Hugo Chávez stvořil socialismus pro 21. století. Venezuela se s jeho odkazem potýká dodnes
Jedna z kontroverzních postav světové politiky přelomu 20. a 21. století, levicový populista s diktátorskými sklony. Tak je hodnocen bývalý venezuelský prezident Hugo Chávez. Politik, který svoji nedlouhou kariéru založil na nesmírném přírodním bohatství své země.
Venezuela je v první desítce největších vývozců ropy na světě a má druhé největší zásoby ropy, které by při současném tempu těžby mohly vydržet více než 300 let. Zisky z ropy tvoří kolem 90 procent příjmů státního rozpočtu.
Byla Chávezova vláda pozitivní, nebo negativní? Poslechněte si reprízu pořadu Portréty
Mladý a nespokojený
Hugo Chávez (1954 – 2013) nevzešel z bohatých poměrů, už v 17 letech proto nastoupil k armádě, která slibovala solidní zajištění. V době, kdy byl profesionálním výsadkářem, ho zaujaly spisy Karla Marxe, které pilně pročítal. Později k tomu přidal studia sociologie a politologie.
Na počátku 80. let tak máme hotového mladého muže, nespokojeného se situací, kdy v jinak stabilních demokratických poměrech Venezuely plynou příjmy z prodeje a zpracování ropy do kapes omezenému okruhu místních podnikatelů a zejména zahraničním těžařským firmám, především americkým.
Chávez v roce 1983 zakládá své první politické hnutí a v roce 1992 se neúspěšně pokouší o vojenský převrat. Z vězení je propuštěn po dvou letech, mezitím ale stihne za mřížemi napsat svůj politický program, se kterým v roce 1998 vyhrává prezidentské volby. S hesly proti korupci a chudobě oslovil především nižší společenské vrstvy, o které se opíral po celá léta svého vládnutí.
Socialismus pro 21. století
Diktátorské sklony potvrdil Chávez nedlouho po nástupu do úřadu, kdy si nechal výrazně rozšířit pravomoci. V následujících letech byl ve Venezuele zrušen Senát, země se přejmenovala, stát upevnil a později v podstatě převzal kontrolu nad těžbou a zpracováním ropy.
Kolumbijci kradou kávu venezuelským pěstitelům, prohlásil Maduro a zavedl plán ‚Miranda voní kakaem‘
Číst článek
Chávez označoval svůj program jako „socialismus pro 21. století“. Voliče si kupoval štědrými sociálními programy, bezplatným školstvím a lékařskou péčí. Tu mělo na starosti 13 tisíc z Kuby vyslaných lékařů; pro Cháveze byl velkým inspirátorem Fidel Castro a na Kubu také několik let mířilo denně 100 tisíc barelů zlevněné ropy v hodnotě přes tři miliardy dolů ročně.
Právě enormní příjmy z ropy – v době, kdy se dobře prodávala – byly nakonec jedním z největších Chávezových problémů: možná by se ve Venezuele něco skutečně zlepšilo, kdyby Chávez nepropadl velikášským představám, že vybuduje Spojené státy latinskoamerické.
Nabídkami levné ropy si kupoval přízeň Dominikánské republiky, Nikaraguy a Jamajky. To vše mohlo ale fungovat třeba v roce 2008, kdy cena barelu ropy přesahovala sto dolarů. Když opět poklesla, začaly se sny hroutit.
Vzrostla inflace, v roce 2012, v posledním roce Chávezova úřadu, se blížila 30 procentům. Kurz venezuelské měny klesl oproti dolaru na čtvrtinu – a kriminalita vzrostla o 400 procent. Na druhou stranu se v zemi ztrojnásobily výdaje na sociální oblast a zdvojnásobil počet mladých na vysokých školách.
Chávez zemřel v březnu 2013. S neradostným odkazem patnácti let jeho prezidentského úřadu se země potýká dodnes. Pro chudé byl národním hrdinou, pro střední a vyšší vrstvy samolibým autokratem.
