Gordický uzel. Tak jak to bylo: vytáhl Alexandr Veliký kolík, anebo meč?
Alexandr Makedonský alias Veliký byl muž, kterého bavilo vyzrávat na překážky. Čím větší překážka, tím byl spokojenější. Jak ale rozvázal pověstný gordický uzel? Tasil meč, nebo vytáhl kolík?
Alexandr Makedonský alias Veliký byl muž, kterého bavilo vyzrávat na překážky. Čím větší překážka, tím byl spokojenější.
Když mu řekli, že Tyros (dnešní libanonský Súr) je nedobytná pevnost, obléhal město zavile sedm měsíců a nakonec se ho, povzbuzen sérií příznivých věšteckých snů, opravdu zmocnil.
ROZETNUL GORDICKÝ UZEL
Můžeme to prohlásit o každém, kdo rychle, překvapivě a elegantně vyřeší spletitou, zdánlivě neřešitelnou situaci.
Jak? K ostrůvku, na němž Tyros ležel, necelý kilometr od mořského pobřeží, dal navršit umělou hráz. Mohl tak k městským hradbám přesunout i pozemní obléhací stroje a vypomoci dvěma stovkám korábů, které na Tyros útočily z moře.
Kdesi na rozmezí dnešního Uzbekistánu a Tádžikistánu se Alexandr zase doslechl, že se nepřátelé stáhli na skálu, jejíž stěny jsou vysoké a strmé; jedinou schůdnou přístupovou cestu by proti mnohatisícové armádě uhájila hrstka mužů. Jisti si bezpečím orlího doupěte, popíchli uprchlíci Alexandra vzkazem, že se vzdají, až jeho vojákům narostou křídla.
Alexandr tedy udělal z několika desítek svých ozbrojenců alpinisty. Po nočním horolezeckém výstupu se nepozorovaně, byť za cenu velkých ztrát, dostali na skalní výstupek nad obléhané. A ti se vzdali. Stačila Alexandrova pobídka, ať se podívají nad sebe, že jeho vojsku už křídla narostla.
V bitvě u Gaugamél si Alexandr hravě poradil se starověkými tanky, perskými válečnými vozy, z jejichž kol trčely nabroušené kosy. Obávané skythské lučištníky, kteří mu chtěli zabránit v přechodu přes řeku Jaxartés (dnešní Syrdarja), rozhodil přehradnou palbou ze šípometů a dalších metacích strojů. V bitvě u řeky Hydaspu dokázal neutralizovat i slony, děsivou válečnou zbraň Indů.
A když se nezalekl nepřátel, měl snad kapitulovat před stárnutím? To byla přece také výzva hodná Alexandra! Řešení bylo přitom tak prosté: Alexandr, bystrý a marnivý bisexuál, se začal holit, aby vyhlížel mladší. Zavedl tím novou módu.
Kampak s rébusem zvaným gordický uzel na tak vynalézavého muže! Zmíněný uzel byl obestřen prastarou pověstí, že kdo ho rozváže, stane se králem vší Asie.
Uzel patřil k archaickému královskému vozu, který střežila skupina kněží v hradu maloasijského města Gordionu. Spletitá šmodrchanina, kterou údajně vytvořil bájný král Gordias, spojovala oj vozu se jhem. Materiálem bylo buď dřínové lýčí, anebo nevydělaná kůže. První možnost nabízejí antičtí spisovatelé Plutarchos a Arrianos, druhou novověký autor Robert Graves.
Alexandr byl odchovancem filozofa Aristotela. Na gordický uzel však nešel s aristotelskou logikou, nýbrž s mečem. Traduje se, že uzel jednoduše přeťal. Stalo se roku 334 před Kristem.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Ale pozor, dejme ještě slovo Aristobulovi z Kassandreie! Podle něj Alexandr nic nepřetínal. Vytáhl jen z oje kolík, který přidržoval konec uzlu. Uzel se „rozvázal" už jen tím, že se jho oddělilo od oje. Aristobulos byl účastníkem Alexandrova tažení, takže jeho verzi gordionských událostí bychom měli dát přednost.
Jenže: hodí se pro hrdinu, dobyvatele světa, aby tváří v tvář neproniknutelné záhadě tahal za kolíky? Příběh s mečem, kde se geniální nápad snoubí s rychlým sekem, se poslouchá lépe. Platilo to v Alexandrově době a platí to i dnes. Bohužel.
