Největší násilná migrace v dějinách. Z Afriky otrokáři násilím vyvezli 24 milionů lidí
Podle historiků existovalo v dějinách několik otrokářských společností, jako starověké Řecko a Egypt, římská říše nebo arabský svět. Otroctví však nikdy nenabylo takových rozměrů, jaké způsobil obchod s africkými otroky v Americe po příchodu Španělů, Portugalců a dalších Evropanů. Prvními oběťmi se stali indiáni. Poté se otrokáři zaměřili na černé Afričany.
Do amerického Jamestownu ve Virginii připlulo prvních asi 20 afrických otroků téměř přesně před 400 lety, 20. srpna 1619. Za téměř 250 let do zrušení otroctví v USA v roce 1865 bylo do USA dovezeno na pět milionů otroků z Afriky.
Úděl novodobých otrokyň: zavřené bez pasu, znásilněné. ‚Vůle ke změně ale chybí,‘ říká dokumentarista
Číst článek
Transatlantický obchod s otroky trval od 17. do 19. století. Do otroctví bylo podle historiků uvrženo na 20 milionů Afričanů, z nichž se asi polovina utopila již na cestě do Ameriky. Dokonce bylo spočítáno, že lodě s otroky uskutečnily 11 milionů cest přes Atlantik.
Občanská válka
V USA se posléze otroctví stalo jednou z rozbušek občanské války a jeho definitivní zákaz přinesl až 13. dodatek ústavy, který se součástí základního zákona stal 18. prosince 1865. Do roku 1865 přitom americká ústava otroctví neřešila, ale díky 10. dodatku z roku 1790 se mohly některé státy řídit vlastními otrokářskými kodexy.
Na jihu USA, hlavně v souvislosti s rozvojem pěstování bavlny na počátku 19. století, se však otrokářství rozvíjelo a stalo se pilířem zemědělského sektoru. Otroky mělo i 12 prezidentů USA, například George Washington (přes 250), Thomas Jefferson (asi 200), Andrew Jackson (méně než 200) či James Madison (přes 100). Otroky vlastnili kromě bělochů také černoši a indiáni. Například v roce 1830 bylo v USA téměř 3800 svobodných černochů, kteří vlastnili skoro 13 tisíc černošských otroků.
Otroctví bylo uzákoněno nejprve v roce 1661 ve Virginii, posléze v dalších státech. Od roku 1683 se k tomuto obchodu s lidským masem, který do té doby provozovalo Portugalsko, Británie, Nizozemsko, Francie a Dánsko, přidala i Nová Anglie (jádro pozdějších USA). Zdrojem otroků byly kolonie v Karibiku a zejména v Africe.
Povstání
Tehdy si stále více lidí, hlavně na severu země, uvědomovalo, že otroctví je neudržitelné a na síle získávalo abolicionistické hnutí. Asi nejznámějším abolicionistou se stal John Brown. Jeho povstání si však v roce 1859 vyžádalo několik mrtvých a idol radikálů skončil na šibenici. Další vzpoury a útěky zorganizovali sami otroci, podle historiků se odehrálo 65 revolt, nejznámější vedli Gabriel Prosser (1800), Nat Turner (1831) a Denmark Vesey (1822).
1:53
Počet obětí moderního otroctví celosvětově roste, problém se týká i Česka
Číst článek
Na politické scéně byla existence otroků předmětem sporů už od konce 18. století kvůli posouvání hranice oddělující otrokářský jih od severu. Problém eskaloval poté, co byl na podzim 1861 prezidentem zvolen republikán Abraham Lincoln.
Ten vydal v září 1862 předběžné Prohlášení o zrovnoprávnění otroků vyhlašující, že počínaje 1. lednem 1863 budou všichni otroci v konfederovaných státech nebo oblastech dosud aktivně zapojených do vzpoury „nadále a po všechny časy svobodní“. V té době již zuřila občanská válka, během níž se 13 jižních států (Konfederace) postupně odtrhlo od USA.
V předvečer občanské války, která skončila v dubnu 1865 vítězstvím Unie, žily na území USA čtyři miliony otroků, tedy asi 14 procent obyvatel USA, které měly na 31 milionů obyvatel. Lincolnovo prohlášení se tak stalo signálem k náboru černochů do armády Unie, kde jich sloužilo více než 180 tisíc (pětina z toho zahynula). Právní svobody se otroci dočkali v prosinci 1865, kdy se třináctý dodatek o zákazu otroctví stal součástí ústavy. Stát Mississippi ho ale ratifikoval až v roce 1995 a oficiálně zde vstoupil v platnost až v únoru 2013.
Konec otroctví nesli mnozí Jižané nelibě a odpor vyvolávalo i chování států vítězné Unie k poražené Konfederaci. V této napjaté době například vznikla nechvalně známá rasistická organizace Ku Klux Klan.
Evropští otrokáři
Obchod s otroky přes Atlantický oceán představoval jednu z největších násilných migrací v dějinách. Během tisíce let trvání otrokářství bylo podle údajů Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu z Afriky násilím vyvezeno 24 milionů lidí.
‚Opice z afrických zemí.‘ Nahrávka z roku 1971 upozorňuje na Reaganův rasistický komentář
Číst článek
Obchod s otroky z počátku kontrolovali Portugalci, kteří většinu otroků prodávali v Evropě a na ostrovech v Atlantiku. Od poloviny 16. století se stala hlavním odbytištěm otroků Amerika. Za největší obchodníky s otroky jsou považovány evropské koloniální mocnosti: Britové, Portugalci, Francouzi a Nizozemci. Největším trhem se postupně stala Brazílie, kde se prodala třetina všech otroků mířících do Ameriky.
V rámci „trojúhelníkového obchodu“ putovaly z Evropy do Afriky šperky a zlato, z Afriky do Ameriky otroci a z Ameriky se do Evropy vracely komodity jako například cukr, káva, bavlna a tabák.
Vliv abolicionismu vedl postupně k zákazu otroctví. V roce 1833 ho zrušila jako první velmoc definitivně Británie, v roce 1848 zrušila otroctví ve svých državách Francie, v roce 1863 následovalo Nizozemsko a v Brazílii zrušili otroctví v roce 1888.
Část osvobozených otroků stála v roce 1847 při vzniku Libérie, která se stala první nezávislou republikou v Africe. Až v roce 1981 zrušila jako poslední otroctví Mauritánie, tento smutný jev však přežívá v mnoha zemích dodnes.
