Klatovští skauti převedli v 50. letech přes hranice desítky lidí. Byli za to odsouzeni až na 25 let
Zdigitalizované nahrávky procesů z 50. let představuje postupně nový seriál Radiožurnálu. Vzácné pásky zachycují celkem 13 kauz, ne všechny jsou ale kompletní. Radiožurnál do výběru zařadil pět z nich. První díl se věnuje soudnímu sporu s klatovskými skauty, kteří na Šumavě převedli přes hranice do západního Německa desítky lidí. V říjnu 1952 stanuli před soudem a komunistický režim jejich případ využil k útoku na celou organizaci.
„Junák byl organizace, která se snažila své členy vychovávat k demokracii ke svobodě, to bylo něco, co samozřejmě komunistům vadilo, protože to byly hodnoty, které byly v příkrém rozporu s tím, o co se snažili oni,“ vysvětluje vedoucí skautského archivu Roman Šantora.
Proces se Slánským i soudy s kulaky. Archiv zveřejňuje vzácné zvukové a filmové nahrávky
Číst článek
Zakázali ho už němečtí okupanti v roce 1940. Po konci druh světové války se pak dočkal tříleté svobodné činnosti, než ho začali pronásledovat komunisté. To se podle Šantory začalo dít už 25. února 1948, kdy byli lidé z junáckého ústředí internováni.
„Postupně byla zakazovaná činnost skautských oddílů a několik desítek let se lidé perzekuovali za to, že například vedli skautské oddíly,“ dodává.
Proces s klatovskými převaděči
Příkladem odporu komunistické strany k Junáku může být soud se skupinou skautů z Klatov, kteří na Šumavě převáděli lidi přes hranice do západního Německa. Po komunistickém puči v únoru 48 se jich totiž snažila spousta odejít z Československa. Jedni prchali před totalitním režimem, druzí odcházeli s tím, že se proti němu v zahraničí zapojí do odboje.
„Osobně jsem byl zúčastněn asi na deseti převodech, z toho tři osoby jsem převedl přes hranice sám,“ vypovídal v říjnu 1952 před soudem jeden ze členů skupiny Vladimír Bláha.
Klatovští skauti od jara 1948 převedli přes šumavskou hranici do svobodného světa desítky osob. Navázali při tom kontakt s americkou zpravodajskou službou a někteří pro ni pracovali.
„Byla to parta, která se znala ze skautského oddílu, ale byli i jiní, kteří třeba utíkali přes hranice, skrývali se a komunistický režim je našel a udělal proti nim vlastně násilný zátah, při kterém byli i mrtví,“ připomíná Šantora tragédii v Jizerských horách v roce 1949, kde bezpečnost při zásahu dva skauty usmrtila a řadu dalších zranila.
4:07
‚Dopustil jsem se nejpodlejších zločinů.‘ Poslechněte si zdigitalizovaný záznam procesu s Rudolfem Slánským
Číst článek
Na roli převaděče tenkrát po dlouhých a těžkých výsleších a hrozbách přistoupil Pavel Křivský, který s činností klatovských skautů neměl nic společného. Výpověď se tak musel naučit zpaměti. V některých pasážích jeho procesu to bylo znát, soudce mu napovídal. Dostal nejvyšší trest ze všech, a to na doživotí. Další členy skupiny soud potrestal 8 až 25 lety vězení.
Soudní líčení provázela mohutná protiskautská propaganda, která se ale u mladých lidí míjela účinkem. Spoustu skautů naopak přivedla k ilegální činnosti.
Soud s junáky patřil mezi politické procesy, stejně jako například případ amerického novináře Williama Oatise. „Také tam ale byly procesy s normální kriminální činností, to byl například tisk falešných potravinových lístků. To je trestné úplně ve všech státech,“ vysvětluje Miloslav Turek z archivu Českého rozhlasu.
Společné podle něj byly těmto procesům návodné otázky prokurátora nebo soudce. „Mohli na ně totiž odpovědět pouze ‚Toto jsem udělal,‘ nebo ‚Jsem vinen‘,“ vysvětluje Turek.
Z rozhlasu do Národního archivu
Celkem se, nepočítáme-li proces s Rudolfem Slánským, zachovalo třináct záznamů. Většina z nich ale není kompletní. „Z některých se dochoval pouze jeden pás tedy zhruba dvacet minut, z některých se dochovalo více. Existuje ale i jeden, který se pravděpodobně, protože já ho ještě nemám úplně zpracovaný, dochoval celý. To je proces s Josefem Zenáhlíkem z roku 1953,“ říká Turek.
Obžalovaní velmi často odcházeli od soudu s vysokými tresty, někdy i s tresty smrti. „To bylo třeba v případě s takzvanými špiony a teroristy, tak dostali trest smrti (Jan) Hošek, (František) Kroc, (Emanuel) Rendl, (František) Dolínek a další,“ vyjmenovává Turek. O soudním procesu s celkem 8 obžalovanými tehdy informovalo nedělní vydání Rudého práva a obžalované líčilo v nejhorším světle. Například o Hoškovi tehdejší tisk psal, že je to bezcharakterní a bezcitný dobrodruh, který jako kariérista vstoupil do agrární strany.
Rozhlasové pásy byly podle Turka uloženy až do roku 1962 v Československém rozhlase. Ale zřejmě v rámci rehabilitačních řízení byly převezeny na Ústřední výbor KSČ. „Máme na to dokonce i převodní list, na kterém je napsáno „Antonín Novotný informován,“ vysvětluje Turek.
„Po roce 1989 se veškeré materiály tohoto ražení, které mají něco společného s komunistickou stranou, dostaly do Národního archivu. Ten nám je postupně dodává a my je přepisujeme,“ doplňuje.
Zdigitalizované procesy budou postupně zpřístupněné na webových stránkách Radiožurnálu. Další díly se budou věnovat například čtyřem rozsudkům smrti za padělání potravinových lístků nebo právě procesu s Josefem Zenáhlíkem, který byl odsouzen k doživotnímu vězení za špionáž.
