Sportovci si stěžují na "nervózní" vybavení. Jak zareaguje věda?
Rychleji, výše a silněji. To je oficiální motto olympijských her. Stále lepší sportovní výsledky však vnucují otázku, kde jsou definitivní hranice lidských možností. Moderním sportovcům hodně pomáhají i vědci. Tenistům se tak dostávají do rukou stále lepší rakety, skokané obouvají lepší lyže, rychlobruslaři oblékají lepší kombinézy. Kdy je sportovní úspěch ještě úspěchem sportovce a kdy už za něj vlastně sportuje jeho náčiní?
Továrna na snowboardy v kanadském Whistleru je zároveň takovou laboratoří. Ročně se tu vyrobí na pět tisíc párů lyží a snowboardů. Používají se tu nejmodernější materiály a v praxi se zkoušejí všechny novinky, které výzkumníci po světě vymyslí.
Po továrně mě provádí její šéf Dean Thompson a do hluku strojů vysvětluje výrobní postup. Není mu příliš rozumět a jeho výklad spíš připomíná známou Smoljakovu etudu ze mlýna ve filmu Na samotě u lesa. To základní jsem však z jeho řeči snad pochopil.
"Tyto lyže obsahují vysoký podíl kevlaru a karbonu. Jsou díky tomu velmi pevné a o patnáct procent lehčí. Jejich jádro je však pořád dřevěné. Většinou používáme dřevo z osiky anebo z javoru. Myslím, že dřevo zůstane i v budoucnu nenahraditelné. Má prostě nejlepší vlastnosti," domnívá se Dean Thompson.
Přesně to tvrdí i jeden z největších světových odborníků na aplikaci vědy do sportu Jan-Anders Manson. Ten přímo ve Vancouveru sleduje, jaké novinky se letos na olympijských sportovištích objeví.
"Myslím, že vědci dosáhli určité hranice ve vývoji co nejsofistikovanějšího sportovního vybavení. Chtěli jsme, aby byl materiál stále lehčí a pevnější, jenže teď sami sportovci říkají, že se jejich vybavení stalo jaksi nervóznějším, je příliš lehké a nepruží. Nemají nad ním zkrátka úplnou kontrolu. A to je podle mne směr, kterým se věda a sport budou napříště ubírat - jak dát sportovci co největší kontrolu nad jeho sportovním náčiním," shrnuje trendy budoucnosti Jan-Anders Manson.
Snowboardisté ve Whistleru se samozřejmě nezabývají žádnými etickými otázkami. Snaží se prostě vyrobit co nejlepší prkno. Ale výzkumník Manson, který normálně bádá ve své laboratoři ve švýcarském Lausanne, se občas sám sebe ptá: Jaké inovace jsou ve sportu ještě férové?
"Sport je jedinečný prostor pro uvádění vědeckých objevů do praxe a prozkoušení novinek. Jestliže se nové technologie v leteckém průmyslu objeví kvůli bezpečnostním testům až za deset let, ve sportu je to za pouhé dva roky," konstatuje Jan-Anders Manson.
"Myslím, že eticky správné je snažit se vždy vymyslet lepší sportovní pomůcky. Ale je na sportovních federacích, aby posoudily, co je ještě přípustné a spravedlivé pro všechny," dodává.
Stručně řečeno, až jeho výzkumný tým ve Švýcarsku přijde příště s nějakou novinkou, bude trvat necelé dva roky, než si ji třeba v dalekém kanadském Whistleru všimnou a vyrobí podle ní první snowboard. To je rychlost, jakou nedokáže napodobit žádné jiné odvětví. A pak že sport není žádná věda.
