Ledové koryto, které tragicky zastínilo zahájení ZOH
Slavnostní náladu nadšených pořadatelů zimních olympijských her ve Vancouveru zpražila tragédie ještě před slavnostním zahájením. Při své poslední tréninkové jízdě na nejrychlejší dráze světa se ve Whistleru zabil sáňkař Nodar Kumaritašvili. Gruzínský mladík nezvládl obávanou poslední zatáčku, vypadl ze saní i koryta a narazil do ocelové konstrukce vedle dráhy. Oživování bylo marné, z bezvědomí se už neprobral a všem ztuhnul úsměv na tváři.
Během tréninku jsem mluvil s českým sáňkařem Ondřejem Hymanem, který vtipkoval o své nehodě ve whistlerském korytu: „Taková menší chybička tady ve třinácté zatáčce a hned mě to potrestalo. Jel jsem asi 148 kilometrů za hodinu, docela slušně to pálilo na tom ledě," smál se své chybě.
Když jsem si s ním povídal v mixzóně nedaleko cíle, prošel okolo nás i Nodar Kumaritašvili, který svou pátou tréninkovou jízdu dokončil několik minut po Hymanovi. Gruzínec odevzdal své saně a nechal se vyvézt zpátky na start k poslednímu tréninkovému svezení.
Nejrychlejší, ale možná i nejnebezpečnější
Ledové koryto ve Whistleru je velice rychlé, sáňkaři se jím řítí i více než stopadesátikilometrovou rychlostí. To potvrdil i Onřej Hyman: „Je to nejrychlejší dráha na světě. Postavili tady prostě hezkou, technickou a rychlou dráhu."
Loučím se s českým sáňkařem i jeho bratrem a kolegou Jakubem a cestou do tiskového střediska ještě vidím, jak nástrahy whistlerské dráhy nezvládá pětinásobný mistr světa Armin Zöggeler.
Italský sáňkař několik set metrů klouže korytem a brzdí ze sto padesáti na nulu vlastní kombinézou. Pak se ale sbírá a odchází po svých. Jeho nezkušený gruzínský kolega o několik minut později takové štěstí nemá. Havaruje v obávané poslední, šestnácté zatáčce.
Svědectví tragické události
Lotyšský sáňkař Rekis o ní prohlásil, že když jí projedete bez úhony, je to samo o sobě stejný pocit, jako když vyhrajete olympijské zlato. Kumaritašvili ho pošesté nezažil. Nezvládl řízení saní, které ho nakonec v plné rychlosti vymrštily mimo koryto přímo na ocelovou konstrukci.
Očitý svědek Gruzíncova hrůzyplného nárazu, sekretář rakouského svazu Christoph Schweigger, sotva mluvil, když kolem něj projel policejní vůz, který mířil k místu smrtelné nehody.
„Viděl jsem to z cílového prostoru. Těžko se mi o tom mluví. Osobně teď vážně nevím, co bychom měli dělat, jestli závodit, nezávodit, co s tou tratí… Věnuji se tomuhle sportu třicet let, od svých čtrnácti, ale podobnou nehodu při sáňkování nepamatuji," říkal otřesený Christoph Schweigger.