Digitalizace veřejné správy by mohla využívat otevřený kód. Systém by byl efektivnější, věří expert
Společnost Meta musela napříč EU pozastavit plán na využití dat uživatelů k vývoji umělé inteligence. Důvodem byla stížnost Irů kvůli obavám o bezpečnost soukromí uživatelů. „Obecně mám z evropského přístupu pocit, že státy využívají správu kyberprostoru čistě jako prostředek k napadání velkých společnosti,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál americký odborník na informační technologie a státní správu David Eaves.
Jakou roli bude hrát umělá inteligence při digitalizaci veřejné správy?
Můj oblíbený příklad je AI chatbot, který měla na svých stránkách aerolinka Air Canada. Ten cestujícímu tvrdil, že může letět na pohřeb své babičky a potom zažádat o vrácení peněz v rámci pohřebného. To ale není pravda, Air Canada to neposkytuje. Když tedy ten cestující nedostal své peníze zpět, podal případ k soudu a vyhrál.
Přes e-rozvody k digitální společnosti. Estonsko se stalo světovým lídrem digitalizace i kyberbezpečnosti
Číst článek
Umělá inteligence chybuje a to může vést k řadě dalších takových žalob. A to nikdo nechce. Neříkám, že je umělá inteligence nevýznamná, podle mě je skvělá na takové věci, jako hledání jehly v kupce sena. Nedokáže najít chybný dokument, ale dokáže zredukovat objem dokumentů tak, aby člověk potom samotnou chybu našel.
Co říkáte na irské řešení, které zastavilo plán Mety v Evropské unii?
Obecně mám z evropského přístupu pocit, že státy využívají správu kyberprostoru čistě jako prostředek k napadání konkrétních velkých společnosti.
A jistě, pokud chcete jít po velkých společnostech, protože je nemáte rádi, jděte do toho. Ale řekněte to a neodsouvejte do pozadí ty skutečně zásadní otázky, třeba: jak vůbec kyberprostor ve státech regulovat?
A jak tedy? Podařilo se to někde?
Nejzajímavější je, že řada inovací v digitalizaci se odehrává na jižní polokouli. Třeba Indie prakticky vybudovala celou digitální veřejnou infrastrukturu, ve které pracuje se systémem osobní identity, platebním rozhraním i správou údajů. Brazilské banky pak zase operují na jednotném systému, který výrazně usnadňuje placení.
A jistě, pak tu máme samozřejmě Estonsko. Na začátku státní digitalizace šlo prakticky o rozvojovou zemi, v devadesátých letech bylo tamní HDP méně než dva tisíce dolarů ročně. Dnes je to desetkrát tolik a zčásti to je i díky úspěšné digitalizaci.
V minulosti se většina technologických pokroků odehrávala na severní polokouli. Co se stalo, že se dnes situace mění?
Jižní státy měly potřebu pokrokový sever dohnat, a přitom se vrátily k úplně základní otázce: jak používat technologie, aby primárně usnadnila lidem práci? Technologické společnosti tam zase viděly potenciál k růstu a začaly do jižních států investovat.
23:40
Řada věcí kolem digitalizace stavebního řízení jsou dezinformace. Systém je připravený, uklidňuje Bartoš
Číst článek
Mezitím na severu, respektive v západních státech, se už velcí hráči vyprofilovali. Hlavní technologické společnosti tam fungují už dlouhou dobu a měnit zavedené pořádky by zabralo mnoho úsilí. Zároveň tam chybí shoda na tom, jak moc by měl spolupracovat veřejný sektor s tím soukromým.
Podobný přístup Číny a USA
Ve své eseji pro The Economist píšete o fenoménu zvaném „datový kolonialismus“. Co to je?
Tento termín, který tedy není můj, popisuje obavy z velkých západních společností, které ve velkém těží data svých uživatelů z jiných zemí.
Ve finále se tak data vysají ze země někam jinam. Vše, co děláte třeba prostřednictvím Googlu nebo Facebooku tak nakonec skončí na serverech, které spadají například pod Amazon nebo Metu.
V souvislosti s datovým kolonialismem zmiňujete Čínu. Jak si na tomto poli stojí?
Je zajímavé, že Čína má velmi podobný přístup jako Spojené státy, i když se řídí úplně jinou filozofií. Obě země ale podporují volný trh a chtějí, aby problémy řešily jejich firmy - čínské, respektive americké.
Tyto firmy z takového systému benefitují a díky možnostem, které ve svých státech mají, pak obrovsky rozšíří svou působnost mezinárodně. A podle mě si státy začínají uvědomovat, že nechat si převzít digitální sféru soukromými společnostmi ze zahraničí, nemusí být tak příjemné, jak se mohlo zdát.
Řekl byste tedy, že společnosti jako čínská ByteDance, která spravuje globální sociální síť TikTok, nebo již zmíněná americká Meta, jsou příklady datového kolonialismu?
Někteří lidé by to tak označili.
Ale co vy?
Je to mnohem složitější. Být v tomto směru příliš reduktivní také může představovat problém.
24:11
Předchozí vláda netlačila na digitalizaci, proto teď máme problémy, tvrdí expert na e-government Bláha
Číst článek
Mimo jiné jste také dříve zmínil, že by digitální infrastruktura mohla stát na veřejně dostupném open-source kódu. Myslíte si to pořád?
V tomto směru jsem agnostik. Otevřený kód s sebou samozřejmě nese spoustu výhod a měli bychom ho využívat z mnoha důvodů. Mohli bychom žít ve světě, kde je díky tomu systém mnohem bezpečnější, protože díky open-source kódu mohou externí hráči kontrolovat jeho fungování a hlídat, aby nedošlo ke zneužívání infrastruktury, ať už cizí mocností nebo vaší vlastní vládou.
Zároveň by to mohlo snížit náklady. Vezměte si, že by Česko chtělo zavést například systém digitální identity. Vaše země by si na to mohla zaplatit soukromou společnost, ale i to s sebou nese rizika. Co když půjde o zahraniční společnost a později se zhorší vztahy mezi její zemí původu a Českou republikou? To by mohlo ohrozit vaši nezávislost.
Open-source systém by naopak mohl být mnohem efektivnější i díky tomu, že by ho mohlo využívat klidně i deset nebo dvacet vlád. Ty by společně na kódu, respektive chodu infrastruktury, pracovaly, zajistily by jeho zabezpečení, a přitom by každá vláda spravovala vlastní upravenou verzi. Dokonce by na stejném základním kódu mohly fungovat digitální infrastruktury nepřátelských zemí, kdy si ho ale každá individuálně upraví podle svého.
Není to ale čistá utopie? Takové sdílení s sebou nese svá rizika.
Všechno má svá rizika. I varianta s využitím soukromé společnosti má rizika. Co když daná firma zbankrotuje nebo co když ji koupí společnost ze země, se kterou nemáte dobré vztahy? I to jsou rizika, která musíte mít na paměti.
Myslím si, že je problematické ptát se jen na rizika. Mnohem efektivnější je podívat se na jednotlivé možnosti a rizika porovnat. Mně z toho vychází, že nejsem proti tomu, aby digitalizaci spravovaly soukromé společnosti, ale zároveň by se mi líbilo, kdybychom měli na výběr z dalších možností, jak digitalizaci vést.
Open-source systém v praxi
Nicméně, digitální infrastruktura bývá častým cílem kybernetických útoků a hybridních hrozeb. Nebyl by systém založený na otevřeném kódu vůči takovým útokům zranitelnější?
Nerozumím, proč se mě na to ptáte. Máte pocit, že je open-source systém zranitelnější než ten, který vedou soukromé společnosti?
Projekty za 200 milionů nevedly k modernější veřejné správě. Lidé hlásí to, co už stát ví, zjistili kontroloři
Číst článek
Na to se vás ptám.
Nemyslím si, že bych to měl obhajovat. Máme tu přeci řadu soukromých společností, které jsou špatně udržované a chybí jim zaměstnanci. V soukromém digitalizovaném systému veškerou expertizu drží jediná organizace a v případě, že se tato organizace dostane do nějaké krize, dostane se do krize i digitální infrastruktura.
V případě řešení otevřeným kódem s transparentním systémem máte ihned řadu vývojářů, kteří systém hlídají a přispívají do něj. A není to tak, že by do něj mohl přispět jen tak někdo.
Jistě, musíte na to mít dost financí. Stejné to ale je i u soukromých společností. Pokud jim nezaplatíte dostatečně, nebudou se o váš systém dostatečně starat a časem se zhroutí.
Jak by tedy mohl takový open-source systém v praxi vypadat?
Nic nebrání Evropské unii v tom, aby vytvořila open source projekt na digitalizaci identity. Vyvinula by základní kód, finančně projekt podpořila, ukázala, že je systém funkční a následně by v každé zemi pověřila tamní společnost, aby projekt uplatnila.
Nerozumím tomu, proč by si někdo myslel, že je to méně nebo více bezpečné než soukromé řešení. Často o míře zabezpečení jakéhokoli systému rozhoduje, zda je mu věnována dostatečná péče. A na to bychom se měli zaměřit, jestli do digitalizace investujeme dost a pečujeme o ni.
Budeme jednou digitální infrastrukturu vnímat jako stejně klíčový prvek pro fungování naší společnosti, tak jako dnes vnímáme třeba elektřinu nebo silnice?Ano, ale musí být užitečná. Musí skutečně zlepšovat lidem životy. Pokud bychom právě teď vypnuli elektřinu, lidé by si toho okamžitě všimli, protože elektřina je ohromně důležitá. Novou infrastrukturu musíme budovat s tím záměrem, aby sloužila lidem.
Pokud se podaří připravit takový systém, který vám usnadní práci se státní správou a pomůže vám třeba snáz odvést daně nebo získat rychleji podporu, na kterou máte nárok, bude digitalizace velký úspěch.
Doufám, že se do takového bodu dostaneme. Zároveň musíme počítat s možností, že se do takového stavu třeba vůbec nedostaneme, což mi připadá nepravděpodobné. Druhá varianta je, že se nám nepodaří vytvořit dostatečně uživatelsky přívětivý systém, takže ho lidé pak vůbec neocení. To je za mě větší hrozba.
Jak byste obhájil význam budování digitální infrastruktury před někým, kdo i v dnešní době preferuje řešit vše na úřadě nebo třeba není příliš technicky schopný?
Podle mě digitální infrastruktura neznamená zánik úřadů, ale pouze je vylepší. Už dnes všechno ve státní správě stojí na technologiích. Když jdete na úřad, kde někdo fyzicky sedí za přepážkou, co ten úředník dělá? Zapisuje to, co mu říkáte, do počítače. Už teď je prakticky infrastruktura digitální, je ale možné ji ještě výrazně zjednodušit.
Mohli byste tak to samé udělat z mobilu, z počítače i na úřadě, jen ta lidská interakce bude snazší, rychlejší a méně komplikovaná.
Co se týče technické schopnosti, právě třeba jižní státy čelily mnoha překážkám v souvislosti s digitální gramotností, tedy přístupem k hardwaru nebo internetu. Využívají ale efektivně pobočky pošty, které vysílají za lidmi své zaměstnance a ti jim pomáhají zorientovat se v digitálních službách. Fungují jako prostředník a je to skvělé řešení toho, jak službu dostat přímo k lidem.
Měli bychom tedy na poli digitalizace veřejné správy hledat inspiraci právě na jihu?
Ano. Podle mě se tam momentálně odehrávají ty největší pokroky. A přitom z mnoha důvodů této oblasti prakticky nevěnujeme pozornost. Rozhodně si ale zaslouží, abychom se tím směrem dívali.
