Alexander Dubček se po revoluci mohl stát prezidentem, znal ho celý svět, míní historička
Automobilová nehoda na dálnici u Humpolce před čtvrtstoletím ukončila politickou i životní cestu Alexandera Dubčeka. Hvězdné hodiny své politické kariéry prožíval v roce 1968. V lednu se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, de facto tedy nejmocnějším mužem ve státě. Stal se ikonou pražského jara.
Lidé v Československu Dubčeka upřímně a otevřeně podporovali. Věřili, že do té doby takřka neznámý stranický funkcionář, sympatický muž s úsměvem, dokáže socialismu vtisknout lidskou tvář.
Tanky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 smetly nejen sny o reformách socialismu, ale i politiky, kteří je prosazovali. Až do listopadu 1989 žil Alexander Dubček v ústraní a pod dohledem Státní bezpečnosti. Až sametová revoluce ho znovu vynesla na vrchol.
Sen stát se československým prezidentem ale zhatily politické dohody. Na Dubčeka zbylo křeslo předsedy Federálního shromáždění. Další šance na politický post se objevila v létě 1992, kdy už bylo jasné, že se Československo rozdělí na dva státy.
Veřejnost by Dubčeka přijala, říká historička
Tehdy nejsilnější strana na Slovensku HZDS prý uvažovala o podpoře Dubčeka na prezidenta nového státu. Tvrdí to historička Zlatica Zudová-Lešková. „Dubček byl pro HZDS především člověkem, kterého by veřejnost přijala, mohl být tou nejschůdnější cestou.”
K výkonu nejvyšší státní funkce prý měl všechny předpoklady. „Svou autoritou, noblesou a zkušenostmi by byl v čele Slovenska velmi morálně působícím člověkem. Ve druhé polovině 20. století nebyl pro Evropu a svět známější člověk ze Slovenska. A vlastně ani z Československa,” soudí historička.
Podle Milana Kňažka, ministra zahraničí v první vládě Vladimíra Mečiara, ale Alexander Dubček v procesu vytváření svrchovaného slovenského státu žádnou roli nehrál. „Nevstoupil do HZDS. Byli jsme s ním v kontaktu, ale aktivně se na diskusích nepodílel. Nevybavuji si, že by se ucházel o funkci prezidenta,” vzpomíná.
Jeho smrt zahalují spekulace
Alexander Dubček byl přesvědčeným federalistou. Jako předseda slovenské sociální demokracie vyjednával s českou sociální demokracií o společném postupu za udržení Československa.
Bylo tomu i osudného 1. září. Cestou do Prahy jeho auto s řidičem na dálnici havarovalo, 7. listopadu na následky zranění zemřel. Kolem nehody se dodnes objevuje řada spekulací.
