„Dobyli jsme prokletou kótu, která byla tak opevněná Rakušáky, že si na jejím vrcholu dovolili napsat: Kdo dobyde těchto zákopů, zničí rakouskou říši," vzpomínal před mnoha lety ve vysílání Československého rozhlasu generál Antonín Mikuláš Čilla, jak se Čechoslovákům podařilo prolomit linie rakousko-uherské armády a zajmout víc protivníků, než bylo samotných legionářů.

Právě toto vítězství se stalo silným argumentem pro vznik samostatného Československého armádního sboru v Rusku.

„Prozatímní demokratická vláda Ruska považovala československé legie za pozůstatek starého režimu a nedůvěřovala jim. A v této bitvě československá brigáda přesvědčila, že jsou spolehlivý prvek, který je ochotný bojovat za ruskou republiku," vysvětlil už dřív historik Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.

Sbor a s ním i základy armády budoucího samostatného československého státu, se začaly formovat prakticky hned po zborovské bitvě v létě 1917. V den svého vzniku 9. října 1917 už měl Československý armádní sbor v Rusku 40 tisíc mužů, osm střeleckých pluků a dvě dělostřelecké brigády.

Pak přišla bolševická revoluce a legionáři začali vyjednávat o svém přesunu do Francie. Cestu jim ale zkomplikoval nový režim.

„Vyšlo najevo, že Leninova vláda chce legie vlastně odzbrojit, rozformovat, převézt do pracovních táborů, tak v podstatě s holýma rukama se během tří měsíců zmocnili celé transsibiřské magistrály," dodává Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.

Poslední evakuační loď s československými legionáři opustila ruský Vladivostok 2. září roku 1920.

Evelyna Kulíšková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít