Fúrie? Lítice svědomitě štvou hříšníky - a samy nemají chvilku klidu
Fúrií bylo v dějinách nepočítaně. Ale ty první, které daly přezdívku dalším nesnesitelným, dotěrným, mstivým ženám, byly pouze tři. Bydlely v podsvětí, ale doma se nezdržovaly: musely štvát hříšníky.
Furiae byly římské bohyně pomsty a odplaty. I v případě těchto bájných bytostí postupovali Římané obvyklým způsobem: přivlastnili si řecké božstvo, ponechali mu sféru jeho působnosti a zaškatulkovali si ho do svého božského společenství pod novým, latinským jménem.
FÚRIE
Římské bohyně pomsty a odplaty. V starém Řecku známy jako Erinye. Moderní fúrie postrádají božskou podstatu, přesto i jim jde trápení vyhlédnutých osob znamenitě.
V Řecku se Furiím říkalo Erinye. Bydlely v podsvětí, ale doma se příliš nezdržovaly, protože musely mstít každý zločin. Štvaly viníka z místa na místo a soustavně ho obtěžovaly jako ztělesněné výčitky svědomí.
Jejich vzhled odpovídal povaze jejich práce. Místo vlasů měly hady, jejich oči byly podlité krví, zuby měly vyceněné a jejich šat byl černý jako noc. Občas užívaly biče a pochodní. Efektivní stíhání provinilce jim umožňovala křídla.
Jejich jména byla Alekto (Bohyně nesmiřitelného hněvu), Tisifone (Mstitelka vražd) a Megaira (Závist). Ta poslední je pramátí všech pozdějších meger.
Naši předkové pro tuto trojici razili pěkný český pojem Lítice.
Nestranný moderní pozorovatel musí dojít k názoru, že Lítice byly ve starém Řecku přetěžovány. Měly trestat všechny vraždy a křivdy, křivé přísahy a utiskování slabých a poddaných, přehlížení prosebníků. Jak se to všechno dá stihnout ve třech? Pročpak se Erinyí nezastal olympský odborový svaz?
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Nad Líticemi se nakonec museli ustrnout lidé. Usoudili, že je jednou provždy ukonejšila bohyně Athéna, a začali jim říkat Eumenidy (Milostivé). Z nenáviděných bohyň se staly milované, laskavé bytosti, které žehnaly lidem, zvířatům i půdě.
Zázrak? I kdež. Athéna Erinye zkorumpovala. Slíbila jim, že je v Aténách budou převelice uctívat. Což se stalo. Atéňané je vzývali jako svědkyně přísah.
Římané se o té proměně buď nedoslechli, nebo jim připadala málo pravděpodobná.
Anebo si prostě řekli, že fúrií je světu zapotřebí.
