Jak pluly starověké plachetnice proti větru? Izraelští vědci zjistili, že mořeplavcům stačilo studium oblohy
Námořní obchod patřil mezi pilíře starověké Římské říše. Jenže vítr ve Středomoří dlouhodobě fouká jen jedním směrem ze západu na východ. Proti němu se mořeplavci až do pozdního středověku plavit neuměli. Jak se tedy plavili z východu na západ? Hádanku rozluštili vědci z univerzity v izraelské Haifě pomocí moderních a starobylých technologií.
Meteorologická data z dnešních dnů spolu s projekcí situace za poslední tři tisíce let ukazují, že ve Středozemním moři převažují po celý rok západní větry, vítr tedy fouká ze západu na východ.
Zároveň, jak píše izraelský deník Haarec, až do pozdního středověku středomořské plachetnice neuměly plout proti větru - to umožnil až vynález karavely ve 13. století a technika křižování, kdy loď pluje bokem k větru s natočenou trojúhelníkovou plachtou a pravidelně se otáčí.
Římané třídili odpad. Používali jej třeba jako stavební materiál, dokazují to nálezy z Pompejí
Číst článek
Použití vesel jako pohonu proti větru vyvrátily už dřívější praktické pokusy. Krátkodobě (třeba při bitvě) vesla lze využít, ale na dlouhodobé plavby nikoliv. I staří Vikingové jako hlavní pohon svých veslic používali spíš plachty.
Starověké obchodní lodě navíc byly jen plachetnice bez vesel. Proto se předpokládalo, že se plavily podél pobřeží a využívaly ranního vánku, který míří od pevniny.
Tuto teorii se rozhodl ověřit David Gal z Centra mořských civilizací na Haifské univerzitě. Vzal repliku lodi potopené před asi 400 lety před naším letopočtem u Caesarey v dnešním Izraeli a zjistil, že takovým způsobem se plavit nedalo. Začal proto hledat jinou možnost.
Ve starověkých textech hledal popisy námořních cest. Moc jich ale nenašel, námořníci ani kapitáni si je nejspíš nezapisovali, protože neuměli číst. Jedna z mála byl popis cesty apoštola Pavla z Caesarey v dnešním Izraeli do Říma.
Možnosti dnešní doby
Gal využíval hlavně možnosti dnešní doby. Získal obrovské množství dat ze sedmi tisíců stanic, které ve Středomoří každou hodinu měří sílu a směr větru. Gal získal data za posledních patnáct let a zjistil, že zatímco starší přehledy a mapy se opíraly o dlouhodobější průměry, v detailnějším a krátkodobějším pohledu jsou větry ve Středomoří proměnlivější.
V závislosti na různých faktorech se větry občas obrací, vznikají koridory, ve kterých několik hodin během dne, ale třeba i několik dní fouká vítr jinak, než je běžné.
Data pak Gal využil k počítačové simulaci na více než dvou stech námořních trasách. Přidal k tomu data o mořských proudech a provedl přes milion virtuálních plaveb, ke kterým využil vlastnosti repliky starověké lodi.
Čeští egyptologové objevili loni na jaře téměř 400 nádob s materiály pro mumifikaci
Číst článek
Zjistil tak, že staří mořeplavci opravdu proti větru nemuseli umět plout. Stačilo jim, že umí „číst“ oblohu a odtušit, kdy a jak bude foukat. Podle Galových závěrů totiž z východního Středomoří na západ pluli tak, že na kratších úsecích využívali relativně krátká okna, při kterých se vítr otočil a foukal na západ.
Tehdejší mořeplavci se drželi hlavně u pobřeží, zejména kvůli bezpečnosti a možnosti zakotvit a počkat, až znovu přijde další příznivý vítr.
Využívali také mořské proudy. Například z Egyptské Alexandrie, která byla jednou z hlavních sýpek Římské říše, pluli do Říma. Využívali k tomu severní cestu podél syrského pobřeží, kolem dnešního jižního Turecka a Řecka.
Aby David Gal nezůstal jen u počítačové simulace, svá zjištění ještě ověřil na zmíněné replice. Studie s jeho závěry vyšla v červnu v časopisu Archeologických metod a teorií.
