. Neroztrhají ji, ale hladce ji rozdělí, rozloží ji, aby byla zase pěkně na části,“ říká Amundsenová. 

Úplné detaily firma říct nechce, to je prý přísně střežené firemní tajemství. Na rozdíl od jiných recyklačních metod ale jde tímhle způsobem recyklovat i směsi látek, třeba bavlnu a polyester a nejsou k tomu potřeba chemikálie nebo velké množství vody. Výsledkem jsou chomáčky vláken.

V případě recyklované bavlny se obvykle přidává i nový materiál. Pouze z recyklovaného materiálu se podle Amundsenové nové vlákno upříst nedá. Zakladatel firmy Pål Erik Haraldsen se rád ukazuje v tričku, které je z padesáti-sedmi procent z recyklované bavlny. 

Nevýhodou techniky prý zatím je, že pro každý druh látky se musí stroj upravit a po každé várce vyčistit, aby se materiály nebo barvy nepomíchaly. Řešením by prý mohlo být mít více linek. Ta současná přitom podle šéfky provozu Siljy Meierové rozhodně pro norské potřeby nestačí.

„Na každého Nora vychází, že na trhu přibyde ročně zhruba dvacet dvaadvacet kilogramů textilu ročně. A zhruba stejný je přitom i textilní odpad, i když ta čísla jsou odhady a různě se liší,“ sdílí Meierová.

Kolik recyklací přesně látky vydrží, to není jasné. Vlákna se ale postupně každou recyklací zkracují. Jakmile jsou příliš krátká, stane se z nich při recyklaci prach. Ten chce taky firma využít. Zatím ho používá mimo jiné jako plnivo do betonu.

Jakub Lucký, vip Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít