Seriál Běh naděje finišuje. Zbavit se stresu a přispět na dobrou věc ještě můžete i Vy
Říjen je každoročně měsícem, ve kterém finišuje republikový seriál Běhů naděje. Tato akce se před lety stala volným pokračováním populárního Běhu Terryho Foxe a dává si za cíl propagovat rekreační sportování.
A nejen to! Po vzoru Běhu Terryho Foxe také pomáhá formou dobrovolného startovného získávat prostředky na výzkum rakoviny. Však už lékaři z České onkologické společnosti takovouto pomoc nejednou nahlas pochválili. Jako třeba doktorka Vladimíra Stáhalová.
„Velmi si této spolupráce ceníme. Jakákoliv humanitární aktivita prostě šla v ruku v ruce s ontologickými aktivitami v ČR vždycky. Sport přirozeně zlepšuje zdravotní stav obyvatelstva.“
Potíž je ale v tom, že naše doba si příliš nepotrpí na kladné hrdiny a autoři dobrých skutků nejsou mediálně zajímaví. Nelze se proto divit povzdechnutí koordinátorky Běhů naděje Hany Wichové.
„Byla bych velice ráda, kdyby se to dostalo více mezi lidi, aby si uvědomili, že tady ta sbírka je a my pokračujeme dál.“
Pokud i díky účasti na některém z Běhů naděje dospějete k názoru, že by neškodilo věnovat se kondičnímu běhání pravidelně, můžete si být jisti, že by vás pochválil i slavný vytrvalec Emil Zátopek.
Běžecká euforie podle Zátopka
„Moderní doba nás poznamenává lecjakou starostí, stresovou situací. To má pak za následek hodně neduhů nebo chorob. Medicína je na to jednoduchá. Relaxace! Uvolnění, aby cévy byly volnější a skýtaly lepší průtok krve,“ říkával Zátopek a nikdy nezapomněl dodat:
„Člověk musí opustit své všední starosti a rozběhnout se po lese. Tím si vyléčí ty stresy a vrací se stále do svého stavu dobré kondice, ale zároveň do pocitu běžecké euforie, o které ten, kdo vůbec nikdy neběhal, nemá ani představu a ten, kdo jednou začal, tak si přeje běhat až do posledního dne svého života.“
