Secesní listoví, maskarony nebo obnovený pozlacený státní znak budou už příští rok obdivovat cestující na pražském hlavním nádraží. V severním křídle budovy od architekta Josefa Fanty teď pracují restaurátoři na obnově interiérů. Nejcennější prostory pražského hlavního nádraží tak už mají skoro původní podobu.

Ve velkém sále už je téměř hotovo. „Toto byla původně čekárna třetí třídy. Zatékalo sem, tudíž bylo hodně co opravovat,“ ukazuje hlavní inženýr stavby František Bouda klenby, stropy i zrestaurované vitráže v oknech.

Upoutají ale především secesní malby, kterým dominuje zelené listoví. „Snažili jsme se ten sál přizpůsobit tomu, čemu byl původně vymyšlen. Barvy jsme se snažili nezvýrazňovat, nechat je tak, jak to secese chtěla,“ říká.

Stavba nádraží, které tehdy neslo jméno císaře Františka Josefa, začala v létě 1901 a trvala osm let. Prototypem pro návrh Josefa Fanty byla, stejně jako pro většinu nádražních budov v Evropě, budova Západního nádraží v Paříži.

Restaurátoři teď obnovují díla mistrů počátku minulého století. Autory soch nebo ornamentů jsou Ladislav Šaloun nebo Stanislav Sucharda. Velkému sálu vévodí deset maskaronů v podobě dívčích tváří, přičemž každá je jiná.

Státní znak pro Masaryka?

Na čelní stěně velkého sálu čekalo na restaurátory pravděpodobně největší překvapení. Pod čtyřmi emailovými vrstvami odhalili poničený státní znak první republiky. „Pravděpodobně je z let 1918 až 1920, což je právě rok, kdy byl kanonizován,“ tvrdí restaurátor Petr Svoboda, který očišťováním znaku strávil už víc než čtvrt roku.

Teď dochované části znaku doplňuje. „Právě pracuji na větě Pravda vítězí, kterou socialisticko-realističtí řemeslníci zničili tím, že přes ni vedli elektroinstalaci,“ svěřuje se.

Autora znaku restaurátoři neznají. Tuší jen, že jeho prvním obdivovatelem byl sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk. „Když se v prosinci 1918 vrátil z exilu, možná mu ho tady, na tehdejším Wilsonově nádraží, chtěli představit jako prvnímu,“ spekuluje František Bouda.

Sevřená stavba

Společně s Velkým sálem opravují dělníci i spojovací chodbu a původní čekárnu první třídy. Z té se stane VIP salonek. Zhruba v polovině prací jsou teď dělníci v dalším vzácném, takzvaném sloupovém sále. V něm museli zbourat několik nepůvodních stropů z padesátých let, aby obnažili původní kostru stavby.

Tato část rekonstrukce navázala na první fázi, která skončila loni na jaře. Tehdy dělníci opravili plášť a střechu Fantovy budovy.

Podle Františka Boudy si stavba zaslouží, aby žila dál. „Vemte si, že přežila různé neodborné zásahy, se kterými se dokázala vyrovnat. A vyrovnala se i s dynamickým namáháním z magistrály i z druhé strany ze železnice,“ myslí si.

Rekonstrukce interiérů Fantovy budovy vyjde na 360 milionů korun, přestože původní odhad byl o šedesát milionů nižší. První lidé by se do sálů, které budou sloužit Správě železnic především jako reprezentační, mohli dostat po nových eskalátorech z odbavovací haly nádraží příští rok v září.

Tomáš Maleček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít