‚Chci za své činy nést plnou zodpovědnost.’ Před 70 lety si Milada Horáková vyslechla trest smrti
Před sedmdesáti lety – 8. června 1950 – si doktorka práv Milada Horáková vyslechla u soudu trest smrti. A spolu s ní další tři obžalovaní. Skončil tak vykonstruovaný politický proces se členy nekomunistických stran. Milada Horáková byla jedinou ženou, která se stala v době po únorovém převratu obětí justiční vraždy.
„Já bych lhala, státní soude, kdybych řekla, že jsem změnila se úplně a že jsem změnila své přesvědčení a že jsem docela jiná. To by nebylo pravdivé a poctivé,” řekla během procesu.
Proces s Miladou Horákovou začal 31. května 1950 a trval 9 dnů. Více si poslechněte v reportáži
Stála vzpřímeně – ve své závěrečné řeči Milada Horáková připomněla dva lidi, kteří ji formovali nejvíc – prezidenty Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. I při výsleších mluvila velmi otevřeně.
„Ona se v podstatě netajila až do poslední chvíle tou kritikou toho, jakým způsobem komunisté přišli k moci. Ona se netajila tím, že je stoupenkyní demokratického socialismu – tedy té plné politické svobody a zachování občanských a politických práv a rovnoprávnosti politické,“ připomíná historik Jiří Kocián z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.
Na její víru v demokracii vzpomínal pro projekt Paměť národa také Josef Lesák. On sám skončil po únorovém komunistickém převratu v táboře nucených prací. „Neznám druhou ženu za svého dlouhého života, která by se jí intelektem, vyjadřováním a vztahem k rodné zemi mohla rovnat,“ vzpomínal.
Devítidenní proces
Proces začal 31. května 1950 a trval 9 dnů. O rozsudku bylo přitom rozhodnuto už dávno – za výrazného přispění sovětských poradců, kteří československým komunistům pomáhali takzvaný monstrproces připravit. Dopředu tak bylo jasné, kdo bude odsouzen a na jak dlouho, kdo bude označen za hlavního viníka a kdo popraven.
Neměla jsem žádné pochybnosti, řekla prokurátorka Brožová po procesu s Horákovou
Číst článek
„Ona byla právnička, ona si to dokázala vyargumentovat, dokázala s tím právním jazykem pracovat a právně uvažovat, ale to bylo pro ni asi velké překvapení, že ten proces jde jinou formou. Že tam fungují jiné mechanismy,“ upozorňuje historik Jiří Kocián.
Už během výslechů se ji vyšetřovatelé marně snažili zlomit a dostat z ní informace o ostatních obžalovaných. Ona ale úlohu spolupracovníků bagatelizovala a hlavní odpovědnost brala na sebe. V závěrečné řeči pak žádala soud, aby byl k ostatním shovívavý.
„Své činy jsem dělala vědomě. A chci nést také plnou a veškerou odpovědnost za ně. A odevzdaně přijmu trest, který bude pro mě nalezen,“ prohlásila.
„Odsuzují se za to: Doktorka Milada Horáková k trestu smrti. Jan Buchal k trestu smrti. Doktor Oldřich Pecl k trestu smrti. Záviš Kalandra k trestu smrti,“ zněl verdikt soudu.
Milada Horáková si ho spolu s ostatními vyslechla 8. června 1950. Na popravu šla o tři týdny později – její život skončil 27. června pár minut po půl šesté ráno na šibenici na dvoře pankrácké věznice. Dodnes není jisté, co komunisté udělali s jejími ostatky. Symbolický hrob je na Vyšehradském hřbitově u zdi baziliky sv. Petra a Pavla.
