Od popravy 27 účastníků stavovského povstání uplynulo 400 let. Byla veřejná a začala už v pět ráno
Protestantské stavy proti katolické dynastii Habsburků. Řeč je o českém stavovském povstání, které fakticky skončilo prohrou stavů v bitvě na Bílé hoře už v listopadu 1620. Formálně ale tuhle historickou kapitolu ukončila až o půl roku později poprava 27 účastníků povstání. Odehrála se na Staroměstském náměstí v Praze, byla veřejná a začínala v pět hodin ráno. Přesně 21. června od ní uplynulo 400 let.
„Náměstí se naplnilo přihlížejícími i vojáky, kteří dohlíželi, aby nikdo nerušil podívanou,“ popsal ve vysílání Radiožurnálu historik a spisovatel Martin Pitro. Konec celého povstání byl překvapivě snadný, zlomová byla podle církevního historika Tomáše Parmy prohra vojsk stavů s jednotkami císaře Ferdinanda II. v listopadu 1620 na Bílé hoře.
Před 400 lety proběhla veřejná poprava 27 účastníků stavovského povstání. Poslechněte si reportáž Danielly Tollingerové
„I přesto, že v českých zemích byla většina nekatolického obyvatelstva, panovník Fridrich Falcký uteče a Praha se v podstatě vydá bez boje. Je to zajímavé, že jedna prohraná bitva iniciovala konec stavovského povstání,“ doplnil Pitro.
Habsburkové nechali po Bílé hoře účastníky povstání zatknout a na jaře s nimi vedli velký soudní proces. „„Rozsudků bylo 28 a jeden z odsouzených unikl vykonání rozsudku tím, že spáchal sebevraždu,“ upřesnila historička Marie Koldinská.
Ferdinand II. si dal na popravě záležet a udělal z ní představení, které trvalo čtyři hodiny, jak se vypráví v rozhlasovém cyklu Toulky českou minulostí: „Úderem páté ráno ono pondělí zaduněla Prahou dělová rána. Brány města zůstaly uzavřeny, na náměstí vytáhlo vojsko. Kolem pódia se rozřadily do tří řad střelci, dvě kornety jízdy a tři praporce pěchoty. Za zvuku polnic a bubnů se chopil práce spolu se svou čeládkou kat Jan Mydlář.“
Špičaté boty z 14. století způsobovaly vbočení palců. Degenerativní změna byla hlavně u bohatších
Číst článek
Vzkaz Evropě
Samotná poprava měla pro Ferdinanda II. několik významů. „Byl to vzkaz celé Evropě, že panovník zvládl situaci v českých zemích a že se zde pevně ujímá vlády. V podstatě tím bylo řečeno, že rebelovat vůči Ferdinandovi II. se nevyplácí,“ vysvětlil v pořadu Akademie věd historik Jiří Mikulec.
„Potom to bylo vysloveně praktické opatření, tedy fyzická likvidace protivníků, a zároveň pomsta. České stavovské povstání rozmetalo stavbu, kterou tu Habsburkové budovali téměř sto let, tedy Habsburskou monarchii založenou Ferdinandem I. v roce 1526,“ dodává Mikulec.
Celkem byli na Staroměstském náměstí popraveni tři páni, sedm rytířů a 17 měšťanů, mezi nimi například lékař a filosof Ján Jesenský nebo spisovatel, diplomat a cestovatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. V dlažbě u radnice dodnes popravené připomíná 27 bílých křížů.
