Trondheim plzeňské fotbalisty nevítal, i tam lidé truchlí
Ještě před týdnem si fotbalisté Plzně pochvalovali, do jak poklidné země západního typu pojedou bojovat o postup ze třetího předkola Ligy mistrů. Jenže po pátečním masakru má Norsko docela odlišnou nálepku. A tak se i Viktoriáni před zítřejším zápasem s Rosenborgem Trondheim ocitli v jiné zemi, než původně čekali. Pět set kilometrů severně od Osla není atmosféra tak vyhrocená, ale i tak je cítit, co se v Norsku stalo.
Když plzeňští fotbalisté procházeli bezpečnostními rámy na ruzyňském letišti, počítali s tím, že ta důkladnější kontrola je teprve čeká.
,,Oni na to nejsou zvyklí, že se něco takového stává. Asi to pro ně bude trochu budíček, to už uvidíme na letišti na větších kontrolách," myslel si před odletem útočník Martin Fillo, který zná Norsko z tříletého působení ve Vikingu Stavanger, odkud se vrátil na přelomu loňského a letošního roku.
Jenže realita na letišťátku za Trondheimem vypadala docela jinak. Plzeňská výprava prošla bez povšimnutí, pasová ani bezpečnostní kontrola se nekonala a za pět minut seděli hráči v autobuse, který je odvezl do města. Ani v něm na první pohled nepoznáte, že něco je jinak - dokud nezapředete hovor s místními lidmi.
,,Ti mladí, které ten člověk zastřelil, byli z celé země. Osm jich pocházelo i z našeho regionu. Ještě nevím, jestli o někoho nepřišel i někdo z mých známých, protože ještě neznáme všechna jména," říká mi taxikář Roar a listuje přitom novinami, aby mi ukázal, že ani na sportovních stránkách se nepíše o ničem jiném než o páteční tragédii.
,,Teď rozhodně nemyslíme na fotbal, ale na to, co se stalo v Oslu. A to se týká i hráčů Rosenborgu. Nějací diváci asi na zápas přijdou, ale nemyslím si, že jich bude hodně," dodal.
Ale existuje také jiný pohled na věc než ten Roarův. Razí ho třeba zelinářka Hilda, která má svůj stánek na hlavním trondheimském náměstí, které se změnilo v pietní místo. Mezi záplavou růží je k vidění také fotka jedné z obětí a několik dopisů na rozloučenou. A včera se tu shromáždilo 20 tisíc lidí, kteří tu dvě hodiny uctívali památku zabitých.
,,Celou dobu pršelo, lidé stáli pod deštníky a drželi růže a pochodně. Hrála tu hudba, kterou střídaly projevy regionálních politiků. Bylo to největší veřejné shromáždění, co jsem tu za poslední léta zažila," říká s posmutnělým úsměvem ve tváři trhovkyně Hilda, která se stejně jako další Norové nijak nehroutí, jen je na ní znát hluboké pohnutí.
,,A myslím si, že lidé přijdou i zítra na fotbal. Nevidím důvod, proč by se nemělo hrát. Naopak - lidé potřebují nějaké rozptýlení. Je to moc smutné, život se změnil, ale musíme jít dál," povzdechla si Hilda.
