Černý den brněnského gestapa. Proč se mělo na zabití nacistického pohlavára zapomenout?
Zřejmě není nikdo, kdo by neslyšel o atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu roku 1942. Ale existoval ještě jeden atentát proti vysoce postavenému nacistovi, o kterém se takřka nic neví. Dokonce měl být i zapomenut. Stal se o téměř tři roky později, 7. února 1945 v Brně. Proč měl být zapomenut? Jakou roli sehrál v protinacistickém odboji? A komu se hodil, nebo nehodil?
V únoru roku 1945 se SS-Hautpsturmführer August Golzer vydal ze služebny domů, dokonce i se svou manželkou. Tam už ale nedošel. Byl postřelen dvěma mladými muži a na následky zranění vzápětí zemřel.
Byla to významná akce protinacistického odboje? Historik Jiří Skoupý konstatuje: „Bezpochyby ano. 7. únor 1945 můžeme směle nazvat černým dnem brněnského gestapa.“
Atentátníky byli dva mladí muži - devatenáctiletý Alois Bauer a jeho o šest let starší bratranec Vladimír Blažka. Oba byli členy protinacistické odbojové skupiny Předvoj, která vznikla na území protektorátu v roce 1943 a na Moravě byla založena počátkem roku následujícího.
Ve svém prohlášení uvedla: „Revoluční skupina Předvoj je organizace revolučních pracovníků, vytvořená v ilegalitě na území Čech a Moravy seskupením několika zbytků organizací KSČ doplněných novými pracovníky, kteří za fašistické okupace dospěli ke komunistickému uvědomění a sdružili se kolem časopisu Předvoj. Tato revoluční skupina jako celek se považuje a je považována za právoplatnou složku Komunistické strany Československa a její členové se stávají automaticky přijetím do organizace členy strany.“
Obětí měl být někdo jiný
Co o daném atentátu víme, vyjma dokumentů zpracovaných veliteli SS? „Víme toho velmi málo. Domnívám se, že k vykonání atentátu dostali oni mladí muži rozkaz právě z Předvoje,“ říká historik.
„Gestapo zuřilo, noční válečná razie byla ale neúspěšná. Největším překvapením ale bylo, že zabit měl být někdo jiný. Původním terčem byl šéf brněnského gestapa Otto Koslowski.“
V Brně bylo vyhlášeno stanné právo, začalo zatýkání všech možných podezřelých a výslechy, které byly takřka k nepřežití. Brno navštěvuje německý státní ministr pro protektorát Čechy a Moravu nazývaný „kat českého národa“ K. H. Frank. Nitky postupně vedly k oběma mladým mužům, dokonce se mluví o zradě jednoho z členů Předvoje, který vše prozradil.
Alois Bauer i Vladimír Blažka byli zatčeni, stanným soudem odsouzeni a popraveni v březnu 1945 brněnských Kounicových kolejích. Zastřelil je sám Otto Koslowski, který měl být obětí atentátu. Po válce stanul před soudem a za jejich vraždu byl odsouzen k trestu smrti.
Zrada se nehodila
Mohlo by se zdát, že se oba mladí muži se stanou se svým statečným činem součástí historie, ale bylo tomu jinak.
„Jejich těla byla po válce pohřbena v čestné skupině brněnského hřbitova a jejich desky byly umístěny v části hřbitova určené pro padlé odbojáře. Vztah k oběma atentátníkům se ale změnil po únoru 1948. Komunistům se nehodilo, že jeden člen levicové odbojové skupiny se měl stát zrádcem. A tehdy i gestapo uvalilo informační embargo na onen atentát, protože se nacisté obávali, že by to podpořilo odbojové aktivity.“
A proto se onen atentát stal takřka zapomenutým. Vlastně se nikomu nehodil.
Pořad Nestal se v Brně atentát, který měl být zapomenut?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl historik Jiří Skoupý, režii měl Michal Bureš.
