V přírodě jde o přežití. Obrovským problémem je polidšťování zvířat, upozorňuje záchranář
Říká se, že když někdo v Plzni a okolí najde sraženého vrabce či srnku, volá automaticky Karla Makoně. „Za 30 let činnosti spolupracujeme téměř se všemi veterináři, co tu jsou, ale spoustu situací jsme schopni řešit na místě. Ošetřovna je naše chlouba, ale je trochu malinká. Neumím si představit, že bychom se tu točili s medvědem, ale na labuť to bohatě stačí,“ směje se vedoucí Záchranné stanice živočichů Plzeň.
Volají vás lidé někdy zbytečně?
Těch případů není mnoho. Potřebujeme být s lidmi v kontaktu, abychom mohli situaci vyhodnotit. Abychom věděli, kdo tam pojede a s čím. Abyste tam nepřijel na blind a neměl na to odpovídající vybavení.
Ekologická výchova je jedním z nejdůležitějších projektů. Je to investice do budoucna, apeluje Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů Plzeň. Poslechněte si rozhovor
Ale co je pro nás mnohem horší – někteří se snaží na nás navalit svoje vnitřní problémy. Třeba si to ani neuvědomují, ale jsou schopni to přehodit na ta volně žijící zvířata a zatahovat nás do problémů, které nejsme schopni vyřešit, nebo problémů, které jsou pro odborníky, zejména z oblasti psychiatrie, psychologie.
To se stává poměrně často, je to čím dál horší. Je to trošku dané tím, že dneska díky sociálním sítím jsou lidé schopní velmi rychle komunikovat, předávat informace a montují do toho naše lidské vlastnosti a naše lidské pocity.
Jinými slovy – lidé si rádi představují, že zvířata trpí stejným způsobem, jakým trpíme my, a že si něco myslí a mají nějaké charakteristiky, souzeno podle nás...
Přesně tak. Když to hodně zjednoduším, tak největším problémem současné ochrany přírody je polidšťování zvířat a dávání jim našich lidských vlastností a pocitů. To nám dělá obrovské problémy.
„Ekologická výchova je investice do budoucna. Potřebujeme co nejvíce vzdělaných lidí nebo alespoň s povědomím o ochraně přírody.“
My se musíme pohybovat v reálné oblasti volně žijících zvířat, která žijí úplně jinak, než fungujeme my. Na takové věci, jako řešíme my, zvířata nemají čas a prostor. V přírodě je to o přežití. Když mladý čáp na komíně šlápne vedle a spadne dolů, tak skončil. Není to o tom „jsme lidi, děláme chyby, tak si to zkusíš znova“.
Takže normální selekce. To, co by v přírodě nepřežilo, nepřežije.
Je to tak. Jenom člověk si může dovolit to, že v procesu a v přírodě zůstávají i ti slabší – nemyslím třeba fyzicky, ale i duševně slabší. Kdyby se volně žijící zvířata chovala tak, jako se chovají lidé, tak už dávno vyhynula a žádná tu nejsou.
Obrátila bych se teď k něčemu, co vy považujete za hlavní náplň vaší záchranné stanice, což paradoxně není zachraňování živočichů. Stojíme tu před tabulí s nápisem Ekologická výchova...
Ekologická výchova je jeden z našich tří základních projektů a je jeden z nejdůležitějších. Díky zvířecím pacientům, které tu máme, máme jedinečnou možnost, zkušenost i materiály ukázat veřejnosti: „Ten problém je tady – tady je čáp s poraněnou nohou, stalo se mu to tak a tak.“ K tomu stanice celorepublikově směřují, fungují a to je to hlavní gros, které má být.
Kdo vám létá na krmítko? O víkendu se hromadně sčítají opeřenci, Ptačí hodinka je pro každého
Číst článek
Nepotřebujeme, aby nám všichni volali s každým nesmyslem, ale potřebujeme, aby to lidé byli schopni vyřešit sami a ideálně to vyřešili dobře. Snažíme se apelovat zejména na děti jako na budoucí popeláře, poslance, architekty, projektanty, ale hlavně třeba řidiče a rodiče, aby už věděly, kde problém je, a snažily se ho řešit samostatně.
Když pojede v autě, aby věděl: „Teď je moment, kdy může vyběhnout srna“. Když najdou ptáče, které dokrmují rodiče mimo hnízdo, aby ho nesbírali. Potřebujeme co nejvíce vzdělaných lidí nebo alespoň s povědomím o ochraně, problematice a realitě života, aby to fungovalo samo a my jsme třeba jen vychytávali to nejdůležitější nebo věci, které lidi nejsou schopni vyřešit.
Věnujeme se ekologické výchově hodně a snažíme se ji používat k tomu, aby posloužila ochraně přírody. Je to investice do budoucna.
Jak pomáhají siluety ptáků umístěných na skleněných plochách? Co se stane se zvířaty, u kterých trauma z nárazu neodezní? A jaké kuriózní případy Karel Makoň zažil? Poslechněte si výše celý rozhovor.
