Historik o hodnocení vlasovců: Česká a ruská politika poválečného osvobození stojí proti sobě
V pražských Řeporyjích podle rozhodnutí tamějšího zastupitelstva vznikne památník vojáků Ruské osvobozenecké armády neboli vlasovců. Proti tomu se vymezil ruský velvyslanec v Praze. Jakou roli měli za války vlasovci? Dá se jejich působení jednoznačně vyložit? Tomáš Pancíř se ve Dvaceti minutách Radiožurnálu zeptal historika z Ústavu pro studium totalitních režimů Jaromíra Mrňky.
Ruskou osvobozeneckou armádu (ROA) tvořili váleční zajatci, které využilo nacistické Německo, jehož početní stavy na východní frontě rychle klesaly.
Rozhodnutí velitele Buňačenka pomoci povstání bylo oportunistické: snažil se zvrátit předešlou pověst pro případ amerického zajetí, říká historik k roli vlasovců při osvobozování Prahy
„Armáda měla značné problémy s disciplínou v průběhu bojového nasazení, neosvědčila se například během ofenzivy na Odře,“ přibližuje historik.
Velitel Andrej Andrejevič Vlasov byl jedním z hrdinů Ruské armády, dá se kvůli působení v ROA považovat za zrádce? „Ve válečném zajetí panovaly velmi kruté podmínky. Rozhodování, zda kolaborovat, nebo nekolaborovat, se odehrávalo v extrémní situaci,“ říká Mrňka.
I kdyby zajatci přežili, mohli počítat s perzekucí při návratu do Sovětského svazu. „Rozhodovali se pouze mezi tím či oním druhem smrti.“
V řadách ROA byla řada příslušníků takzvané bílé emigrace, kteří opustili Sovětský svaz v období občanské války na počátku 20. let a postavili se stalinské podobě komunistické diktatury. Působili tam ale i příslušníci etnik Sovětského svazu nasazeni při potlačení Varšavského povstání. „Jednali natolik excesivně, že jejich velitel Kaminski byl popraven za špatné udržení bojové disciplíny,“ připomíná Mrňka.
Moderátoři vs. politik v ruské televizi? ‚V Norimberku vlasovce neřešili,‘ dává historik za pravdu Novotnému
Číst článek
Role vlasovců při osvobozování Prahy byla podle něj strategicky zásadní: „Jednalo se o jednu z mála organizovaných sil, která přišla bojujícím Pražanům na pomoc. Disponovali zkušenostmi z bojového nasazení i vybavením. Sehráli klíčovou úlohu při zastavení postupu nacistických útočných jednotek.“
Na druhou stranu odpor ze strany povstalců a vlasovců vedl k řadě masakrů civilního obyvatelstva.
Proč případ památníku vlasovcům vyvolává tak silné emoce? „Není to úplně o historii, ale naší paměti, kterou si vytváříme a kterou vytváří i politika,“ myslí si historik.
„Česká a ruská kultura vzpomínek nejsou vzájemně kompatibilní. Rusové se cítí být osvoboditeli od fašismu, ale u nás se otevřela debata o řadě činitelů osvobození, kteří byli cíleně zamlčováni ze strany komunistické diktatury. A tyhle dvě politiky paměti teď stojí proti sobě,“ uzavírá Mrňka.
